Richilda z Monsu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Příbuzenstvo
I. manžel Heřman Henegavský
syn Roger
dcera Gertruda
II. manžel Balduin VI. Flanderský
syn Arnulf III. Flanderský
syn Balduin II. Henegavský
dcera Anežka
III. manžel Vilém fitzOsbern

Richilda z Monsu známá též jako Richilda Henegavská (francouzsky Richilde de Hainaut, vlámsky Richilde van Henegouwn; † 15. března 1087 Messines) byla hraběnka henegavská, flanderská a z Herefordu. Měla velké ambice a pevný charakter a za každou cenu se snažila udržet svou vládu nad Henegavskem a Flandrami. Nasadila vysoké daně, čímž proti sobě popudila své poddané[1] a současníci o ní mluvili jako o ženě, jež ovlivňuje své okolí svými čarodějnými lektvary.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodila se okolo roku 1020[2] a poprvé se provdala roku 1040 za henegavského hraběte Heřmana. Hrabě Heřman zemřel roku 1051 a Richildě zůstaly dvě děti - syn Roger,[pozn. 1] budoucí biskup v Châlons-sur-Marne a Gertruda, která se stala benediktinskou jeptiškou.

Panství tak zdědila vdova Richilda, která se velmi rychle, již 31. března 1051,[2] provdala za syna flanderského hraběte Balduina VI. Na manželé byl kvůli blízkému příbuzenství uvržen papežem interdikt. Zbožný[1] Balduin sňatkem získal hrabství Mons a Henegavsko a roku 1067 zdědil i flanderské hrabství. Zemřel roku 1070 v důsledku nemoci a panství na smrtelné posteli rozdělil mezi své dva syny. Arnulf měl dostat Flandry a mladší Balduin Henegavsko. Mladší bratr zemřelého hraběte Robert nerespektoval svou přísahu umírajícímu, že bude jeho děti bránit, nástupnictví neuznal a snažil se získat Flandry pro sebe. Richilda se pokusila synovi pomoci, výrazně zvýšila daně, aby měla na placení a rekrutování žoldáků[1] a nabídla svou ruku truksasovi Viléma Dobyvatele Vilémovi fitzOsbernovi. O pomoc požádala i francouzského krále Filipa, kterému na oplátku přislíbila pikardské opatství Corbie.[3] V následné bitvě u Casselu, šestnáctiletý Arnulf padl a Vilém fitzOsbern byl Robertem zabit v souboji. Richilda skončila v zajetí.

Po propuštění se dále marně snažila o opětovné získání Flander. Konec dlouhého života strávila v pokání v klášteře Messines u Ypres, čímž si zasloužila rehabilitaci v očích svých současníků a pohřbena byla v klášteře Hasnon.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Který byl pravděpodobně tělesně postižený.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c www.hermanboel.eu
  2. a b c www.genealogie-mittelalter.de
  3. EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha : Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 113.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gilbert of Mons. Chronicle of Hainault. Příprava vydání Laura Napran. Woodbridge : The Boydell Press, 2005. 221 s. ISBN 1-84383-120-1. (anglicky) 
  • LEO, Heinrich. Zwölf Bücher niederländischer Geschichten. 1. Die Geschichte der einzelnen niederländischen Landschaften bis zu der Herrschaft des Hauses Burgund. Halle : Eduard Anton, 1832. 951 s. Dostupné online. (německy) 
  • NICHOLAS, Karen S. Countesses as Rulers in Flanders. In EVERGATES, Theodore. Aristocratic women in medieval France. Philadelphia : University of Pennsylvania Press, 1999. ISBN 0-8122-1700-4. S. 111-137. (anglicky)