Radosław Sikorski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Radosław Sikorski
Ministr zahraničních věcí Polska
Úřadující
Ve funkci od:
13. prosince 2023
Předseda vládyDonald Tusk
PředchůdceSzymon Szynkowski vel Sęk
Poslanec Evropského parlamentu
Ve funkci:
2. července 2019 – 12. prosince 2023
Ministr zahraničních věcí Polska
Ve funkci:
16. listopadu 2007 – 22. září 2014
Předseda vládyDonald Tusk
PředchůdceAnna Fotyga
NástupceGrzegorz Schetyna
Ministr obrany Polska
Ve funkci:
31. října 2005 – 7. února 2007
PředchůdceJerzy Szmajdziński
NástupceAleksander Szczygło
Stranická příslušnost
ČlenstvíObčanská platforma
Social Movement
Ruch Odbudowy Polski

Narození23. února 1963 (61 let)
Bydhošť, PolskoPolsko Polsko
ChoťAnne Applebaumová (od 1992)
Partner(ka)Olivia Williamsová
Alma materPembroke College, Oxford
High School No. 1 in Bydgoszcz
National Defence University of Warsaw
Profesepolitik, novinář, spisovatel, odborář, diplomat a politolog
OceněníWorld Press Photo of the Year (1988)
Wiktor (2006)
Národní řád za zásluhy (2009)
Řád za zásluhy 1. třídy (2009)
Řád knížete Jaroslava Moudrého III. třídy (2011)
… více na Wikidatech
PodpisRadosław Sikorski, podpis
Webová stránkaradeksikorski.eu
CommonsRadosław Sikorski
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radosław Tomasz Sikorski (* 23. února 1963 Bydhošť, Polsko) je polský politik, novinář a od prosince 2023 ministr zahraničních věcí v třetím Tuskově kabinetu.

V letech 2005 až 2007 zastával funkci polského ministra obrany. V letech 2007 až 2014 působil jako ministr zahraničních věcí v prvním i druhém Tuskově kabinetu[1]. Od září 2014 do června 2015 zastával funkci maršálka Sejmu. V letech 2019 až 2023 pak působil jako polský poslanec Evropského parlamentu.

Jeho manželkou je polsko-americká novinářka a historička Anne Applebaumová, se kterou má dva syny, Aleksandra a mladšího Tadeusze.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

V době vyhlášení válečného stavu v Polsku roce 1981 studoval ve Velké Británii, kde získal politický azyl a později britské občanství. Vystudoval politologii, filosofii a ekonomii v Oxfordu. Od poloviny 80. let působil jako novinář v deníku The Sunday Telegraph. V roce 1987 získal World Press Photo za snímek afghánské rodiny zabité sovětským bombardováním. Počátkem 90. let se vrátil do Polska a věnoval se politice.[2]

Působil jako náměstek ministra obrany (1992) ve vládě Jana Olszewského, jako náměstek a ministr zahraničních věcí (1998 až 2001) ve vládě Jerzyho Buzka. V letech 2002–2005 žil v USA, kde byl rezidentem konzervativního think tanki American Enterprise Institute a výkonným ředitelem New Atlantic Initiative.[3]

Ministr zahraničí Sikorski s americkou rezortní kolegyní Hillary Clintonovou, 2009

Po návratu do Polska byl zvolen do Senátu. V letech 2005 až 2007 byl ministrem obrany premiéra Jarosława Kaczyńského. Od roku 2007 až do 21. září 2014 byl ministrem zahraničních věcí ve dvou vládách Donalda Tuska.

V první polovině září 2014 byl navržen do funkce maršálka Sejmu[4], ve které byl definitivně stvrzen v hlasování dne 24. září 2014.[5][6] Dne 10. června 2015 oznámil rezignaci na post předsedy dolní komory v důsledku aféry se zveřejněnými tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů.[7][7], když premiérka Ewa Kopaczová odvolala před blížícími se parlamentní volbami další tři ministry v důsledku téže aféry. V prosince 2023 se stal znovu polským ministrem zahraničních věcí, a to v třetí vládě Donalda Tuska.

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Sikorski Radosław Tomasz, v Encyklopedii PWN.
  2. „Dnes se Němců nebojíme,“ říká Radoslaw Sikorski Archivováno 14. 7. 2012 na Wayback Machine., Česká televize, Před půlnocí, 5. 7. 2012
  3. Superstar Sikorski. Rázný Polák má šanci řídit evropskou diplomacii. iDNES.cz [online]. 2014-5-30. Dostupné online. 
  4. Sikorski už nebude šéfem polské diplomacie http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/sikorski-uz-nebude-sefem-polske-diplomacie/r~6878b54a3fe511e480c30025900fea04/, 19. září 2014.
  5. Anne Applebaum na wiejskiej. Tak żona Sikorskiego świętuje, że jest panią marszałkową!. Fakt.pl [online]. 2014-09-24. Dostupné online. 
  6. Radosław Sikorski wybrany na marszałka Sejmu. Onet.pl [online]. 2014-09-24. Průřez celým zasedáním, hlasováním. Dostupné online. 
  7. a b Michael E. Miller: Secret recordings, posh restaurants and intrigue finally catch up to Polish government. In: The Washington Post, 11 June 2015.
  8. The Malta Government Gazette. 2010-02-09, čís. 18545, s. 1311. Dostupné online. 
  9. II Narada Kierownictw Ministerstw Spraw Zagranicznych RP i Ukrainy. archive.is [online]. 2012-08-05 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-08-05. 
  10. Tak się bawi wielki świat. Fakt.pl [online]. 2016-03-16 [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. (polsky) 
  11. УКАЗ ПРЕЗИДЕНТА УКРАЇНИ № 502/2011 - Офiцiйне представництво Президента України. web.archive.org [online]. 2014-01-27 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-01-27. 
  12. N° 8096 du VENDREDI 23 NOVEMBRE 2012 * Ordonnance Souveraine n° 4.047 du 20 novembre 2012 portant nominations dans l’Or. www.legimonaco.mc [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2018-12-26. 
  13. VESTNESIS.LV. Par Triju Zvaigžņu ordeņa piešķiršanu - Latvijas Vēstnesis. www.vestnesis.lv [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (lotyšsky) 
  14. lex.justice.md [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. 
  15. Vabariigi President. www.president.ee [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 
  16. Magyar Közlöny. 84. szám Dostupné online
  17. Radosław Sikorski 16 XI 2007 - 22 IX 2014. www.msz.gov.pl [online]. [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]