Robert I. Parmský
| Robert I. Parmský | |
|---|---|
 | |
| Narození | 9. července 1848 Florencie |
| Úmrtí | 16. listopadu 1907 (ve věku 59 let) Lucca |
| Místo pohřbení | Tenuta Reale |
| Povolání | aristokrat |
| Ocenění | rytíř Řádu zlatého rouna |
| Choť | Marie Pia Neapolsko-Sicilská (od 1869)[1] Marie Antonie z Braganzy (od 1884)[1] |
| Děti | Marie Luisa Bourbonsko-Parmská Jindřich Bourbonsko-Parmský Josef Bourbonsko-Parmský Eliáš Parmský Sixtus Bourbonsko-Parmský František Xaver Bourbonsko-Parmský … více na Wikidatech |
| Rodiče | Karel III. Parmský a Luisa Marie Terezie z Artois |
| Rod | Bourbonsko-Parmští |
| Příbuzní | Jindřich Bourbonsko-Parmský, Markéta Bourbonsko-Parmská a Alice Bourbonsko-Parmská (sourozenci) Boris III. Bulharský, Kyril Bulharský, Jevdoxie Bulharská a Naděžda Bulharská (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Robert I. Parmský (9. července 1848, Florencie – 16. listopadu 1907, Lucca) byl hlava parmské větve Bourbonské dynastie a poslední vládnoucí vévoda v Parmě, Piacenze a Guastalle. Jedním z jeho mnoha potomků byla poslední rakouská císařovna a uherská královna Zita.
Původ[editovat | editovat zdroj]
Narodil se z manželství parmského vévody Karla III. s Luisou Marií Bourbonskou. Matka byla po otci Karlu Bourbonském vnučkou francouzského krále Karla X. a po matce Marii Karolíně vnučkou krále obojí Sicílie Františka I. a pravnučkou císaře Leopolda II. Jeho otec přišel na svět z manželství etrurského krále Karla Ludvíka s Marií Terezou Savojskou a byl tak vnukem etrurijského krále Ludvíka I., španělského krále Karla IV. a sardinského krále Viktora Emanuela I.
Robert měl tři sourozence. Starší sestru Markétu (1847–1893), která se provdala za madridského vévodu a titulárního krále francouzského a španělského Karla Mariu Bourbonského, a dva mladší sourozence. Alice (1849–1935) se stala manželkou titulárního toskánského vévody Ferdinanda IV. a Jindřichovi (1851–1905) náležel titul hraběte z Bardi.
Vláda[editovat | editovat zdroj]
Na vévodský stolec nastoupil poté, co byl jeho otec roku 1854 zabit. Bylo mu tehdy teprve šest let, proto fakticky vládla jeho matka Louisa Marie Terezie z Artois, sestra hraběte ze Chambord, jako regentka. Vévodkyně schvalovala některé z mnoha reakcionářských spolupracovníků svého muže, byla však překvapena mazziniovským hnutím z července 1854 a přešla na tvrdě represivní politiku, která vedla až k druhé válce za nezávislost.
Roku 1859, při vypuknutí druhé války za nezávislost, byl Robert ve svých jedenácti letech sesazen a jeho matka se raději rozhodla evakuovat rodinu do Lombardska-Benátska, v očekávání, že boje brzo skončí. Následoval smír z Villafranca, po němž Sardinské království, (po plebiscitu z roku 1860), anektovalo Parmské vévodství s městem Parmou i Toskánsko, aby tak vytvořilo větší společný útvar Italské království.
Život bez koruny[editovat | editovat zdroj]
I přes ztrátu trůnu Robert a jeho rodina disponovali významným dědictvím, například soukromým vlakem čítajícím více než tucet vozů, vlastním zámkem ve Schwarzau am Steinfeld poblíž Vídně, sídlem Villa Pianore v Toskánsku a honosným zámkem Chambord ve Francii.
Robert I. zemřel ve Viareggiu roku 1907. Necelé čtyři měsíce po jeho smrti v roce 1907, bylo šest dětí z jeho prvního manželství shledáno právně nezpůsobilými, a byli svěřeni jeho vdově vévodkyni Marii Antonii. Přesto se Robertovým dědicem stal Eliáš, vévoda z Parmy (1880-1959), jeho mladší syn z jeho prvního manželství.
Někteří z jeho synů sloužili v ozbrojených složkách Rakouska jiní v armádě Belgie.
Rodina[editovat | editovat zdroj]
Dne 5. dubna 1869 se na zámku San Martino u Luccy oženil s princeznou Marií Piou (1849–1882), dcerou bývalého krále obojí Sicílie Ferdinanda II.. Z manželství se narodilo 12 dětí, z nichž však polovina trpěla mentálním postižením, dvě zemřely krátce po narození, a porod posledního nepřežilo dítě ani matka. Následnictví pokračovalo po linii syna Eliáše Roberta.
Robertovou druhou ženou se pak 15. října 1884 na zámku Fischhorn v Zell am See stala dcera sesazeného portugalského krále Michala I., Marie Antonie z rodu Braganzů. Marie Antonie dala život dalším 12 dětem, z nichž se nejvíce proslavila dcera Zita, která se provdala za pozdějšího rakousko-uherského panovníka Karla I..
Děti s Marií Piou Bourbonskou[editovat | editovat zdroj]
- Maria Luisa (1870–1899) ∞ 1893 bulharský car Ferdinand I. Bulharský
- Ferdinand Maria (5. března 1871 – 14. dubna 1871)
- Luisa Marie (1872–1943), mentálně postižená
- Jindřich Maria (1873–1939), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1907-39)
- Marie Imakuláta (1874–1914), mentálně postižená
- Josef Maria (1875–1950), mentálně zaostalý, titulární parmský vévoda (1939–50)
- Marie Tereza (1876–1959), mentálně postižená
- Marie Pia (1877–1915), mentálně postižená
- Beatrice (1879–1946) ∞ 1906 hrabě Peter Lucchesi Palli
- Eliáš Robert (1880–1959), titulární parmský vévoda (1950–59), vykonával funkci hlavy rodu i místo svých nemocných starších bratrů, ∞ 1903 arcivévodkyně Marie Anna Rakouská
- Marie Anastázie (25. srpna 1881 – 7. září 1881)
- August (*/† 22. září 1882), zemřel při narození společně s matkou
Děti s Marií Antonií z Braganzy[editovat | editovat zdroj]
- Adéla Erika (1885–1959), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
- Sixtus Ferdinand (1886–1934) ∞ 1919 Hedvika z La Rochefoucauld
- František Xaver (1889–1977) ∞ 1927 Magdalena Bourbonsko-Bussetská
- Františka Josefa (1890–1978), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
- Zita Marie (1892–1989) ∞ 1911 pozdější rakouský císař Karel I.
- Felix Maria (1893–1970) ∞ 1919 lucemburská velkovévodkyně Šarlota Lucemburská
- Renato (1894–1962) ∞ 1921 dánská princezna Markéta Dánská
- Marie Antonie (1895–1937), jeptiška benediktinského řádu kláštera v Solesmes
- Izabela Marie (1898–1984)
- Ludvík Karel (1899–1967) ∞ 1939 italská princezna Marie Františka Savojská
- Jindřiška Anna (1903–1987), hluchoněmá
- Kajetán Maria (1905–1958) ∞ 1931 princezna Markéta Thurn-Taxis (rozvedeno)
Vývod z předků[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Dostupné online. [cit. 2020-08-07]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Robert I. Parmský na Wikimedia Commons
| Předchůdce: Karel III. |
|
Parmský vévoda 1854–1859 |
|
Nástupce: - |
| Předchůdce: - |
|
Titulární parmský vévoda 1859–1907 |
|
Nástupce: Jindřich I. |
| Předchůdce: Karel II. |
|
Titulární etrurský král 1883–1907 |
|
Nástupce: Jindřich I. |
