Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Robert Milnes-Crewe, 1. markýz Crewe
Robert Offley Ashburton Milnes, 1st Marquess of Crewe, by William Strang.jpg
Narození 12. ledna 1858
Londýn
Úmrtí 20. června 1945 (ve věku 87 let)
Káhira
Alma mater Trinity College
Harrow School
Zaměstnavatel Foreign Office
Ocenění Královský Viktoriin řetěz (1912)
Podvazkový řád
Řád sv. Patrika
Politická strana Liberální strana
Děti Mary Innes-Ker, Duchess of Roxburghe
Lady Cynthia Colville
Rodiče Richard Monckton Milnes, 1st Baron Houghton
Funkce Leader of the House of Lords (1908–1916)
lord předseda rady (1915–1916)
ambassador of the United Kingdom to France (1922–1928)
člen britské Soukromé rady
Secretary of State for Education
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Robert Offley Ashburton Milnes-Crewe, 1. markýz z Crewe (Robert Offley Ashburton Milnes-Crewe, 1st Marquess of Crewe, 1st Earl of Madeley, 1st Earl of Crewe, 2nd Baron Houghton) (12. ledna 1858, Londýn, Anglie20. června 1945, West Horsley Place, Anglie) byl britský státník, významný představitel Liberální strany 19. a 20. století. Jako dědic titulu barona byl od mládí členem Sněmovny lordů, později byl povýšen na hraběte (1895) a markýze (1911). Ve vysoké politice se pohyboval bezmála půl století, mimo jiné byl místokrálem v Irsku (1892–1895), předsedou Sněmovny lordů (1908–1916) a velvyslancem ve Francii (1922–1928), v několika vládách byl ministrem různých resortů. Získal Podvazkový řád a svým druhým sňatkem se stal zetěm bývalého premiéra 5. hraběte z Rosebery.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Erb markýze z Crewe s dekorací Podvazkového řádu

Narodil se v Londýně jako syn spisovatele a dlouholetého poslance Richarda Milnese, 1. barona Houghtona (1809–1885), a jeho manželky Annabelly Crewe (1819–1874). Studoval v Harrow a Cambridge, univerzitu absolvoval v roce 1880. Do veřejného života vstoupil jako tajemník ministra zahraničí 2. hraběte Granville (1883–1884), v roce 1884 neúspěšně kandidoval ve volbách do Dolní sněmovny. V roce 1885 po otci zdědil titul barona a vstoupil do Sněmovny lordů, krátce nato se stal lordem komořím královny Viktorie (1886). Po smrti první manželky (1887) dočasně odešel do soukromí, mimo jiné cestoval po Evropě, navštívil také Egypt. V Gladstonově vládě byl jmenován místokrálem v Irsku (1892–1895), stal se též členem Tajné rady (1892). Po nástupu konzervativců k moci odešel do opozice, v roce 1895 byl povýšen na hraběte z Crewe.

Po deseti letech v opozici se v Campbell-Bannermanově vládě stal prezidentem Tajné rady (1905-1908), po odchodu 1. markýze z Riponu do soukromí převzal jeho posty předsedy Sněmovny lordů (1908–1916) a lorda strážce tajné pečeti (1908–1911 a 1912–1915). V čele Sněmovny lordů vynikl v době projednávání zrušení jejího práva veta, mezitím zastával také funkce státního sekretáře kolonií (1908–1910) a státního sekretáře pro Indii (1910–1911 a 1911–1915). Ve funkci ministra pro Indii prosadil přesun hlavního města z Kalkaty do Dillí a byl také zodpovědný za organizaci cesty Jiřího V. do Indie (1912). V roce 1911 získal titul markýze a v letech 1912–1944 byl lordem místodržitelem hrabství Londýn, v roce 1917 byl též členem městské rady v Londýně. Za první světové války se v rámci koaličního kabinetu uplatnil znovu jako prezident Tajné rady (1915–1916) a ministr školství (1916). V letech 1922–1928 byl velvyslancem ve Francii, kde se zasloužil o zřízení několika institucí v rámci britsko-francouzské spolupráce. V Macdonaldově koaliční vládě byl v roce 1931 krátce státním sekretářem války; Liberální strana tehdy již ztratila svůj vliv a ocitla se na okraji politického spektra, markýz Crewe byl jedním z mála jejích zástupců ve vládě, nebyl ale členem užšího kabinetu. Z funkce odstoupil v listopadu 1931, nadále zůstal místodržitelem v hrabství Londýn, při korunovaci Jiřího VI. vykonával čestnou funkci Lord High Constable (1937). Až do smrti zastával mimo jiné post kancléře univerzity v Sheffieldu (1918–1945).

Markýz Crewe nevynikal jako řečník, ale proslul jako schopný organizátor ve státní správě. Cestou kompromisu pomáhal řešit vnitrostranické spory v Liberální straně, patřil k přátelům H. H. Asquitha a dlouhodobý vliv si udržoval také díky přízni Jiřího V. Po otci zdědil literární nadání a již v mládí publikoval básně, později po odchodu z politického života vydal biografii svého tchána hraběte Roseberyho (1931).

Majetek a rodina[editovat | editovat zdroj]

Zámek Crewe Hall v hrabství Cheshire
Margaret Milnes-Crewe, markýza z Crewe (1881-1967), dcera premiéra 5. hraběte z Rosebery

Po otci kromě titulu barona zdědil statky v hrabství York s rodovým sídlem Fryston Hall. Zde krátce žil, ale nakonec zámek prodal v dražbě v roce 1905. Mezitím po strýci z matčiny strany z rodu Crewe zdědil pozemky o rozloze přes 20 000 hektarů půdy ve čtyřech hrabstvích (1894). Na základě toho přijal v roce 1895 jméno Milnes-Crewe a usadil se na honosném zámku Crewe Hall (Cheshire). Zde sídlil do roku 1922, později byl zámek prodán státu a dnes je zde hotel. V roce 1899 koupil v Londýně palác Wharncliffe House, který byl od té doby známý pod jménem Crewe House. Nechal jej nákladně adaptovat, dnes zde sídlí velvyslanectví Saúdské Arábie. Po odchodu z veřejného života pobýval na venkovském sídle West Horsley Place (Surrey), které koupil v roce 1931.

V roce 1880 se oženil se Sybil Graham (1857–1887), dcerou Sira Fredericka Grahama. Měli spolu čtyři děti, jediný syn Richard (1882-1890) zemřel v dětství. Jeho druhou manželkou se v roce 1899 stala Margaret Primrose (1881–1967), dcera bývalého premiéra 5. hraběte z Rosebery. Také z tohoto manželství se narodil jediný syn, který opět zemřel v dětství (Richard Milnes-Crewe, hrabě z Madeley, 1911-1922). Dcera Mary Evelyn (1915-2014) byla manželkou 9. vévody z Roxburghe.

Zemřel na svém venkovském sídle West Horsley Place (Surrey) 20. června 1945 ve věku 87 let bez mužského potomstva. Jeho šlechtické tituly zanikly, příjmení Milnes přijal jeden z jeho zeťů Sir Edward Coates (1879–1971), který se od roku 1946 psal jako Milnes-Coates.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 698 ISBN 80–7185–156–6
  • PELLING, Henry: Winston Churchill; Praha, 2006 ISBN 80–7309–346–4

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]