Racek galapážský
 Racek galapážský |
|
_-Espanola_-Punta_Suarez2.jpg) Racek galapážský, dospělí ptáci na hnízdišti |
|
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
|---|---|
 málo dotčený[1] |
|
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
| Třída | ptáci (Aves) |
| Podtřída | letci (Neoghathae) |
| Řád | dlouhokřídlí (Charadriiformes) |
| Podřád | racci (Lari) |
| Čeleď | rackovití (Laridae) |
| Rod | Creagrus Bonaparte, 1854 |
| Binomické jméno | |
| Creagrus furcatus (Neboux, 1846) |
|
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Racek galapážský (Creagrus furcatus) je středně velkým druhem racka, endemickým pro Galapážské ostrovy; je jediným druhem monotypického rodu Creagrus.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Nezaměnitelný druh racka. Hlava je tmavošedá, krk světleji šedý, zbytek těla a ocas jsou bílé; hřbet je šedý. Křídla jsou typicky trojbarevná (podobně jako u racka Sabinova): loketní krovky jsou šedé, loketní letky a většina ruční části křídla bílá, krajní ruční letky a špičky středních ručních letek černé. Nohy jsou lososově růžové, zobák černý, se zelenavě bílou špičkou a červeným kořenem. V prostém šatu je hlava bílá s šedou kresbou kolem oka a světle šedými boky hrudi. Mladí ptáci jsou podobní dospělým v prostém šatu, loketní krovky jsou však hnědé se světlým lemem a na konci ocasu je černá páska. Ocas je ve všech šatech hluboce vykrojený, podobně jako u rybáků.
Výskyt[editovat | editovat zdroj]
Hnízdí pouze na Galapážských ostrovech, a to celoročně. Zatoulaní ptáci byli zjištěni v Kalifornii, není vyloučeno, že se sem dostali za pomoci lodní dopravy.[2][3]
-
Dospělý racek v letu, s charakteristicky trojbarevnou kresbou křídel
-
Dospělý pták
-
Dospělí ptáci s mládětem
_-Espanola_-Punta_Suarez.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Racek galapážský ve Wikimedia Commons
Taxon Creagrus furcatus ve Wikidruzích
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Červený seznam IUCN 2017.1. Dostupné online. [cit. 2017-06-10]
- ↑ HARRISON, P. Seabirds: an identification guide. Londýn : Christopher Helm, 1989. ISBN 0-7136-3510-X.
- ↑ OLSEN, K. M. O.; LARSSON, H. Gulls of North America, Europe and Asia. Princeton & Oxford : Princeton University Press, 2003. ISBN 0-691-11327-0.
