Zuzana Roithová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Roithová)
MUDr. Zuzana Roithová, MBA
4. ministryně zdravotnictví ČR
Ve funkci:
2. ledna 1998 – 22. července 1998
Předseda vládyJosef Tošovský
PředchůdceJan Stráský
NástupceIvan David
Místopředsedkyně KDU-ČSL
Ve funkci:
26. května 2001 – 8. listopadu 2003
Ve funkci:
8. června 2013 – 27. května 2017
Poslankyně Evropského parlamentu
Ve funkci:
20. července 2004 – 30. června 2014
2. senátorka za obvod č. 22 – Praha 10
Ve funkci:
21. listopadu 1998 – 20. července 2004
PředchůdceMilan Kondr
NástupceJaromír Štětina
Zastupitelka Jihočeského kraje
Ve funkci:
8. října 2016 – 24. dubna 2017
Ředitelka FN Královské Vinohrady
Ve funkci:
1990 – 1998
NástupceMarie Alušíková
Stranická příslušnost
ČlenstvíKDU-ČSL (od 1999)
Nestranička
v Senátuza 4KOALICE (1998–1999)
Rodné jménoZuzana Tůmová
Narození30. ledna 1953 (71 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
ChoťJan Roith
Dětisyn Matyáš
Alma materUniverzita Karlova v Praze
Profeselékařka, manažerka, politička
Náboženstvířímskokatolické[1]
Webová stránkawww.roithova.cz
CommonsZuzana Roithová
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zuzana Roithová, rozená Tůmová[2], (* 30. ledna 1953 Praha) je česká politička a manažerka, původním povoláním lékařka. V roce 1998 byla ministryní zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského, následně byla v letech 1998 až 2004 senátorkou a v letech 2004-2014 poslankyní Evropského parlamentu. V letech 2013 až 2017 byla také místopředsedkyní KDU-ČSL (tuto funkci již zastávala v letech 2001 až 2003), v letech 2016 až 2017 byla zastupitelkou Jihočeského kraje. Od roku 2017 do roku 2022 byla předsedkyní představenstva společnosti Jihočeské nemocnice, a.s.

Studium, profesní kariéra a osobní život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1972-1978 studovala na Fakultě všeobecného lékařství Karlovy univerzity v Praze. Atestaci II. stupně v oboru Radiodiagnostika absolvovala v roce 1985. V letech 1992-1997 získala na Sheffield Hallam University titul MBA.

V letech 1978-1979 pracovala jako lékařka v nemocnici v Berouně, v letech 1980-1985 ve Fakultní nemocnici Motol v Praze, od roku 1985 ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady. Zde byla od roku 1990 do roku 1998 její ředitelkou.

Je vdaná za sochaře Jana Roitha, má syna Matyáše a dva vnuky.

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 vstoupila do politiky jako nestranická ministryně zdravotnictví ve vládě Josefa Tošovského. Následně byla zvolena na kandidátce čtyřkoalice senátorkou za volební obvod Praha 10. V roce 1999 vstoupila do KDU-ČSL a v letech 2001-2003 byla její místopředsedkyní. V letech 2000-2002 působila jako předsedkyně Evropského hnutí v ČR a v letech 2002-2005 jako čestná předsedkyně správní rady Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského.

Kandidatury do Evropského parlamentu (2004, 2009)[editovat | editovat zdroj]

V roce 2004 byla zvolena poslankyní Evropského parlamentu za KDU-ČSL a v EP působila jako místopředsedkyně výboru pro Vnitřní trh a ochranu spotřebitelů. V roce 2009 svůj mandát obhájila na dalších 5 let.[3] Znovu působila ve Výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitelů.[4] V roce 2014 již nekandidovala.

V souvislosti s výběrem českého eurokomisaře na období po volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se spekulovalo o její možné nominaci ze strany KDU-ČSL.[5] Roithová se ale nakonec rozhodla o funkci neusilovat, aby se mohla vrátit do České republiky, což slíbila rodině.[6]

Hodnocení europoslankyně Z. Roithové (dle think-tanku Evropské hodnoty)[editovat | editovat zdroj]

Dle vydané zprávy výše uvedeného think-tanku, která se vztahuje na období před následujícími volbami do Evropského parlamentu (2014) vyplývá následující:[7]

  1. Docházka - obsadila 3. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  2. Účast na jmenovitých hlasování českých europoslanců - obsadila 3. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  3. Zprávy předložené zpravodajem českými europoslanci - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  4. Stanoviska předložená českými europoslanci - obsadila 6.-10. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  5. Pozměňovací návrhy českých europoslanců - obsadila 10. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  6. Parlamentní otázky českých europoslanců - obsadila 2. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  7. Písemná prohlášení českých europoslanců - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  8. Návrhy usnesení českých europoslanců - obsadila 1. místo z celkových 22 českých europoslanců,
  9. Vystoupení na plenárním zasedání českých europoslanců - obsadila 4. místo z celkových 22 českých europoslanců.

Roithová o Lisabonské smlouvě[editovat | editovat zdroj]

V roce 2009 se stavěla za přijetí Lisabonské smlouvy, kdy přesvědčovala voliče, aby se nebáli toho, že by po přijetí lisabonské smlouvy mohlo dojít k nekontrolovatelné migraci v rámci EU, a aby se nebáli toho, že nám jižní země EU budou posílat azylanty. Za tímto účelem vytvořila edukativní video[8], které v roce 2015 ze svých stránek smazala.

Roithová o homosexualitě[editovat | editovat zdroj]

Jak prohlásila v březnu 2012, manželské svazky homosexuálů a jejich adopce dětí jsou pro ni jako pro politika důležitými tématy, protože podle ní relativizují význam rodiny v naší společnosti a institut manželství.[9] 24. května 2012 byla jedním ze tří českých europoslanců, kteří hlasovali proti Usnesení o boji proti homofobii v Evropě (8 českých poslanců hlasovalo pro usnesení a 7 se hlasování zdrželo).[10][11] V březnu 2012 na dotaz, zda jí vadí gay pochod Prahou, řekla: „Ctím právo různých skupin na vyjadřování názorů a do toho patří samozřejmě třeba i forma pochodu Prahou. Nevadí mi to.“[12] V reakci na kritiku upřesnila, že pochod gayů Prahou nikdy neviděla a ani by vidět nechtěla, jeho předpokládaná forma by se jí jako občanovi určitě nelíbila.[9] 18. srpna 2012 se v Praze zúčastnila mítinku Mladých křesťanských demokratů, který se konal jako protiakce pochodu Prague Pride, a ve svém pozdravu řekla, že musíme udělat vše pro to, aby se udržela tradiční rodina.[13]

Roithová o potratu[editovat | editovat zdroj]

7. března 2012 otiskla MF Dnes rozhovor se Zuzanou Roithovou. Novinářka ji v úvodu označila za mnoholetou političku s minimem nepřátel, která nepopouzí, neirituje, neprovokuje a pracuje. Na otázku, zda má žena mít právo se samostatně rozhodnout, zda projde umělým přerušením těhotenství, odpověděla: „V každém případě to právo každá žena má, je dané zákonem. To, co ve společnosti chybí, je osvěta, která by byla určitým korektivem pro ženu. Aby hledala jiné možnosti, jak svoji situaci vyřešit.“[12] Web Hnutí pro život následně otiskl zprávu podepsanou „kdu.cz, prolife.cz“ a nadepsanou „Zuzana Roithová pro právo na potrat“ a v níž se z rozhovoru v MF Dnes citují pasáže týkající se potratů a gay pochodu Prahou, což je dáváno do protikladu s tím, že předseda KDU-ČSL Pavel Bělobrádek přijal záštitu nad XII. Pochodem pro život, pořádaným s cílem iniciovat zrušení zákona o umělých potratech.[14] Zuzana Roithová se poté důrazně ohradila proti šíření zkresleného výkladu jejích postojů a vysvětlila, že není pro právo na potrat, ale že každý ví, že náš zákon dává právo ženám na ukončení těhotenství a toto právo dál trvá, ačkoli se předsedové největších parlamentních stran hlásí ke křesťanství a vládne většinová vláda. Uvedla, že si váží i jiných názorů na to, která cesta vede k cíli, a že ví, že to, co je potřeba přijmout srdcem, nelze vynutit zákonem a represí.[15]

Ostatní postoje[editovat | editovat zdroj]

V roce 2010 byla jedním z iniciátorů snahy o zveřejnění plánované Obchodní dohody proti padělání.[16]

Na přelomu tisíciletí se také účastnila publicistického pořadu "Myšlenky T. G. Masaryka" pořádaného v Domě kultury v Kopřivnici Klubem TGM Masarykova demokratického hnutí.

Kandidatura na prezidentku ČR (2013)[editovat | editovat zdroj]

Ve čtvrtek 23. února 2012 na tiskové konferenci oznámila svoji kandidaturu na prezidentku ČR.[17] Přestože údajně dostala nabídku nominace 10 senátory, rozhodla se sbírat 50 000 podpisů občanů.[18] 19. července zahájila sběr podpisů, dosažení potřebného počtu oznámila 1. října.[19] Kandidátní listinu podal Jan Sokol s více než 80 000 podpisů,[20] z nichž MV uznalo jako platných 75 066.[21] Je považována za kandidátku KDU-ČSL, podpořili ji například Ivan Klíma, Michal Horáček,[22] Jiří Grygar, Jan Sokol, Hana Marvanová.[23] V průzkumech mediálních agentur jí vychází 1,5 až 5,4 % podpory.[p 1]

V prvním kole přímé prezidentské volby, které probíhalo ve dnech 11. a 12. ledna 2013 získala 255 045 hlasů (tj. 4,95 %), čímž se umístila jako šestá z devíti kandidátů a do druhého kola prezidentské volby nepostoupila.

Politické působení po roce 2013[editovat | editovat zdroj]

Na sjezdu KDU-ČSL v Olomouci byla 8. června 2013 zvolena místopředsedkyní strany.[25] V květnu 2015 na sjezdu ve Zlíně post obhájila, dostala 220 hlasů.[26] Funkci zastávala do května 2017.[27]

V krajských volbách v roce 2016 byla zvolena za KDU-ČSL zastupitelkou Jihočeského kraje. Na kandidátce figurovala původně na 13. místě, ale vlivem preferenčních hlasů skončila první.[28] Na funkci však na konci dubna 2017 rezignovala.[29] Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v roce 2017 neúspěšně kandidovala za KDU-ČSL v Plzeňském kraji.[30] Od 7. července 2017 je předsedkyní představenstva společnosti Jihočeské nemocnice, a.s.[31], následně se stala rovněž členkou představenstva Nemocnice České Budějovice, a.s.[32], Nemocnice Tábor, a.s.[33], Nemocnice Písek, a.s.[34], Nemocnice Jindřichův Hradec, a.s.[35], Nemocnice Strakonice, a.s.[36], Nemocnice Český Krumlov, a.s.[37], Nemocnice Prachatice, a.s.[38] a Nemocnice Dačice, a.s.[39]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ V anketě na webu Aktuálně.cz z 18. října 2012 se umístila na prvním místě s 31,54 %, následoval ji Jiří Karas s 30,13 %,[24]

Reference[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tento seznam referencí potřebuje upravit.
Tento článek obsahuje reference, které nemají standardní formu, jsou použity prosté internetové adresy, u nichž může hrozit znefunkčnění odkazu. Přidejte prosím doplňující informace standardní způsobem pomocí citací. Pomůžete tím udržet ověřitelnost a jednotný vzhled a styl článků.
  1. ↑ Archivovaná kopie. www.krestandnes.cz [online]. [cit. 2012-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-03-10. 
  2. ↑ Archivovaná kopie. libri.cz [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-08-08. 
  3. ↑ Volby do Evropského parlamentu konané na území České republiky ve dnech 05.06. – 06.06.2009
  4. ↑ V předsednictvu výborů v EP je zatím jeden Čech – Tošenovský
  5. ↑ MF DNES: Bude českým eurokomisařem žena? Šanci má Roithová. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2014-05-23 [cit. 2014-05-23]. Dostupné online. 
  6. ↑ Roithová na eurokomisařku kandidovat nebude, chce se vrátit do Česka. Novinky.cz [online]. 2014-07-02 [cit. 2014-07-02]. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.evropskehodnoty.cz/wp-content/uploads/2013/09/analyticka_studie_Evropske_hodnoty_Jak_pracovali_cesti_europoslanci.pdf
  8. ↑ https://www.youtube.com/watch?v=6dp6MkO5IIc
  9. ↑ a b Hnutí Pro život ČR: Zuzana Roithová se ohradila proti šíření zkresleného výkladu jejích postojů Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine., Křesťan dnes, 21. 3. 2012
  10. ↑ Jiří Koubek: 3 čeští europoslanci hlasovali proti deklaraci odsuzující homofobii Archivováno 21. 6. 2012 na Wayback Machine., Colour planet, 10. 6. 2012
  11. ↑ Petr Pávek: Bude Roithová pokračovatelkou hradní homofobie?, Deník Referendum, 12. 6. 2012
  12. ↑ a b Barbora Tachecí: Zuzana Roithová: To, že jsem žena, je výhoda, rozhovor, Mladá fronta DNES, 7. 3. 2012, rubrika Publicistika, str. 14, opis na webu KDU-ČSL Archivováno 24. 5. 2014 na Wayback Machine.
  13. ↑ Josef Kopecký: Klausův muž Hájek odsoudil u svatého Václava pochod homosexuálů, iDnes.cz, 18. 8. 2012
  14. ↑ Zuzana Roithová pro právo na potrat, předseda Pavel Bělobrádek podporuje Pochod pro život Archivováno 23. 5. 2014 na Wayback Machine., Prolife.cz, 15. 3. 2012, kdu.cz, prolife.cz
  15. ↑ Zuzana Roithová se důrazně se ohrazuje proti šíření zkresleného výkladu jejích postojů Archivováno 23. 5. 2014 na Wayback Machine., Prolife.cz, 19. 3. 2012
  16. ↑ KASÍK, Pavel. Český úspěch v europarlamentu: smlouva proti padělkům nesmí být tajná. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2010-9-10 [cit. 2010-9-11]. Dostupné online. 
  17. ↑ DOM. Europoslankyně Zuzana Roithová oznámila kandidaturu na prezidentku. zpravy.ihned.cz [online]. 2012-2-23 [cit. 2012-2-23]. Dostupné online. 
  18. ↑ Fischer nasbíral 50 tisíc podpisů a může kandidovat na prezidenta, iDNES.cz 27. 8. 2012
  19. ↑ Do boje o Hrad jde druhá žena, 50 tisíc podpisů hlásí Roithová. Lidovky.cz [online]. 2012-10-01 [cit. 2012-10-01]. Dostupné online. 
  20. ↑ Jan Wirnitzer. Franz překvapil, do boje o Hrad jde s 88 388 podpisy. Uspěl i Okamura. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2012-11-5 11:12, rev. 2012-11-5 15:30. Dostupné online. 
  21. ↑ Rozhodnutí o registraci kandidátní listiny nebo o odmítnutí kandidátní listiny, Ministerstvo vnitra ČR (soubory PDF pro jednotlivé kandidáty; údaje o počtech hlasů jsou uvedeny rovněž v přehlednějších tabulkách, např. v Sčítat, nebo zprůměrovat? Odečet hlasů neúspěšným kandidátům budí dohady, iDnes.cz, 23. 11. 2012 kop, brd, zt
  22. ↑ Podporovatelé prezidentských kandidátů Archivováno 13. 1. 2013 na Wayback Machine., Kampaň živě.cz, 28. 7. 2012
  23. ↑ Josef Kopecký: Kandidáty na Hrad podporují známé tváře: Hanák, Masopust či Pafko iDnes.cz, 21. 8. 2012
  24. ↑ Koho byste zvolili prezidentem České republiky?, Aktuálně.cz, 18. 10. 2012
  25. ↑ Místopředsedy KDU-ČSL jsou Roithová, Bartošek, Liptáková a Línek. KDU-ČSL [online]. 2013-06-08 [cit. 2013-06-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-03-03. 
  26. ↑ Bělobrádek zůstává předsedou lidovců. Prvním místopředsedou bude Jurečka. Lidovky.cz [online]. 2015-05-23 [cit. 2015-05-23]. Dostupné online. 
  27. ↑ Bělobrádek obhájil post šéfa strany, Čunek to zkusil, ale neohrozil ho. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-05-27 [cit. 2017-05-27]. Dostupné online. 
  28. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 7.10. – 8.10.2016, Jmenné seznamy, Kraj: Jihočeský kraj, Kandidátní listina: Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová, Výběr: všichni platní kandidáti dle poř. čísla [online]. Český statistický úřad, 2016 [cit. 2016-10-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Složení Zastupitelstva Jihočeského kraje, Změny ve složení Zastupitelstva Jihočeského kraje [online]. Jihočeský kraj [cit. 2017-05-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-12. 
  30. ↑ Volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky konané ve dnech 20.10. – 21.10.2017, Jmenné seznamy [online]. Český statistický úřad, 2017 [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  31. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Jihočeské nemocnice, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice České Budějovice, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  33. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Tábor, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  34. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Písek, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  35. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Jindřichův Hradec, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Strakonice, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Český Krumlov, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Prachatice, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 
  39. ↑ Úplný výpis z obchodního rejstříku, Nemocnice Dačice, a.s. [online]. Obchodní rejstřík [cit. 2020-12-11]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poslanci Evropského parlamentu
5. období (2004)
6. období (2004–2009)
7. období (2009–2014)
8. období (2014–2019)
9. období (2019–2024)
Česká republika vstoupila do Evropské unie v roce 2004, proto v předchozích funkčních obdobích Evropského parlamentu své zástupce neměla.
Vláda Josefa Tošovského
Předseda vlády
Josef Tošovský (jmenován 17. prosince 1997, nestraník)
Členové v den jmenování vlády
2. ledna 1998
Josef Lux (místopředseda vlády, zemědělství, KDU-ČSL) • Jaroslav Šedivý (místopředseda vlády, zahraniční věci, nestraník za ODS) • Jiří Skalický (životní prostředí – demise 20. února 1998, ODA) • Jan Černý (místní rozvoj, ODS) • Karel Kühnl (průmysl a obchod, ODA) • Michal Lobkowicz (obrana, ODS) • Vladimír Mlynář (bez portfeje, nestraník) • Petr Moos (doprava a spoje, nestraník) • Vlasta Parkanová spravedlnost, ODA) • Ivan Pilip (finance, ODS) • Zuzana Roithová (zdravotnictví, nestranička) • Jan Sokol (školství, mládež a tělovýchova, nestraník) • Martin Stropnický (kultura, nestraník) • Cyril Svoboda (vnitro, KDU-ČSL) • Stanislav Volák (práce a sociální věci, ODS) • Miloslav Výborný (předseda Legislativní rady vlády – demise 15. června 1998, KDU-ČSL)
Členové jmenovaní později
27. února 1998
Martin Bursík (životní prostředí, nestraník)
Ministři zdravotnictví České republiky
1993–19992000–20062006–20162016–dosud
Ministerstvo zdravotnictví České republiky
Senátor za obvod č. 22 – Praha 10
1996–1998: Milan Kondr • 1998–2004: Zuzana Roithová • 2004–2014: Jaromír Štětina • 2014–2016: Ivana Cabrnochová • 2016–2022: Renata Chmelová • 2022–dodnes: Jan Pirk
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Zuzana_Roithová&oldid=23358912“