Rýchory (Žacléř)
| Rýchory | |
|---|---|
 | |
| Lokalita | |
| Charakter | osada |
| Obec | Žacléř |
| Okres | Trutnov |
| Kraj | Královéhradecký |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 50°39′31″ s. š., 15°52′58″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 (2021)[1] |
| Katastrální území | Rýchory (5,32 km²) |
| Nadmořská výška | 752 m n. m. |
  Rýchory | |
| Další údaje | |
| Kód k. ú. | 794236 |
| Kód ZSJ | 194239 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Osada Rýchory (německy Rehorn) je částí města Žacléř v okrese Trutnov v Královéhradeckém kraji. Tvoří stejnojmenné katastrální území a základní sídelní jednotku.
K Rýchorám patří také luční enkláva Sněžné Domky, Rýchorská bouda a zaniklý Rýchorský dvůr. Na Rýchory navazuje na severu menší osada Vizov, která však už leží na katastrálním území Žacléř.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První zmínka pochází z roku 1541.
Stejně jako ostatní horské vsi obec Rýchory velice utrpěla za třicetiletá války. Byla vypleněna nejspíš saskými vojsky roku 1632 a potom spolu se Žacléřem v letech 1635 a 1645 švédskými vojsky a mnoho lidí zemřelo v důsledku hladu a epidemií. I za slezských válek v druhé polovině 18. století byla část obce zpustošena, tentokrát vojsky z Pruska.[2]
V roce 1873 se staly samostatnou obcí. V roce 1890 zde bylo 50 domů a žilo zde 243 německých obyvatel, byla zde jednotřídní škola. V roce 1911 zde žilo 253 obyvatel.
Po válce byly Rýchory stejně jako ostatní obce v regionu postiženy odsunem německého obyvatelstva. Přesto tu podobně jako v Žacléři zůstal relativně velký podíl obyvatel německé národnosti, kteří nebyli vystěhováni (nebo se sem přistěhovali z jiných míst v pohraničí), aby zajistili provoz žacléřských kamenouhelných dolů.[3] Jen zčásti se obec doplnila dosídlením, mnoho domů zaniklo a většina zbylých chalup začala sloužit rekreačním účelům.
Roku 1892 byla na západním konci rýchorského hřebenu, na vyhlídkovém místě vrcholu Kutná postavena Maxova bouda. V roce 1926 byla vedle Maxovy boudy zahájena stavba Rýchorské boudy. Po vystavění nedaleké Rýchorské boudy zájem o Maxovu boudu poklesl a v roce 1955 definitivně zanikla. Zbyla z ní jen kamenná podezdívka, kde byla později zřízena vyhlídková plošina.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Poltzův neboli Rýchorský kříž – barokní kříž z roku 1804 v nadmořské výšce 956 m, který dal jméno rozcestí a horskému sedlu a přilehlé skupině chalup západně od zbytku zástavby Rýchor, je jedním z nejstarších kamenosochařských děl v regionu. Nechal ho vztyčit v roce 1804 podkovář Joseph Poltz poté, co ve Vídni vyhrál soudní spor. Ve střední části soklu je vyobrazena patronka kovářů sv. Barbora s mečem, ve spodní části beránek Boží.[4]
- Röhrichtův kříž – kříž v sedle mezi Mravenečníkem a Žacléřským hřbetem u osady Vizov, nedaleko boudy Hubertus. Nechal jej zřídit na přelomu 19. a 20. století majitel blízkého hospodářství a domu se zvoničkou pak Röhricht, který každý den ráno, v poledne a večer zvonil klekání, takže se kříži také říkalo Zvoníkův kříž. Od kříže se nabízí krásný pohled k severu na vodní nádrž Bukówku. Místo bylo vždy vystaveno rozmarům počasí, kterým kříž několikrát podlehl.[4]
- Andersův kříž – kříž u cesty v údolí na dolním konci Rýchor, zbudovaný v roce 1891. Na čelní stěně soklu je zobrazena Panna Maria. Upomíná na rýchorského občana pana Wilhelma Anderse, který hospodařil v nedaleké chalupě čp. 3. Byl bezdětný a ve své poslední vůli vyslovil přání, aby jeho naspořené peníze byly využity na postavení kříže. Zhotovením byl pověřen kamenosochař Eduard Schnabela ze Dvora Králové.[4]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Sedlo Rýchorský kříž s horní částí osídlení Rýchor -
barokní Rýchorský kříž -
Röhrichtův kříž -
Rýchorská bouda -
Sněžné Domky
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01]
- ↑ BERAN, Pavel. Zaniklé obce po roce 1945. www.zanikleobce.cz [online]. 2006-27-02 [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ LOVECPOKLADU.CZ. Historie zasutá v zaprášených archivech. LovecPokladu.cz [online]. [cit. 2022-11-09]. Dostupné online.
- ↑ a b c RENNEROVÁ, Eva; POSPÍŠIL, Jiří. Příběhy ukryté v kameni. [s.l.]: Město Žacléř, 2015. 49 s. S. 22.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Rennerová Eva, Mach Daniel Historie Žacléřska