Robert Vobrátilek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Robert Vobrátilek

Narození2. června 1886
Choceň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí7. prosince 1956 (ve věku 70 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vojenská kariéra
Hodnostgenerál
Doba služby1909 - 1910 , 1914 - 1940
SloužilRakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
VálkyI. světová válka
BitvyBitva u Zborova, Bitva u Bachmače, Bitva o Penzu, Bitva u Lipjag, Bitva u Bezenčuku
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Gen. JUDr. Robert Vobrátilek (2. června 1886 Choceň[1]7. prosince 1956 Praha), byl československý generál, účastník první světové války.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 2. června 1886 v Chocni v rodině železničáře Františka Vobrátilka. Obecnou školu absolvoval v Chocni a poté studoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. V roce 1906 ukončil středoškolské studium a dál pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy[2] v Praze. V roce 1909 nastoupil do školy rezervních důstojníků při 98. pěším pluku v Josefově jako jednoroční dobrovolník. V roce 1911 zakončil univerzitu dvěma státními zkouškami. V roce 1912 se oženil a působil jako redaktor časopisu "Východočeský kraj" ve Vysokém Mýtě.

Jako rezervní důstojník nastoupil koncem července 1914 v důsledku mobilizace k určeném vojenskému útvaru[3]. Koncem roku 1914, již v hodnosti poručíka byl jako velitel roty C. k. pěšího pluku č.36 vyslán na ruskou frontu. V květnu následujícího roku se dostal v "Sinavě", v Haliči do ruského zajetí. Jeho poslední pobyt v zajetí byl ve vesnici "Msensk", v Orlovské gubernii. Začátkem roku 1916 vstoupil Robert Vobrátilek dobrovolně do srbské armády, s níž jako podporučík Srbského dobrovolnického sboru, 1.dobrovolnické divize, 1.pěšího pluku účastnil bojů v Dobrudži. V srpnu 1916 byl zraněn a následně odvezen do oděského lazaretu. Po vyléčení se vrátil na frontu, ale koncem září 1916 byl opětovně zraněn. Po vyléčení byl v únoru roku 1917 povýšen do hodnosti poručíka srbské armády. V srbské armádě odsloužil celkem 7 a půl měsíce. Dne l0. března 1917 přešel do československých legií v Rusku. Byl přidělen k 9. rotě l2. střeleckého pluku s hodností podporučíka ruské armády. Krátce na to se stal velitelem 2. roty 3. střeleckého pluku a koncem května roku 1917 velitelem 1. praporu III. pluku, s nímž se účastnil bitvy u Zborova. V bitvě utrpěl vážné zranění, které jej na čas vyřadilo z bojů. V srpnu 1917 se však uzdravil, avšak s těžkým zrakovým defektem se vrátil na bojiště. Byl zařazen do 1. čs. střelecké divize a stal se velitelem 3. praporu 4. střeleckého pluku. S ním se účastnil bitvy u Bachmače, kde se významně podílel na úspěšných bojích. V dubnu 1918 bojoval spolu s por. Janem Gayerem u Penzy, Bezenčuku a Lipjag. Po těžkém zranění por. Gayera převzal v červnu 1918 velení celého pluku a s ním dobyl Samaru, Syzraň a Nikolajevsk. V srpnu 1918 byl Robert Vobrátilek povýšen do hodnosti kapitána. V dubnu 1919, již v hodnosti majora přešel Robert Vobrátilek do štábu Československých legií na Rusi a stal se vojenským velitelem Irkutska a později posádkovým velitelem v Charbinu. Teprve 20. října 1920 opustil své poslední působiště na východě a vrátil se do vlasti.

Po návratu z Ruska byl povýšen do hodnosti podplukovníka a pracoval na Zemském vojenském velitelství v Praze. Následně byl od února 1924 již v hodnosti plukovníka na Ministerstvu národní obrany. Od roku 1932 vedl presidiální odbor tohoto ministerstva a svou vojenskou kariéru završil v roce 1933 povýšením na generála československé armády.

Za nacistické okupace v letech 1939–1945 prokázal generál Vobrátilek významnou aktivitu ve skrytém domácím odboji. Byl předsedou správní rady Akciové společnosti Sázava, která zakládala a provozovala ozdravovny, dále byl členem ilegální skupiny domácího odboje KAR a zároveň i členem odbojové organizace ŘÍP.

V roce 1945 se přihlásil znovu do aktivní služby, byl však poslán na dovolenou a poté penzionován. V roce 1951 byl gen. Robert Vobrátilek v důsledku vyhlášky nucen opustit svůj byt v pražských Střešovicích a byl odsunut do obce Těchonín. V tomto roce mu také byla zastavena výplata důchodových dávek a na jedno období i lístky na potraviny. Přes všechny tyto životní trable si obec Těchonín velmi oblíbil. Byl často navštěvován spolubojovníky z legií a svojí početnou rodinou. Generál JUDr. Robert Vobrátilek zemřel 7. prosince 1956 ve Vojenské nemocnici v Praze na mozkovou mrtvici a byl pohřben na bubenečském hřbitově.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Řád sv. Jiří (Rusko), 4. třídy Řád sv. Jiří, 4. třídy
Řád svatého Vladimíra, 4. třídy s meči a mašlí Řád svatého Vladimíra, 4. třídy s meči a mašlí
Válečný kříž Válečný kříž
Válečný záslužný kříž Válečný záslužný kříž
Československý válečný kříž 1914–1918 Československý válečný kříž 1914–1918
Československá revoluční medaile Československá revoluční medaile
Vojenský kříž Vojenský kříž
Řád rumunské koruny, IV. třídy – Důstojník Řád rumunské koruny, IV. třídy – Důstojník
Pamětní Kříž na válku 1916-1919 Pamětní Kříž na válku 1916-1919
Medaile vítězství Československá medaile Vítězství
Pamětní medaile na válku 1914-1918 Pamětní medaile na válku 1914-1918
Řád Vytisova kříže, velkokříž komandéra II. třídy Řád Vytisova kříže, velkokříž komandéra II. třídy
Řád svatého Sávy, III. třídy - Komandér Řád svatého Sávy, III. třídy - komandér
Řád Polonia Restituta, III. třídy – Velitel Řád Polonia Restituta, III. třídy – Velitel
Řád čestné legie, V. třídy – kavalír Řád čestné legie, V. třídy – kavalír
Řád Fénixe, III. třídy Řád Fénixe, III. třídy
Řád rumunské koruny, II. třídy – Velkodůstojník Řád rumunské koruny, II. třídy – Velkodůstojník

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]