Richard Assheton Cross

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Richard Assheton Cross, 1. vikomt Cross
Portrait of Richard Assheton Cross, 1st Viscount Cross.jpg
Narození 30. května 1823
Úmrtí 8. ledna 1914 (ve věku 90 let)
Broughton in Furness
Alma mater Univerzita v Cambridgi
Ocenění člen Královské společnosti
velkokříž Řádu lázně
Politická strana Konzervativní strana
Funkce Člen 17. parlamentu Spojeného království (1857–1859)
Člen 18. parlamentu Spojeného království (1859–1862)
Member of the 20th Parliament of the United Kingdom (1868–1874)
Člen 21. parlamentu Spojeného království (1874–1880)
ministr vnitra Velké Británie (1874–1880)
… více na Wikidatech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Richard Assheton Cross, 1. vikomt Cross (Richard Assheton Cross, 1st Viscount Cross) (30. května 1823, Preston, Anglie8. ledna 1914, Broughton in Furness, Anglie) byl britský státník, významný představitel Konzervativní strany v 19. století. Během své politické kariéry byl dvakrát ministrem vnitra (1874–1880, 1885–1886), poté ministrem pro Indii (1886–1892). Od roku 1886 byl s titulem vikomta členem Sněmovny lordů. Naposledy byl členem vlády jako lord strážce tajné pečeti (1895–1900).

Politická kariéra[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny připomínané od 17. století v hrabství Lancashire, byl synem Williama Crosse (1771–1827), smírčího soudce a zástupce místodržitele v Lancashire. Vystudoval v Cambridge a od mládí působil v Londýně jako advokát. V letech 1857–1862 a 1868–1885 byl členem Dolní sněmovny za Konzervativní stranu, ve volbách v roce 1868 proslul vítězstvím nad W. Gladstonem[pozn. 1].

Patřil k vlivným řečníkům konzervativců a v Disraeliho vládě byl ministrem vnitra (1874–1880), od roku 1874 byl zároveň členem Tajné rady. Funkci ministra vnitra zastával i v prvním Salisburyho kabinetu (1885–1886), poté byl ministrem pro Indii (1886–1892). Se svým třetím vstupem do vlády byl zároveň povýšen na vikomta a stal se členem Sněmovny lordů (1886). Ve třetí Salisburyho vládě zastával nejprve post lorda kancléře vévodství lancasterského (1895), nakonec byl lordem strážcem tajné pečeti (1895–1900). Ze zdravotních důvodů odstoupil v listopadu 1900 a odešel do soukromí[pozn. 2].

Ve vládních úřadech i v parlamentu se zasloužil o reformy ve školství, zdravotnictví a státní správě. Jako ministr pro Indii získal Řád indické hvězdy, později obdržel Řád lázně. Mimo jiné byl členem Královské společnosti, smírčím soudcem a zástupcem místodržitele v hrabství Lancashire. Získal čestné doktoráty na čtyřech univerzitách (Oxford, Cambridge, Leeds, St Andrews).

Potomstvo[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejstarší syn William Henry Cross (1856–1892), poslanec Dolní sněmovny, zemřel předčasně, dědicem titulu se stal vnuk Richard Assheton Cross, 2. vikomt Cross (1882–1932). V další generaci rod vymřel, posledním nositelem titulu byl Assheton Henry Cross, 3. vikomt Cross (1920–2004).

Jeho synovec Charles Henry Cross (1852–1915) byl admirálem a superintendantem námořní základny Devonportu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V prvním poslaneckém mandátu zastupoval své rodné město Preston. V roce 1868 ve všeobecných volbách kandidoval za volební obvod South West Lancashire, který byl zřízen volební reformou z roku 1867. O dva poslanecké mandáty se ucházeli čtyři kandidáti, za konzervativce to byl kromě Crosse podnikatel Charles Turner, za liberály William Gladstone a bankéř Henry Grenfell. Volební výsledky byly velmi vyrovnané, všichni čtyři kandidáti získali kolem 25% hlasů, těsnou většinou ale zvítězili konzervativci. William Gladstone zde sice prohrál, ale kandidoval zároveň za Greenwich, kde uspěl a v prosinci téhož roku se stal premiérem.
  2. Stabilní konzervativní vláda fungovala prakticky beze změn plných pět let (1895-1900), po Crossově rezignaci následovala první významná změna personálního složení Salisburyho kabinetu hned v několika důležitých úřadech. Po Crossově demisi převzal jeho post lorda strážce pečeti tehdejší premiér markýz Salisbury, který kvůli tomu opustil funkci ministra zahraničí. Novým ministrem zahraničí se stal markýz Lansdowne. Jeho dosavadní post ministra války převzal St John Brodrick, který byl do té doby náměstkem ministra zahraničí. Do funkce náměstka ministra zahraničí pak nastoupil premiérův syn vikomt Cranborne.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, díl V.; Praha, 1892 (reprint 1997), s. 735 ISBN 80–7185–102–7

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]