Ranavalona I.
| Ranavalona I. | |
|---|---|
 | |
| Narození | 1788 Ambatomanoina |
| Úmrtí | 16. srpna 1861 (ve věku 72–73 let) Rova of Antananarivo |
| Pohřbena | Ambohimanga |
| Potomci | Radama II |
| Matka | Rabodonandriantompo |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ranavalona I. (rozená Rabodonandrianampoinimerina;[1] 1778 – 16. srpna 1861), známá také jako Ramavo, Ranavalo-Manjaka I. nebo Ranavalona reniny, byla panovnicí Madagaskarského království v letech 1828–1861. Po smrti svého mladého manžela Radamy I. si zajistila mocenskou pozici královny a prosazovala politiku izolacionismu a soběstačnosti. Usilovala o omezení hospodářských a politických vazeb na evropské mocnosti a podnikala tvrdá opatření proti malé, ale rostoucí křesťanské komunitě na Madagaskaru, kterou za vlády Radamy I. založili členové Londýnské misijní společnosti.
Ranavalona hojně využívala tradiční praxi fanompoana (nucené práce jako formy daňové povinnosti) k realizaci veřejných stavebních projektů a k rozvoji armády. Udržovala stálou armádu čítající 20 000–30 000 merinských vojáků, které nasazovala k pacifikaci vzdálenějších oblastí ostrova a k dalšímu rozšiřování říše. Kombinace pravidelných válek, otroctví, nemocí, těžké nucené práce a praktikování tangeny (kruté zkoušky jedovatým ořechem stromu cerbera manghas) vedla během jejích 33 let vlády k vysoké úmrtnosti jak vojáků, tak civilistů. Obyvatelstvo Madagaskaru se tak snížilo z 5 milionů v roce 1833 na 2,5 milionu v roce 1839.
Navzdory překážkám, které Ranavalonina politika představovala, zahraniční zájmy o Madagaskar neutichaly. Rozkoly mezi tradicionalistickými a proevropskými frakcemi u královnina dvora vytvořily příležitosti, kterých evropští prostředníci využívali ve snaze urychlit nástup jejího syna Radamy II. na trůn. Mladý princ nesouhlasil s mnoha kroky své matky a byl otevřený francouzským návrhům na využívání zdrojů ostrova, což vyjádřil v tzv. Lambertově chartě, kterou uzavřel s francouzským zástupcem v roce 1855. Tyto plány však nebyly úspěšné a Radama II. usedl na trůn až po Ranavalonině smrti roku 1861 ve věku 83 let.
Evropští současníci Ranavalony její politiku většinou odsuzovali a vykreslovali ji nanejvýš jako tyranku, v horším případě jako šílenou. Tyto negativní obrazy, které jí vysloužily přezdívku „šílená panovnice Madagaskaru“, přetrvávaly v západní literatuře až do poloviny 70. let 20. století. Pozdější akademický výzkum ale přehodnotil její kroky jako činy panovnice, která se snažila rozšiřovat své impérium a zároveň chránit malgašskou suverenitu před rostoucím evropským kulturním a politickým vlivem.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ranavalona I na anglické Wikipedii.
- ↑ RASOLOFONIAINA, Manitra. Who was Ranavalona I? [online]. L'Écho du Sud, 2023-05-06 [cit. 2025-07-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Ranavalona I. na Wikimedia Commons
