Radovan Lukavský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
prof. Radovan Lukavský
Radovan Lukavský (podzim 2007)
Radovan Lukavský (podzim 2007)
Narození1. listopadu 1919
Praha, ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí10. března 2008 (ve věku 88 let)
Praha, ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Alma materUniverzita Karlova
Podpis
Radovan Lukavský – podpis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radovan Lukavský (1. listopadu 1919 Praha – 10. března 2008 Praha) byl český herec, divadelní pedagog a recitátor. Ztvárnil stovky divadelních, filmových, televizních rolí i rozhlasových rolí, jeho vytříbený a kultivovaný hlas z něj dělal jednoho z nejlepších a nejznámějších českých vypravěčů a recitátorů poezie.

Krom četných rozhlasových i televizních recitací namluvil 17 biblických příběhů v projektu Bible pro malé i velké.

Za svého dlouholetého vystupování v Národním divadle ztvárnil desítky velkých rolí, z nichž nejvýznamnější jsou Hamlet a Tomáš Becket.

Jako vysokoškolský pedagog na Akademii múzických umění vychoval na desítky skvělých herců a je autorem dvou knih o herectví.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze v poměrně chudé rodině. Jeho otec byl truhlářský mistr Rudolf Lukavský, který pocházel ze Stodu u Plzně, matkou bývalá služka a ochotnická herečka Marie Lukavská, rozená Čačalová, která pocházela z Bystřice pod Hostýnem.

Jeho matka byla hluboce věřící katolička, která svého syna od útlého dětství vodila do kostela. Radovanovi se v kostele líbilo a rád chodil ministrovat a pomáhat při zahradních pracích do blízkého kláštera anglických panen. Jedna z tamních sester, mater Stránská, se kterou si často povídal při práci na zahradě, hrála patrně rozhodující roli v tom, že se rozhodl stát se knězem.

Studoval na jezuity řízeném Arcibiskupském gymnáziu v Praze–Bubenči, které opustil po 5 letech poté, co dostal consilium abeundi (překl. rada odejít) pro rostoucí dluh (rodiče nebyli schopni platit za internát).[1] Dostudoval na reálném gymnáziu v Českém Brodě, kde odmaturoval v roce 1938.[2] Nastoupil ke studiu češtiny a francouzštiny na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po zavření vysokých škol pracoval u železnice jako telegrafista.[3]

V roce 1941 začal studovat na pražské konzervatoři a v roce 1942 nastoupil spolu s dalším posluchačem konzervatoře Jaromírem Pleskotem krátce do divadla Větrník Josefa Šmídy.[4] Již ve druhém ročníku studia však byl nuceně nasazen v Německu na práci ve válečném průmyslu. V roce 1944 byl vyreklamován a nastoupil angažmá v Divadle Vlasty Buriana. Po uzavření divadel pracoval jako dělník v Praze. Po roce 1945 se vrátil ke studiu na Univerzitě Karlově i na konzervatoři[3] a v letech 1946 (Pražská konzervatoř) a 1947 (FF UK) obě školy úspěšně absolvoval.[5]

V roce 1946 byl angažován Jiřím Frejkou do Divadla na Vinohradech.[6] Odtud v roce 1950 přešel do Městských divadel pražských,[7] od roku 1957 se stal členem souboru činohry Národního divadla v Praze.[3]

Jeho pedagogická činnost byla spojena s Pražskou konzervatoří, kde se stal již v roce 1945 asistentem Jiřího Plachého na dramatickém oddělení a kam se vrátil znovu po roce 1975, ale především s Akademií múzických umění, kde od roku 1947 učil na katedře herectví Divadelní fakulty Akademie múzických umění a od roku 1950 i na FAMU,[3] kde se stal v roce 1995 profesorem.

V letech 1990 až 1995 vystupoval v doprovodných programech na výstavách (Herbert Masaryk, T. G. Masaryk – člověk a umění), které uspořádalo Masarykovo demokratické hnutí.

Napsal dvě knihy o herectví a mnoho odborných článků.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Se svou manželkou Ludmilou, rozenou Motyčkovou (1926–2005) se seznámil během studií na pražské konzervatoři, její sestra byla jeho spolužačkou.[8] Měli spolu jediné dítě, syna Ondřeje (1949–2007), který zemřel náhle na selhání srdce.[9] Od syna měl Radovan Lukavský dvě vnoučata, Martina a Kláru (* 1976).[10][11] Vnučka Klára s ním po dobu jednoho roku natáčela rozhovory, které vyšly v knize Rozhovory s dědečkem.[12]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho nejznámějšími divadelními rolemi byly Obchodník s deštěm, Hamlet nebo Tomáš Becket. Ve filmu hrál například hlavní roli v Králi Šumavy, televizním divákům zůstává v paměti díky roli Václava Tháma v seriálu F. L. Věk a řadě dalších. Byl vynikajícím recitátorem. Působil také jako vypravěč v seriálu Krajní meze nebo Cirkus Humberto a namluvil 17 biblických příběhů (Bible pro malé i velké).[13] Zasloužil se o kultivaci naší rodné řeči nejenom svým nezaměnitelným projevem, ale i knihou Kultura mluveného slova (Akademie múzických umění, Praha 2000). Podkladem této publikace byly jeho přednášky na FAMU.

Film[editovat | editovat zdroj]

Televize[editovat | editovat zdroj]

Práce pro rozhlas[editovat | editovat zdroj]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Hrob na Olšanských hřbitovech v Praze

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Klára Lukavská: Rozhovory s dědečkem (2. přepracované vydání); Karmelitánské nakladatelství Kostelní Vydří 2005, str. 25-50.
  2. ↑ http://www.gcbrod.cz/ABS/1931-1940.pdf Archivováno 19. 10. 2014 na Wayback Machine. Seznam absolventů Gymnázia Český Brod 1931–1940.
  3. ↑ a b c d e Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 283.
  4. ↑ HEDBÁVNÝ, Zdeněk: Divadlo Větrník. Praha : Panorama, 1988, str. 61–63.
  5. ↑ Český biografický slovník XX. století II, s. 293.
  6. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 193, ISBN 978-80-239-9604-3.
  7. ↑ Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8.
  8. ↑ RADOVAN, Lukavský. Život, herectví, víra..., Rozhovor s Prof. Radovanem Lukavským [online]. Vira.cz, 2007 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  9. ↑ Radovan Lukavský: Tady mu odvážejí syna - Zemřel v jeho náručí! [online]. Aha, 2007-01-19 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  10. ↑ Radovan Lukavský (+88): Jeho dvě poslední přání... [online]. Blesk.cz, 2008-03-11 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ PLAČKOVÁ, Gabriela. Herectví si mě vybralo [online]. Katolický týdeník, 2006-07-18 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Vnučka herce Radovana Lukavského prozradila: Z čeho šílela její babička? [online]. Aha, 2013-12-26 [cit. 2015-12-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ Archivovaná kopie. www.popron.cz [online]. [cit. 2007-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-09. 
  14. ↑ František Pavlíček: Svatojánské vřesy. Vltava [online]. 2013-01-10 [cit. 2019-04-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-04-20. 
  15. ↑ http://www.hlavkovanadace.cz/nositele_medaile.php
  16. ↑ publikace AMU, Prof. Radovan Lukavský, doctor honoris causa AMU, 3. června 2005, vyd. AMU, Praha, 2005, ISBN 80-7331-036-8.
  17. ↑ Jedna z nových ulic nese jméno herce Lukavského; dostupné: http://www.prazskapetka.cz/node/6029 Archivováno 25. 3. 2009 na Wayback Machine.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Radovan_Lukavský&oldid=23667855“