Rebutia zecheri

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRebutia zecheri
alternativní popis obrázku chybí
Rebutia zecheri
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád hvozdíkotvaré (Caryophyllales)
Čeleď kaktusovité (Cactaceae)
Rod rebucie (Rebutia)
Sekce Digitorebutia
Binomické jméno
Rebutia zecheri
Rausch, 1977
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Mapa rozšíření R. zecheri

Rebutia zecheri je rostlina sekce Digitorebutia ze širšího příbuzenstva R. atrovirens. Pojmenována byla na počest svého nálezce, Ernesta Zechera, správce sbírky sukulentů v zámku Schönbrunn, Vídeň.

Rebutia zecheri Rausch[editovat | editovat zdroj]

Rausch, Walter; Succulenta, 56: 29, 1977

Sekce Digitorebutia, řada Atrovirens

Synonyma:

  • Lobivia atrovirens Backeb. var. zecheri (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 13, 1987

Popis[editovat | editovat zdroj]

Stonky odnožující, z hlavního stonku tvořící velké trsy, jednotlivé stonky kulovité až vejčité, 25 - 30 mm široké a 20 – 30 mm vysoké, pokožka tmavě našedle zelená, někdy s fialovým odstínem. Žeber až 12 - 15, přímá nebo poněkud šikmá, oddělená mělkými brázdami, rozdělená do zřetelných, poněkud kuželovitých hrbolků; areoly podlouhlé, přes 1 mm dlouhé, nepatrně nahnědle plstnaté. Trny všechny okrajové, 8 – 11, až 5 mm dlouhé, 3 - 4 páry směřující do stran, k tomu často ještě jednotlivé směřující nahoru a dolů, bílé až nažloutlé nebo nahnědlé, se silnější, někdy tmavší patou a tmavší špičkou; někdy na horním konci areoly jeden tmavší odstávající zčásti v poloze středového.

Květy asi 30 mm dlouhé i široké; květní lůžko nahnědle růžové s nazelenale hnědými šupinami s bílou vlnou a štětinami; vnější okvětní plátky vně fialově červené s olivově zeleným středními proužkem, uvnitř červené s fialovými odstíny; vnitřní okvětní plátky červené; nitky růžově fialově červené, ke konci světlejší až bělavé, prašníky nažloutlé; čnělka nazelenalá, blizna se 7 sevřenými rameny bělavá. Plod kulovitý, až 6 mm široký, hnědý, vysýchající. Semena kulovitě zvonkovitá, 1,2 mm dlouhá a 1 mm široká, testa hnědočerná, dosti zřetelně strukturovaná.

Variety a formy[editovat | editovat zdroj]

R. zecheri byla popsána podle sběru WR 650, rostliny tohoto původu se liší jen minimálně, drobné rozdíly, hlavně ve vybarvení a délce otrnění, jsou zřejmě jen důsledkem rozdílů v kultuře. Dalším sběrem přiřazeným k tomuto druhu je WR 908. Další sběry s určitými pochybnostmi rovněž přiřazené k R. zecheri jsou WR 840 a WR 907. U sběrů WR 841 a RH 296, které jsou někdy s R. zecheri rovněž spojovány, je tato identifikace vzhledem k odlišným místům nálezů nejistá, pokud uváděná lokalizace souhlasí.

Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]

R. zecheri pochází podle autora popisu z malé lokality u Iscayachi, jako místo nálezu typu bylo uvedeno Bolívie, departament Tarija, Iscayachi, blízko Pueblo Viejo, 3000 m, stejně lokalizován byl také sběr WR 908, u sběrů WR 840 a WR 907 bylo jako místo nálezu uvedeno Bolívie, Tarija, Curque. Naproti tomu sběr WR 841 byl lokalizován Bolívie, Tarija, Cajas (?) a RH 296 Argentina, Jujuy, Pueblo Viejo (??).

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

V prvotním popisu R. zecheri zařadil W. Rausch tento druh do sekce Aylostera, asi pro její šedozelenou pokožku a poměrně štíhlou trubku. Později však poznal její blízké vazby k R. atrovirens a přiřadil ji v hodnosti variety k tomuto druhu, v jeho pojetí jako Lobivia atrovirens var. zecheri. Hlavní rozdíly proti R. atrovirens se týkají tvaru stonků, barvy pokožky a také struktury semenné testy. Její přiřazení k R. spegazziniana v CITES Cactaceae Checklist (1992) je dosti nepochopitelné, zdá se vycházet jen z prvotního označení tohoto druhu autorem popisu za Aylostera, hledat bližší podobnosti mezi těmito dvěma druhy je skutečně obtížné. V nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt et al., The New Cactus Lexicon, 2006) je naopak připojena k R. ritteri, kde již lze spíše vysledovat některé podobnosti, přesto ale existují zcela jistě bližší vazby k R. atrovirens.

Pěstování[editovat | editovat zdroj]

R. zecheri se dobře pěstuje pravokořenná, naroubované rostliny sice kvetou ještě bohatěji, ale ztrácejí svůj přirozený vzhled, mnohem více narůstají a odnožují a často také redukují otrnění. Vzhledem k výraznějšímu řepovitému kořeni je u pravokořenných rostlin nutná určitá opatrnost v zálivce, vhodný je dobře propustný substrát a nárazová zálivka vždy až po jeho plném vyschnutí v době vegetace a úplné sucho při zimování, potřeba dostatku světla a čerstvého vzduchu ve vegetaci zde platí stejně jako u všech příbuzných rostlin z těchto vysokohorských poloh.

Semena R. zecheri se v nabídkách vyskytovala poměrně vzácně, což může být důsledkem i skutečnosti, že je tento druh podobně jako i další taxony z příbuzenstva R. atrovirens asi samosprašný jen podmíněně, bez sprašování pylem z odlišných jedinců se semena tvoří vzácně.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 252, 2006
  • Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (3), Cactus & Co., 4: 97, 2000
  • Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 24, 1997
  • Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 611, 1980

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]