Rebutia zecheri
 Rebutia zecheri | |
|---|---|
 Rebutia zecheri | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvozdíkotvaré (Caryophyllales) |
| Čeleď | kaktusovité (Cactaceae) |
| Rod | rebucie (Rebutia) |
| Sekce | Digitorebutia |
| Binomické jméno | |
| Rebutia zecheri Rausch, 1977 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rebutia zecheri je rostlina sekce Digitorebutia ze širšího příbuzenstva R. atrovirens. Pojmenována byla na počest svého nálezce, Ernesta Zechera, správce sbírky sukulentů v zámku Schönbrunn, Vídeň.
Rebutia zecheri Rausch[editovat | editovat zdroj]
Rausch, Walter; Succulenta, 56: 29, 1977
Sekce Digitorebutia, řada Atrovirens
Synonyma:
- Lobivia atrovirens Backeb. var. zecheri (Rausch) Rausch, Lobivia 85, p. 13, 1987
Popis[editovat | editovat zdroj]
Stonky odnožující, z hlavního stonku tvořící velké trsy, jednotlivé stonky kulovité až vejčité, 25 - 30 mm široké a 20 – 30 mm vysoké, pokožka tmavě našedle zelená, někdy s fialovým odstínem. Žeber až 12 - 15, přímá nebo poněkud šikmá, oddělená mělkými brázdami, rozdělená do zřetelných, poněkud kuželovitých hrbolků; areoly podlouhlé, přes 1 mm dlouhé, nepatrně nahnědle plstnaté. Trny všechny okrajové, 8 – 11, až 5 mm dlouhé, 3 - 4 páry směřující do stran, k tomu často ještě jednotlivé směřující nahoru a dolů, bílé až nažloutlé nebo nahnědlé, se silnější, někdy tmavší patou a tmavší špičkou; někdy na horním konci areoly jeden tmavší odstávající zčásti v poloze středového.
Květy asi 30 mm dlouhé i široké; květní lůžko nahnědle růžové s nazelenale hnědými šupinami s bílou vlnou a štětinami; vnější okvětní plátky vně fialově červené s olivově zeleným středními proužkem, uvnitř červené s fialovými odstíny; vnitřní okvětní plátky červené; nitky růžově fialově červené, ke konci světlejší až bělavé, prašníky nažloutlé; čnělka nazelenalá, blizna se 7 sevřenými rameny bělavá. Plod kulovitý, až 6 mm široký, hnědý, vysýchající. Semena kulovitě zvonkovitá, 1,2 mm dlouhá a 1 mm široká, testa hnědočerná, dosti zřetelně strukturovaná.
Variety a formy[editovat | editovat zdroj]
R. zecheri byla popsána podle sběru WR 650, rostliny tohoto původu se liší jen minimálně, drobné rozdíly, hlavně ve vybarvení a délce otrnění, jsou zřejmě jen důsledkem rozdílů v kultuře. Dalším sběrem přiřazeným k tomuto druhu je WR 908. Další sběry s určitými pochybnostmi rovněž přiřazené k R. zecheri jsou WR 840 a WR 907. U sběrů WR 841 a RH 296, které jsou někdy s R. zecheri rovněž spojovány, je tato identifikace vzhledem k odlišným místům nálezů nejistá, pokud uváděná lokalizace souhlasí.
Výskyt a rozšíření[editovat | editovat zdroj]
R. zecheri pochází podle autora popisu z malé lokality u Iscayachi, jako místo nálezu typu bylo uvedeno Bolívie, departament Tarija, Iscayachi, blízko Pueblo Viejo, 3000 m, stejně lokalizován byl také sběr WR 908, u sběrů WR 840 a WR 907 bylo jako místo nálezu uvedeno Bolívie, Tarija, Curque. Naproti tomu sběr WR 841 byl lokalizován Bolívie, Tarija, Cajas (?) a RH 296 Argentina, Jujuy, Pueblo Viejo (??).
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
V prvotním popisu R. zecheri zařadil W. Rausch tento druh do sekce Aylostera, asi pro její šedozelenou pokožku a poměrně štíhlou trubku. Později však poznal její blízké vazby k R. atrovirens a přiřadil ji v hodnosti variety k tomuto druhu, v jeho pojetí jako Lobivia atrovirens var. zecheri. Hlavní rozdíly proti R. atrovirens se týkají tvaru stonků, barvy pokožky a také struktury semenné testy. Její přiřazení k R. spegazziniana v CITES Cactaceae Checklist (1992) je dosti nepochopitelné, zdá se vycházet jen z prvotního označení tohoto druhu autorem popisu za Aylostera, hledat bližší podobnosti mezi těmito dvěma druhy je skutečně obtížné. V nejnovějším shrnutí čeledi Cactaceae (D. Hunt et al., The New Cactus Lexicon, 2006) je naopak připojena k R. ritteri, kde již lze spíše vysledovat některé podobnosti, přesto ale existují zcela jistě bližší vazby k R. atrovirens.
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
R. zecheri se dobře pěstuje pravokořenná, naroubované rostliny sice kvetou ještě bohatěji, ale ztrácejí svůj přirozený vzhled, mnohem více narůstají a odnožují a často také redukují otrnění. Vzhledem k výraznějšímu řepovitému kořeni je u pravokořenných rostlin nutná určitá opatrnost v zálivce, vhodný je dobře propustný substrát a nárazová zálivka vždy až po jeho plném vyschnutí v době vegetace a úplné sucho při zimování, potřeba dostatku světla a čerstvého vzduchu ve vegetaci zde platí stejně jako u všech příbuzných rostlin z těchto vysokohorských poloh.
Semena R. zecheri se v nabídkách vyskytovala poměrně vzácně, což může být důsledkem i skutečnosti, že je tento druh podobně jako i další taxony z příbuzenstva R. atrovirens asi samosprašný jen podmíněně, bez sprašování pylem z odlišných jedinců se semena tvoří vzácně.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Hunt, David; et al.; The New Cactus Lexicon (ISBN 0-9538134-4-4), p. 252, 2006
- Mosti, Stefano; Digitorebutia Buining & Donald (3), Cactus & Co., 4: 97, 2000
- Pilbeam, John; Rebutia (ISBN 0-9528302-2-1), p. 24, 1997
- Ritter, Friedrich; Kakteen in Südamerika, 2: 611, 1980
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebutia zecheri na Wikimedia Commons 
Taxon Rebutia zecheri ve Wikidruzích- http://rebutia.iglu.cz/sekce4/zec1[nedostupný zdroj]
- http://hornad.fei.tuke.sk/~suba/Reb/idents/zecheri.htm Archivováno 14. 3. 2009 na Wayback Machine.
