Rita Martinová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rita Martinová
Rodné jménoMargareta Weir Martin
Narození1875
Irsko
Úmrtí1958 (ve věku 82–83 let)
Londýn
Povolánífotografka a malířka
PříbuzníLallie Charles a Bea Martin (sourozenci)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Margareta „Rita“ Weir Martinová (nepřechýleně Rita Martin; 1875, Irsko – 1958, Londýn) byla anglická fotografka, považovaná za „jednu z nejlepších britských fotografek své doby“. Martinová pořídila portréty mnoha sufražetek a sama byla sufražetkou.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Margareta Weir Martinová se narodila v roce 1875 v Irsku.[1]

V roce 1897 začala pracovat v ateliéru jako fotografka pro svou starší sestru Lallie Charlesovou. Studio Charlesové se jmenovalo „The Nook“ a nacházelo se na adrese Titchfield Road 1, Regent's Park v Londýně.[2] V roce 1906 si otevřela vlastní konkurenční studio na adrese Baker Street 27.[3] Specializovala se na portréty ve světlých barvách na čistě bílém pozadí. Jejími významnými fotografovanými osobnostmi byly například herečky (Winifred Barnes, Lily Elsie, Julia James, Lily Brayton a Violet Vanbrugh[4]) a děti (dvě děti Gladys Cooperové).[5] Ovlivnila mnoho dalších fotografů, zejména v žánru dětských portrétů, a její vliv je vidět na mnoha populárních francouzských a německých fotografiích dětí pořízených na počátku 20. století.[6]

Inspirovala se prací Alice Hughesové; další průkopnické fotografky své doby byly: Christina Broom, Kate Pragnellová a Lizzie Caswall Smith.[7] Historik umění Cecil Beaton o ní napsal: „Rita Martinová a bledě terakotová krása jejích fotografií jsou nedílnou součástí tohoto období. Rita Martinová a její sestra Lallie Charlesová, konkurenční fotografka, komponovaly své portrétované v měkkém světle vypadajícím jako zimní zahrada, takže všechny vlasy byly přehaně blond.“[8]

Recenze The Strand Magazine z roku 1910 uvedla: „Rita Martinová si zaslouží být oceněna za chválu. Možná přijde doba, kdy se budou každoročně konat výstavy nejlepších počinů profesionálních fotografů, jako je tomu nyní u profesionálních malířů, a kdy bude práce těchto umělců vysoce ceněna kritiky. V umění fotografie, pokud jde o dětské portréty, bych měl dát na první místo sympatie – sympatie ještě před technickou dovedností v pózování a osvětlení.“[9]

Martinová pořídil portréty mnoha sufražetek, jako byla například Rosamund Massyová, a sama byla sufražetka.[10]

Martinová byla také malířka miniatur.[11]

Dědictví[editovat | editovat zdroj]

Několik negativů Rity Martinové a Lallie Charlesové je zachováno v National Portrait Gallery darované jejich neteří Lallie Charles Martinovou v roce 1994.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Rita Martin na anglické Wikipedii.

  1. RIDEAL, Liz. Mirror, Mirror: Self-portraits by Women Artists. [s.l.]: Watson-Guptill Publications, 2002. Dostupné online. S. 46. 
  2. BEATON, Cecil. British photographers. [s.l.]: [s.n.], 1944. Dostupné online. S. 30. 
  3. TRUST, National. Results, Maker: “Rita Martin (fl.1903-1929) [photographer] Baker Street, London” [online]. [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. The British Journal of Photography, Volume 123. [s.l.]: Henry Greenwood & Company Limited, 1976. Dostupné online. S. 1135. 
  5. Women Pioneers [online]. [cit. 2018-01-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-02-26. 
  6. BEATON, Cecil. The Book Of Beauty. [s.l.]: [s.n.], 1933. Dostupné online. S. 20. 
  7. The Strand Magazine, Volume 39. [s.l.]: [s.n.], 1910. Dostupné online. S. 73. 
  8. CRAWFORD, Elizabeth. The Women's Suffrage Movement: A Reference Guide 1866-1928. [s.l.]: Routledge, 2003. Dostupné online. ISBN 1135434026. S. 548. 
  9. FAN: Feminist Arts News, Volume 2, Issues 1-10. [s.l.]: FAN - Feminism and the arts Dostupné online. S. 25. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]