Růžena Vacková-Vašátková

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Růžena Vacková-Vašátková
Narození14. července 1874
Velké Meziříčí
Úmrtí8. srpna 1943 (ve věku 69 let)
Praha
PseudonymR. Bezděková
Povoláníliterární publicista
Národnostčeská
Manžel(ka)Bohumil Vacek
DětiRůžena Vacková, Jiřina Gjuričová-Vacková, Vladimír Vacek
RodičeSigmund Vašátko, Emilia Vašátková-Komárková
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Růžena Vacková-Vašátková,[1] v matrice Růžena Maria Zdenka (14. července 1874 Velké Meziříčí[2]Praha) byla moravská novinářka a publicistka.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Rodiče: Sigmund Vašátko advokát ve Velkém Meziříčí, Emilia Vašátková-Komárková. Bratr Wladimir Wašatko (3. 8. 1870). Manžel (svatba 1898) MUDr. Bohumil Vacek (1871–1965) ředitel Státního zdravotního ústavu. Děti: PhDr. Růžena Vacková (1901–1982), Jiřina Gjuričová-Vacková (7. 3. 1908) odborná učitelka, MUDr. Vladimír Vacek (1910–1944).[3]

Kulturní a přednášková práce ve spolcích: Světla ve Velkém Meziříčí, Vlasta ve Vyškově, Vesna v Brně (starostka 1921–1928), Ženská národní rada (místopředsedkyně), Ženský klub český v Praze. Od počátku třicátých let se plně angažovala v ženském emancipačním hnutí. Přispívala do různých časopisů, byla autorkou četných brožur.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Články[editovat | editovat zdroj]

  • Má žena právo, domáhati se stejného postavení s mužem?[4]
  • K šedesátinám Marie Steyskalové[5]
  • Jubileum vzácného člověka [František Mareš][6]
  • Sursum corda![7]
  • Eliška Kozlová[8]
  • Jak jsem se stala feministkou[9]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kulturní adresář ČSR. Biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Příprava vydání Antonín Dolenský. Praha: Nakladatelství Josef Zeibrdlich, 1934. 587 s. S. 476. 
  2. Matrika 16453, sn. 199 [online]. MZA [cit. 2024-03-01]. Dostupné online. 
  3. POCHYBOVÁ, Michaela. Biografie Růženy Vackové. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta pedagogická. Katedra historie, 2015. Dostupné online. 
  4. VACKOVÁ, Růžena. Má žena právo, domáhati se stejného postavení s mužem?. Ženský svět list paní a dívek českých. 1905, roč. 9, s. 123–124, 138. 
  5. VACKOVÁ, Růžena. K šedesátinám Marie Steyskalové. Ženský svět list paní a dívek českých. 25. 1. 1922, roč. 26–27, čís. 2, s. 28. 
  6. VACKOVÁ, Růžena. Jubileum vzácného člověka [František Mareš]. Ženská rada. 1932, čís. 7, s. 125–126. 
  7. VACKOVÁ, Růžena. Sursum corda!. Ženská rada. 27. 5. 1939, roč. 1939, čís. 5, s. 62–64. 
  8. VACKOVÁ, Růžena. Eliška Kozlová. Ženská rada. 5. 2. 1940, čís. 1, s. 6–7. 
  9. VACKOVÁ, Růžena. Anketa: Jak jsem se stala feministkou. Ženská rada. 29. 2. 1940, čís. 2, s. 38. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]