Rajka srpozobá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxRajka srpozobá
alternativní popis obrázku chybí
Dva samci a samice
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád pěvci (Passeriformes)
Čeleď rajkovití (Paradisaeidae)
Rod Epimachus
Binomické jméno
Epimachus fastosus
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rajka srpozobá (Epimachus fastosus) je velký pták z lesů z Nové Guiney. Kvůli pokračujícím ztrátám přirozeného prostředí a v některých oblastech i díky lovu pro maso a pera je rajka srpozobá zařazena mezi zranitelné druhy.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Samci dosahují díky svým dlouhým ocasním perům až 110 cm na délku a jsou tak nejdelšími z rajkovitých, ačkoli rajka kadeřavá má delší tělo. Mají červenou duhovku a načernalý zobák ve tvaru podobném srpu, díky kterému vznikl jeho název. Koutky u zobáku jsou žluté. Mají černé peří s modrými, zelenými a fialovými šupinkami, které peří připomínají. Jsou polygamní, předvádějí se s prsními chocholy načepýřenými až u hlavy, zaujmou samice tak, spáří se s co největším počtem, ale o mláďata se dále nestarají.

Samičky jsou vzrůstem menší než samci, mají hnědou duhovku, stejný tvar zobáku, žluté koutky, ale daleko méně nápadné zbarvení. Jejich hnědočerné tělo neupoutává pozornost a je pak menší šance, že až bude samice s mláďaty, napadne ji nepřítel.

Křížení[editovat | editovat zdroj]

Ve volné přírodě se ptáci křížili s rajkou strakovitou a vytvářeli potomstvo, které bylo považováno za samostatný druh, anglicky nazývaný Elliot's Sicklebill (Epimachus ellioti). Zatímco někteří věří, že se jedná o platný druh, který je možná kriticky ohrožený nebo vyhynulý, většina významných ornitologů jej vnímá jako hybrid.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Black Sicklebill na anglické Wikipedii.


  1. Červený seznam IUCN 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-23]