Racek tenkozobý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxRacek tenkozobý
alternativní popis obrázku chybí
Racek tenkozobý, dospělý pták
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
(jako Larus genei)
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neoghathae)
Řáddlouhokřídlí (Charadriiformes)
Podřádracci (Lari)
Čeleďrackovití (Laridae)
RodChroicocephalus
Binomické jméno
Chroicocephalus genei
Brème, 1839
Synonyma
  • Larus genei
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Racek tenkozobý (Chroicocephalus genei) je středně velkým palearktickým druhem racka z rodu Chroicocephalus.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Dospělí ptáci se do jisté míry podobají racku chechtavému v prostém šatu, liší se čistě bílým zbarvením hlavy, delším krkem a delším tenkým zobákem. Nohy a zobák jsou ve svatebním šatu tmavě červené až červenohnědé, v prostém šatu pak oranžově červené. Mladí ptáci se liší od racka chechtavého ve stejném věku především tvarem zobáku a absencí tmavé kresby na hlavě; nohy i zobák jsou bledě oranžové.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Dospělý pták v letu
Chroicocephalus genei

Racek tenkozobý hnízdí v oblasti Středozemního, Černého a Kaspického moře od Tuniska a jižního Španělska po Turecko a Írán; mimo to hnízdí také v Mauretánii. Částečně tažný, většina ptáků zimuje ve Středozemním moři, Egyptě a Perském zálivu. Zatoulaní jedinci byli zjištěni v severní Evropě, jižně po Nigérii a Keňu a východně po Thajsko.[2][3]

V roce 2017 byl poprvé zaznamenán v Česku, jeden exemplář byl pozorován u Hodonína.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn: Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X. 
  3. OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford: Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0. 
  4. http://fkcso.cz/fk/posuzovane.html

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]