Rhamphorhynchus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Rhamphorhynchus
Stratigrafický výskyt: Kimmeridž (svrchní jura)

Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: plazi (Sauropsida)
Řád: ptakoještěři (Pterosauria)
Podřád: Rhamphorhynchoidea
Čeleď: Rhamphorhynchidae
Podčeleď: Rhamphorhynchinae
Rod: Rhamphorhynchus
Meyer, 1846
Binomické jméno
Rhamphorhynchus muensteri
Goldfuss, 1831; původně Ornithocephalus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rhamphorhynchus („zobákovitá čelist“) je vyhynulým rodem ramforynchoidního ptakoještěra, žijícího v období svrchní jury (asi před 150 až 148 miliony let) na území dnešního Německa. Jeho zkameněliny jsou známé ze svrchnojurských sedimentů bavorského Solnhofenu. Mohl se však vyskytovat také na území dnešní Tanzanie, Španělska a Anglie. Na rozdíl od pterodaktyloidů měl tento ptakoještěr dlouhý ocas, vyztužený ligamenty a zakončený výrazným „kormidlem“ v podobě kosočtverečného rozšíření konce ocasu. Jeho zobák byl prohnutý směrem nahoru a obsahoval množství jehličkovitých ostrých zubů, směrovaných dopředu. Pravděpodobně se živil zejména rybami a hmyzem.

Velikost a vzezření[editovat | editovat zdroj]

Většina exemplářů je velmi malých (v rozpětí křídel obvykle několik decimetrů), největší známý exemplář však dosahuje v rozpětí křídel 181 cm a délky těla 126 cm. V roce 2015 byla publikována vědecká studie, která dokládá objev měkkých tkání, obsahu žaludku a koprolitu (fosilního trusu) u jednoho exempláře.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie popisu a poznávání tohoto rodu je velmi komplexní a složitá. Zkameněliny byly známé již od počátku 19. století (nejpozději rok 1825). Tento rod byl pak popsán již v roce 1831 jako Ornithocephalus Goldfussem, teprve v roce 1846 však paleontolog Meyer stanovil nový rod Rhamphorhynchus.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Goldfuss, G. A.: „Beiträge zur Kenntnis verschiedener Reptilien der Vorwelt“, Nova acta Academiae Caesareae Leopoldino-Carolinae Germanicae Naturae Curiosorum 1831, 15: 61–128.
  1. http://peerj.com/articles/1191/

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]