Reginar IV. Henegavský
| Reginar IV. Henegavský | |
|---|---|
| hrabě henegavský | |
| Narození | 948? |
| Úmrtí | 1013 |
| Manželka | Hedvika Francouzská |
| Potomci | Reginar V. Henegavský Lambert Beatrix Ermentruda |
| Dynastie | Reginarovci |
| Otec | Reginar III. Henegavský |
| Matka | Adéla z Dachsburgu |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Reginar IV. Henegavský řečený z Monsu (francouzsky Régnier IV de Mons; 948? – 1013) byl henegavský hrabě a štědrý donátor klášterů Maubeuge, Lobbes a Sainte-Waudru.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Byl starším synem henegavského hraběte Reginara Dlouhokrkého, který upadl v nemilost císaře Oty I. a odešel do vyhnanství. Reginar společně s mladším bratrem Lambertem, s nímž je po celý život pojily stejné politické cíle, uprchl na západofranský dvůr krále Lothara[2] a vyhnaný otec zemřel v Čechách.[3] Panství vyhnaného hraběte císař svěřil dvěma bratrům – Wernerovi a Reginaldovi[4]
Poté, co se roku 973 roznesla zpráva o skonu císaře, opustili Lambert s Reginarem Lotharův dvůr a střetli se s Wernerem a Reginaldem v bitvě u Péronne, kde oba jejich protivníci padli. Nový císař Ota II. zbořil Lambertův a Reginarův hrad Boussoit a oba provinilce poslal do saského exilu. Henegavsko pak předal Arnulfovi z Valenciennes a Geoffroyovi z Verdunu. Roku 976 se oba bratři podporovaní západofranským princem Karlem a Otou z Vermandois střetli v bitvě u Monsu s novými vládci Henegavska. Obležené město Mons útoku odolalo.[5]
Císař Ota II. poté překvapivě udělil Henegavsko v léno Reginarovi a Lambertovi. Mons nechal Geoffroyovi z Verdunu a prince Karla jmenoval dolnolotrinským vévodou. Roku 998 zemřel Geoffroy z Verdunu a Reginar konečně získal Mons. Zřejmě kolem roku 1000 se oženil s Hedvikou, dcerou krále Huga Kapeta[6] Roku 1005 Reginar společně s bratrem podpořil mladého flanderského hraběte Balduina Bradatého, když z Valenciennes vyhnal jejich starého nepřítele markraběte Arnulfa, v boji proti císaři Jindřichovi.[7]
Zemřel roku 1013 a jeho nástupcem se stal syn Reginar.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ VAN DER LINDEN, Herman. Belgium the Making of a Nation. Oxford: Clarendon Press, 1920. Dostupné online. S. 36.
- ↑ EHLERS, Joachim; MÜLLER, Heribert; SCHNEIDMÜLLER, Bernd, a kol. Francouzští králové v období středověku : od Oda ke Karlu VIII. (888-1498). Praha: Argo, 2003. 420 s. ISBN 80-7203-465-0. S. 62.
- ↑ Z MERSEBURKU, Dětmar. Kronika. Praha: Argo, 2008. ISBN 978-80-257-0088-4. S. 243.
- ↑ Dětmar, str. 316
- ↑ Francouzští králové, str. 66-67
- ↑ Francouzští králové, str. 85
- ↑ Dětmar, str. 306
