René Lalique

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
René Lalique
René Lalique 01.jpg
Rodné jménoRené Jules Lalique
Narození6. dubna 1860
Ay
Úmrtí1. května 1945 (ve věku 85 let)
Paříž
Místo pohřbeníHřbitov Père-Lachaise
Povolánízlatník, stained-glass artist, klenotník, umělec, designér šperků, sklář a medailér
RodičeOlympe Lalique
Manžel(ka)Alice Ledru
Marie-Louise Lambert
Partner(ka)Claudine-Juliette Le Mesnil
Marie-Jeanne Anère
DětiMarc Lalique
Suzanne Laliqueová-Havilandová
Georgette-Renée Lalique
René-Claude Le Mesnil
Raymond Lalique
Renée Georgette Lalique
PříbuzníMarie-Claude Lalique (vnučka)
Oceněnírytíř Řádu čestné legie (1898)
důstojník Řádu čestné legie (1900)
komandér Řádu čestné legie (1926)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

René Jules Lalique (6. dubna 1860 v Ay1. května 1945 v Paříži) byl francouzský umělecký sklář, klenotník a designér známý svými nádobkami na parfémy, vázami, šperky, lustry, hodinami a ozdobami kapot automobilů.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Laliq se narodil v Ay, ale když mu byly dva roky, jeho rodina se přestěhovala na předměstí Paříže, ale na letní dovolenou se vracela do Ay. Po smrti svého otce se Lalique vyučil u zlatníka Louise Aucoca v Paříži.

V roce 1872, když mu bylo dvanáct, vstoupil do Collège Turgot, kde začal kreslit a skicovat. Navštěvoval v letech 1874–1876 také večerní kurzy na výtvarné škole École des arts décoratifs. Poté strávil dva roky na umělecké škole Crystal Palace School of Art v Sydenhamu v Londýně. Pak byl učněm u předního pařížského secesního klenotníka a zlatníka Louise Aucoca.

Po návratu z Anglie pracoval jako nezávislý umělec a navrhoval šperky pro francouzské klenotníky Cartiera, Boucherona a další. V roce 1885 zahájil vlastní podnikání a navrhoval a vyráběl šperky a jiné skleněné předměty. Po roce 1895 tvořil Lalique také pro pařížský obchod Samuela Binga Maison de l'Art nouveau, který dal secesi její francouzské jméno. Jedním z hlavních patronů Laliqua byl Calouste Sarkis Gulbenkian, který mu během téměř 30 let dal více než 140 zakázek.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lalique se nejvíc proslavil svými výtvory ze skla,[3] od 20. let 20. století ve stylu art deco. Navrhl například prosvětlené skleněné stěny a elegantní barevné skleněné sloupy v jídelně a „grand salonu“ lodi Normandie nebo vnitřní vybavení, kříž, přepážky, retábulum a křtitelnici v kostele svatého Matouše v Millbrooku na ostrově Jersey (Laliqueův „skleněný kostel“).[4]

Jedinečná i komerční díla Reného Laliqua jsou ve sbírkách velkého počtu veřejných muzeí po celém světě; jsou to například Museum Calousta Gulbenkiana v Lisabonu, Laliqueho muzeum v Hakone v Japonsku, Musée Lalique a Musée des arts décoratifs ve Francii, Schmuckmuseum Pforzheim v Německu, Victoria and Albert Museum v Londýně, Metropolitní muzeum a Corning Museum ve státě New York a Rijksmuseum v Amsterdamu.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku René Lalique na anglické Wikipedii.

  1. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-22. 
  2. artjewelryforum.org. Dostupné online. 
  3. [s.l.]: [s.n.] ISBN 9780810958364. 
  4. Jane Ashelford, 1980, "Lalique's Glass Church," The Journal of the Decorative Arts Society, Vol. 4, pp. 28–33.
  5. Dostupné online. "Rene Lalique - A Giant Among Giants". rlalique.com. Retrieved 5 January 2016.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]