Radionuklidový zářič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Podle vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně se Radionuklidové zářiče dělí na uzavřené a otevřené.

Uzavřený radionuklidový zářič[editovat | editovat zdroj]

Uzavřeným radionuklidovým zářičem je podle § 2 vyhlášky č. 307/2002 Sb. Státního úřadu pro jadernou bezpečnost o radiační ochraně[1] radionuklidový zářič, jehož úprava, například zapouzdřením nebo ochranným překryvem, zabezpečuje zkouškami ověřenou těsnost a vylučuje tak, za předvídatelných podmínek použití a opotřebování, únik radionuklidů ze zářiče. Uzavřené zářiče bývají konstruovány jako dutá, ocelová, hermeticky uzavřená válcová tělesa různých rozměrů[2] obsahující některý radionuklid. Pro použití v radioterapii se vyráběly zářiče tvaru jehly obsahující radium 226Ra pro přímé zavedení do ozařované tkáně.

Uzavřené zářiče se používají jako zdroj ionizujícího záření například v lékařských ozařovačích při radioterapii, v defektoskopii, metrologii a v ionizačních kouřových detektorech (hlásiče požáru).

Otevřený radionuklidový zářič[editovat | editovat zdroj]

Za otevřený radionuklidový zářič se považuje takový zářič, který není ve smyslu vyhlášky uzavřeným zářičem. Otevřené zářiče se používají ve formě roztoků, suspenzí, aerosolů či plynů například v nukleární medicíně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Vyhláška Státního úřadu pro jadernou bezpečnost č. 307/2002 Sb., o radiační ochraně
  2. Průměr bývá řádově od 1 mm do 10 cm