Pyramidologie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pyramida a sfinga (v publikaci z roku 1810)
Pyramidy ve spise Cosmographia od Sebastiana Münstera (1544)
Josef v Egyptě, v pozadí pyramidy, považované za sýpky
Pyramidographia od Johna Greavese (1646)
Titulní stránka prvního vydání díla Description de l'Égypte, (1809)
Komory v Cheopsově pyramidě v díle Johna Mortona a Edgara Mortona The great pyramid passages and chambers (česky „Průchody a komory Velké pyramidy“) (1910)
Vnitřní průchody velké pyramidy v Gíze (1909) v díle Johna Mortona a Edgara Mortona: Bible Students Convention Souvenir Report (1911)
Řez pyramidou s chronologickými značkami z díla Bible Students Convention Souvenir Report (1911)
Fotografie Orionova pásu s hvězdami: Alnitak, Alnilam a Mintaka (sever je nahoře)
Velká pečeť Spojených států na zadní straně jednodolarové bankovky
Pyramida „Summum“, která se nachází v Salt Lake City, Utah, USA se základnou dlouhou 40 stop a s výškou 26 stop. Byla dokončena v roce 1979
Alfred Bovis při experimentech se siderickým kyvadlem (kolem roku 1935)
Alfred Bovis při experimentech se siderickým kyvadlem (kolem roku 1935)

Pyramidologie je souhrnný termín pro myšlenkový proud, zahrnující různé pseudovědecké, interdisciplinární teorie či mimovědní disciplíny, který vznikl v polovině 19. století a trvá až do současnosti. Pyramidologie reflektuje pyramidy (především Chufuovu) v duchu hermetismu a esoteriky jako nositele odvěké moudrosti či zvláštních tajemství, která jsou zde „zašifrována“ a která je třeba „odhalit“.[1] [p 1]

„Klasická“ pyramidologie[editovat | editovat zdroj]

Předmětem pyramidologie jsou rozměry a uspořádání především pyramid ze starověkého Egypta (hlavně Cheopsova pyramida). Cílem těchto teorií je obvykle rozměrům a proporcím pyramid přikládat nějaký mystický význam, z těchto parametrů vyvozovat prorokování budoucích událostí (např. příchod Krista či jiného spasitele) nebo spojovat historii, vznik a účel pyramid s teoriemi o neznámých zaniklých lidských kulturách disponujících pokročilými technologiemi (např. Atlantida) nebo dávat do souvislosti pyramidy s údajnými pozemskými „výsadky“ mimozemšťanů.

Za pyramidology jsou pak pejorativně označováni tvůrci, šiřitelé a vyznavači takovýchto teorií. Společným znakem všech těchto teorií je, že odmítají akceptovat nejen primární účel pyramid jako hrobek, ale i jejich datování egyptologií, takže většinou posouvají dobu jejich vzniku hlouběji do minulosti.

„Energie“ pyramid[editovat | editovat zdroj]

Zvláštní odnož pyramidologie tvoří údajný vliv pyramid (a to i jejich zmenšených modelů) na uvnitř nich se nacházející předměty nebo živočichy. Předpokládá se, že pyramidy jakož i kontejnery ve tvaru pyramid jsou schopny produkovat nebo zesilovat blíže nespecifikovanou „pyramidovou energii“. Kontejnery ve tvaru pyramid jsou i komerčně prodávány a distribuovány nebo existují (na internetu) návody na jejich zhotovování.

Za původce tohoto i dnes široce rozšířeného tvrzení je označován žertovný dopis skotského fyzika Reginalda Jonese z roku 1939, který pod pseudonymem plukovníka Musselwhita v londýnských Timesech tvrdil, že ostří žiletek by bylo znovu naostřeno magnetickým polem Země, pokud by čepelky byly umístěny shodně se zemskými magnetickými siločarami.

Podle esoterické nauky se „kosmické paprsky“ v pyramidě či jejím zmenšeném modelu rozkládají „na spektrum“ obdobně jako bílé světlo při průchodu skleněným hranolem. Takto vzniklé „části frekvenčního spektra“, které převažují v různých výškách pyramidy pak mohou působit například konzervaci potravin nebo mumifikaci organických hmot (pokud jsou ale pyramidy nebo jejich modely orientovány severo–jižním směrem). Na tomto „principu“ měl fungovat i „faraonův ostřič žiletek“ podle československého patentu číslo 91304 z roku 1959, jehož držitelem je Ing. Karel Drbal.

Starověké a středověké zprávy a legendy[editovat | editovat zdroj]

Většina neopodstatněných spekulací, které se objevují, nevznikla v bujné fantazii moderních učenců, ale má své kořeny již ve starověku. Nejprve je proto třeba se blíže zabývat zprávami a legendami starých autorů a středověkých cestovatelů. Zejména dva aspekty pyramidologie mají svoje kořeny ve starověku:

  • Předpoklad, že staří Egypťané zakódovali a ukryli všechny vědecké poznatky a moudrosti v pyramidách, což bylo v souladu s názorem, že co je „starší to je lepší“. Podle toho musela egyptská kultura, která byla nejstarší, oplývat nejhlubší moudrostí.[2]
  • Vnímání pyramid jako důkaz prastaré tajemné minulosti, pročež se tyto zdají být vhodné jako „projekční plocha“ pro vlastní předpoklady a spekulace. Je třeba mít na paměti, že pyramidy v době Herodotově byly již staré 2000 let a autentické informace o jejich účelu a technologii budování byly buď ztraceny nebo nebyly starověkým Řekům dostupné.[3]

Hérodot[editovat | editovat zdroj]

Historik Hérodot uváděl, že Velká pyramida byla postavena na příkaz tyranského krále zvaného Cheops. Na tříměsíčních směnách otročilo na stavbě 100 000 pracovníků. Během prvních deseti let byla postavena násypová cesta (hráz) dlouhá asi 1000 metrů, široká 18 metrů a vysoká 14 metrů. Tato cesta byla osazna hladkými kameny.[4] Kromě toho byly na úpatí pyramidy vybudovány podzemní komory, ve kterých byl pohřben sám Cheops. Herodot také hovořil o ostrově v podzemním jezeře, který byl plněn vodou kanálem z Nilu. [p 2] Každá strana pyramidy je dle Hérodota dlouhá asi 240 metrů a její výška je stejně velká. Celá stavba pyramidy trvala 20 let. Hérodot dále uváděl, že pyramidy byly stavěny „ve stupních“ zevnitř ven, přičemž kameny byly zvedány z jednoho stupně do druhého pomocí strojů. Zmiňoval také nápisy na vnější straně pyramid.[6]

Diodóros Sicilský[editovat | editovat zdroj]

Starověký řecký historik Diodóros Sicilský uváděl ve svém díle „Bibliothéké historiké“ (česky „Historická knihovna“), že Velkou pyramidu nechal postavit král Chemmis (z Memfisu). Jako délku její strany uváděl 22O metrů a výšku asi 190 metrů. Stáří pyramid specifikoval na nejméně 1000 let, ale také tvrdil, že někteří autoři udávají jejich stáří na 3400 let. Na rozdíl od Hérodota tvrdil, že kameny byly přepravovány pomocí vyvýšených ramp, protože v té době nebyly žádné jeřáby. Na výstavbě se podílelo 360 000 pracovníků a doba výstavby byla asi 20 let. Stejně jako Hérodot i Diodóros líčil stavitele pyramidy jako tyrany, kteří nutili celý Egypt do tvrdé práce. Rozhořčení poddaní hrozili, že zničí těla králů a tak Chemmis (Cheops) ani jeho bratr Cephren (Chephren) nebyli pohřbeni v pyramidách, ale na tajném místě. Co se týká Menkaureovy pyramidy Diodóros Sicilský uváděl, že byla obložena v dolní části černým kamenem, v horní části bílým vápencem obdobně jako obě větší pyramidy. Na severní straně pyramidy byl nápis, který jako stavitele pyramidy uváděl krále Menkaure (řecky Mykerinos).[7]

Plinius starší[editovat | editovat zdroj]

Římský válečník a filosof Plinius starší ve svém vícesvazkovém díle Naturalis historia (česky „Přírodopis“) se zmiňuje i o pyramidách[8] Dle jeho výkladu bylo cílem výstavby pyramid aby faraon utratil ještě za svého života poklady a bohatství a aby je nenechal svým následovníkům. Druhým důvodem byla ochrana obyvatel Egypta před zlými důsledky zahálky. Také se zmiňoval o četných nedokončených pyramidách a o pyramidách v Gíze. Jako délku strany Velké pyramidy uváděl 261,7 metrů. Popisoval, že uvnitř pyramidy je 32,8 metrů hluboká studna přes níž vnikala do nitra pyramidy nilská voda. Pro výstavbu pyramidy uváděl dvě varianty ramp: buď rampa zbudovaná ze soli nebo ledku (ta by byla po skončení stavby rozpuštěna vodou z Nilu) nebo rampa vybudovaná z cihel (ty by byly po skončení stavby distribuovány egyptským domácnostem).

Pozdní starověk a středověk[editovat | editovat zdroj]

V pozdním starověku byly zmínky o pyramidách jen zřídkavé. Egyptský kněz a historik Manehto (Manéthó nebo Manéthón) se o Velké pyramidě zmiňoval (ve spise Aigyptiaka (Aegyptiaca), který se ale dochoval jen ve výpisech, které pořídil v prvním desetiletí 9. století mnich a byzantský kronikář Georgios Synkellos (Syncellus)) v tom smyslu, že nebyla (jak udává Hérodotos) budována pro Cheopse ale pro krále Souphise.[9]

Po dobytí Egypta Araby (kolem roku 640) zmizely pyramidy na mnoho staletí z hledáčku západní kultury. Teprve v 15. století, již na prahu moderní doby, navštívil (při hledání starověkých rukopisů v oblasti označované jako Levante) pyramidy italský obchodník, archeolog, spisovatel, antropolog a humanista Ciriaco Pizzecolli (1391–1452) a informoval o nich ve svém spise Itinerarium.[10]

O několik desetiletí později navštívil Egypt (na své cestě do Svaté země) objevitel, badatel a rytíř Řádu Božího hrobu (německý spisovatel) Bernhard von Breidenbach. Pyramidy na něj neudělaly větší dojem a zmiňoval se o nich jen v souvislosti s tím, že jsou to hrobky egyptských králů a nikoliv obilné sýpky.[11]

Biblická pyramidologie[editovat | editovat zdroj]

Závažným momentem pro zájem o rozměry starověkých egyptských památek (především ale Velké neboli Cheopsovy pyramidy) byly četné poměrně detailní údaje o rozměrech uváděných v Bibli, které se vztahují k Noemově arše, Arše úmluvy nebo Šalamounovu chrámu. Kolik činí základní biblická jednotka míry – biblický loket (německy: „die biblische Elle“) – však není známo navzdory tomu, že se o určení délky „posvatného lokte“ (anglicky: „sacred cubit“) pokoušel Isaac Newton ve svých metrologicko-historických spekulacích.[12] Doufalo se, že se podaří odvodit přesnou délku „biblického lokte“ z rozměrů existujících egyptských budov (především z rozměrů Velké pyramidy).

John Greaves[editovat | editovat zdroj]

Předpokladem spekulací o rozměrech, orientaci pyramid (a podobně) je existence alespoň částečně spolehlivých naměřených dat. První spolehlivá měření Cheopsovy pyramidy byla zaznamenána anglickým matematikem a astronomem Johnem Greavesem (1602–1652), který strávil více než rok v Káhiře (v letech 1638 až 1639) a výsledky svých průzkumů zveřejnil v roce 1646 ve své Pyramidografii (Pyramidographia). Greaves určil aktuální výšku pyramidy na 481 stop (= 146,6 metrů; správná hodnota: 138,75 metrů), původní výšku na 693 stop (= 211,23 metrů; správná hodnota: 146,6 metrů) a délku strany pyramidy na 693 stop (= 211,23 metrů, správná hodnota: 230,33 metrů).[13] [p 3]

Spolu s Johnem Greavesem prováděl měření i italsko–polský matematik, astronom, architekt, egyptolog a vynálezce Tito Livio Burattini, ale jeho výsledky se ztratily; s výjimkou těch, které v korespondenci poslal Athanasiu Kircheroviněmeckému jezuitskému učenci, který se zabýval především orientalistikou, geologií a lékařstvím. [p 4] Následovaly další práce, zejména práce britského badatele, antropologa, archeologa, inženýra a egyptologa Johna Shae Perringa (1813–1869), jehož měření, která byla prováděna v roce 1839 na mnoha pyramidách, jsou dosud platná.[14]

Edme-François Jomard[editovat | editovat zdroj]

Francouzský archeolog, antropolog, egyptolog, geograf a inženýr Edme-François Jomard (1777–1862) se účastnil Napoleonova nepříliš vydařeného tažení do Egypta (1798–1801). V letech 1813-1814 spolupracoval na mnohasvazkovém textovém a obrazovém vědeckém díle Description de l'Égypte (česky Popis Egypta), které položilo základy moderní egyptologie. Edme-François Jomard byl autorem popisu pyramid v Memfisu jakož i dvou doplňujících kapitol o účelu pyramid a systému měření starých Egypťanů. Zastával názor (především ve vztahu k Cheopsově pyramidě), že jeden „egyptský královský loket“ (německy „Ägyptische Königselle“) [p 5] byla základní měrná jednotka. Tvrdil, že pyramidy jsou výtvory starověkých egyptských vědců, ve kterých skryli nebo zakódovali své poznatky z matematiky a astronomie. Zastával názor, že pyramidy byly také místy iniciací.[15]

John Taylor[editovat | editovat zdroj]

V roce 1859 vydal britský vydavatel John Taylor svou knihu „The Great Pyramid: Why Was It Built & Who Built It?“ (česky „Velká pyramida: Proč a kdo ji postavil?“). V tomto díle prezentoval domněnku, že Cheopsova pyramida nebyla postavena Egypťany, ale Izraelity podle božského plánu a jako stavitele udává Noaha. Dále tvrdil, že obvod čtverce základny, na němž spočívá pyramida je roven 2 x π x výška pyramidy. (Tento vztah může vzniknout z konstrukce pyramidy a to i bez znalosti čísla π.) [p 6] Kromě toho shledával v rozměrech jakousi měrnou jednotku – „pyramidový loket“ (německy „Pyramidenelle“; anglicky „pyramid cubit“), o níž předpokládal, že odpovídá „biblickému lokti“. To vše podporoval údajnými biblickými citacemi odkazujícími na Cheopsovu pyramidu.[16]

Charles Piazzi Smyth[editovat | editovat zdroj]

Skotský astronom, antropolog, malíř, fotograf a ezoterik Charles Piazzi Smyth (1819–1900) je považován za klasika pyramidologie a to svým dílem z roku 1864 „Our inheritance in the Great Pyramid“ (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“). Toto dílo se stalo úspěšným, bylo přeloženo do mnoha jazyků a dosud je vydáváno. V roce 1825 se Charles Piazzi Smyth vydal do Egypta aby sám změřil Cheopsovu pyramidu. V té době byly nalezeny části obložení pyramidy a Charles Piazzi Smyth se domníval, že nalezl délku Taylorova „pyramidového palce“ (německy „Pyramidenzolls“; anglicky „pyramid inch“). Délka pyramidového palce odpovídala nejlépe britskému císařskému palci (německy „britischen imperial inch“) (1 pyramidový palec = 1/25 pyramidového lokte = 1,001 palce = 2,54254 cm).[17]

Pokud vyčíslil délku obvodu čtverce základny pyramidy v pyramidových palcích získal hodnotu 36524, což prý přesně odpovídá 100 násobku délky tropického roku[18]. Pokud vynásobil délku jednoho pyramidového palce číslem 500×106 dostal údaj 12 712 700 metrů (= 12 712,7 kilometrů) což odpovídá délce osy Země (polární průměr Země je 12 713,500 km).[19] Výška pyramidy (146,6 m) vyjádřena v pyramidových palcích (= 5813) a vynásobena jednou miliardou udává údajně vzdálenost Země od Slunce (149 597 887 km) v pyramidových palcích (= 5883×109)[20]

K dalším spekulacím použil Charles Piazzi Smyth vztah mezi délkou jednoho pozemského roku a pyramidovým palcem. Z tohoto „měřítka“ potom odvozoval (z rozměrů chodeb a Velké galerie) časové údaje ve vztahu k biblickým dějinám a k událostem křesťanského „plánu spásy“.[21]

Královská společnost v Edinburghu nejprve publikovala výzkumná zjištění Charlese Piazzi Smytha a Smyth byl vyznamenán Keithskou medailí. Brzy ale byly výsledky jeho práce podrobeny tvrdé metodologické kritice, která přiměla Smytha opustit královskou společnost.[22][23]

William Flinders Petrie[editovat | editovat zdroj]

Studie a průzkum pyramid v Gíze anglickým egyptologem Williamem Matthewem Flindersem Petriem v 80. letech 19. století znamenal okamžik odklonu pyramidologů od vznikající vědecké egyptologie, jejímž otcem Flinders Petrie byl. V roce 1866 si Petrie přinesl domů výtisk knihy „Our inheritance in the Great Pyramid“ (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) od Charlese Piazzi Smytha a on stejně jako jeho otec (zeměměřič, chemik a inženýr William Petrie) byl knihou fascinován. Oba se zajímali o prehistorické předměty (ve věku 19 let William Flinders Petrie měřil spolu se svým otcem Stonehenge) a navíc možné potvrzení biblických dějin na základě egyptských nálezů oslovilo především hluboce nábožensky orientovaného Petriesova otce.

Otec se synem se rozhodli přezkoumat teorii Charlese Piazzi Smytha na místě, ale poté, co Petrieho otec stále odkládal cestu do Egypta, rozhodl se William Flinders Petrie (i přes omezené prostředky na cestu) v roce 1880 k samostatné cestě do Egypta. Vstoupil do prázdného hrobu poblíž pyramidy a začal přesně měřit vnější i vnitřní části Velké pyramidy s pomocí přístrojů, které si částečně sám vyrobil. Výsledky byly tak přesné, že Petrieho údaje jsou platné i v 21. století. Naměřené údaje nesouhlasili s teoriemi Piazzi Smytha a tak William Flinders Petrie jednou provždy rozptýlili spekulace o „pyramidových palcích“. Místo toho Petrie dokázal, že rozměry pyramidy vycházejí ze starověkého „egyptského královského lokte“:

V tomto smyslu byly naprosto chybné všechny teorie, které říkaly, že se do rozměrů promítal počet dní v roce. Výška Velké pyramidy byla určena na 7 x 40 egyptských loktů (jeden egyptský loket = 20,6 palce) tedy po přepočtu 146,5 metru. Délka jedné strany čtvercové základny Velké pyramidy byla určena na 11 × 40 egyptských loktů (jeden egyptský loket = 20,6 palce) tedy po přepočtu 230,2 metrů. To potvrzuje i Meydumova pyramida, která je starší a je vysoká 7 × 25 egyptských loktů (= 91,6 metrů) při „šíři“ 11 × 25 egyptských loktů (= 143,2 metrů). [p 6]

—William Flinders Petrie: Seventy Years in Archeology. (česky „Sedmdesát let v archeologii“) S. 34f, [25]

Tak William Flinders Petrie „malým ošklivým faktem“ zasadil smrtelnou ránu „krásné teorii“.[26] V následujících letech a desetiletích se William Flinders Petrie odvrátil od toho, co bylo v jeho díle, tedy od biblických spekulací a stal se zakladatelem egyptologie založené na vědě.[27]

Moderní pyramidologie[editovat | editovat zdroj]

Biblická pyramidologie se snažila využívat pyramidy jako důkaz biblicko-křesťanské historie a „historie spásy“, aby dokázala, že pyramidy jsou něco velmi specifického. Naopak sekulárnější moderní teorie se opírají o egyptologii a netvrdí nic jiného, než že jsou to hrobky faraonů. Zástupci této moderní pyramidologie byli švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken a později (v 60. letech 20. století) belgický inženýr a spisovatel Robert Bauval.

Mezi nimi byla další skupina zastoupená jasnovicem, léčitelem a spisovatelem Edgarem Caycem a zakladatelkou Theosofické společnosti Helenou Petrovnou Blavatskou, kteří začlenily pyramidy do svých esoterických teorií. Zatímco pro biblické pyramidology byli staviteli pyramid Izraelité, pro Edgara Cayce to byli uprchlíci z potopené Atlantidy. Pro Blavatskou byly body obratu theosofických cyklů zakódovány egyptskými zasvěcenci do rozměrů pyramid.[28] V podstatě oba dva jen změnili kontext a jinak použili pojmy biblických pyramidologů včetně jejich nahromaděných dat.

Erich von Däniken[editovat | editovat zdroj]

V roce 1968 vydal švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken svou knihu „Vzpomínky na budoucnost“ (německy „Erinnerungen an die Zukunft“), která se brzy stala bestsellerem s miliony kopií. V díle představil soubor „hádanek z minulosti“ a to napřklad: „co byla Archa úmluvy?“ nebo „kdo a proč vytvořil geoglyfy na planině Nazca?“ Daniken tyto „hádanky“ nevyřešil přímo, ale své odpovědi oděl do formátu rétorických otázek, z nichž nepřímo vyplývalo, že sporné artefakty svědčí o prehistorické návštěvě země cizinci (mimozemšťany). Samozřejmě, toto platí i pro pyramidy, i když Erich von Däniken přímo netvrdil, že byly postaveny mimozemšťany. Odvolával se na řadu „nesrovnalostí“ a také čerpal z pokladnice svých pyramidologických předchůdců. (například: „Je to náhoda, že dvojnásobek strany čtverce, na kterém spočívá Velká pyramida vydělený její výškou je roven Ludolfovu číslu π?“)[29] [p 6] Dále Däniken pokračoval: „Kdo je dostatečně naivní, aby věřil, že pyramida by neměla být ničím jiným než jen hrobkou krále?“[30] Nakonec Däniken naznačil, že stavba pyramid mohla být napodobením chování „bohů“ (astronautů — mimozemšťanů), kteří cestovali vesmírem stovky let ve stavu zdánlivé smrti (v hibernaci). Pozorování vzkříšení zdánlivě mrtvých vedlo starověké vládce Egypta k přesvědčení, že budou-li v mumifikovaném stavu (a obloženi majetkem) uloženi do „kvazi–protiatomových krytů“ (pyramid) budou moci (obdobně jako bohové–astronauti) být opět vzkříšeni.[31]

Dänikenem naznačená představa mimozemšťanů–bohů v létajících pyramidách a „chladicích spacích komor“ coby univerzálních léčivých sargofágů – to byly základní kameny celovečerního filmu Stargate (Hvězdná brána), který v roce 1994 režíroval Roland Emmerich.

Robert Bauval[editovat | editovat zdroj]

V roce 1994 vyšla kniha „The Orion Mystery“ (německy „Das Geheimnis des Orion“; česky „Tajemství Orionu“) napsaná belgickým inženýrem Robertem Bauvalem. V této knize rozvinul teorii „korelace pyramid s Orionem“ (německy „der Pyramiden-Orion-Korrelation“) podle které byla stavba pyramid v Gíze plánována jako celek a to tak, že relativní poloha a velikost tří pyramid: Cheopsovy pzramidy, Chefrénovy pyramidy a Menkaureovy pyramidy odpovídají poloze a velikosti tří hvězd: Alnitak, Alnilam a Mintaka, které společně tvoří „pás“ v souhvězdí Orionu.[32] Řeka Nil pak představuje na obloze podle Roberta Bauvala Mléčnou dráhu, která probíhá mezi pravým ramenem souhvězdí Orionu (označeným druhou nejjasnější hvězdou Orionu – Betelgeuze) a souhvězdím Blíženců. Robert Bauval dále tvrdil, že takzvané větrací šachty uvnitř Velké pyramidy (dvě vedoucí z královské a dvě z královniny komory) jsou orientovány k bodům kulminace určitých hvězd.[33]

 
Šachta Sklon Oriantace na
Královská komora (jižní šachta) 45° Orionův pás
Královská komora (severní šachta) 32° 38′ Alfa Draconis (kolem 2800 před naším letopočtem blízko nebeského severního pólu)
Královnina komora (jižní šachta) 39° 30′ Sirius
Královnina komora (severní šachta) 39° Beta Ursae Majoris (β UMa)

Vlivem precese jarního bodu se výšky kulminace cyklicky mění v průběhu 25 800 let trvajícího Platónského roku. Pokud se předpokládá jako datum stavby pyramidy rok 2450 před naším letopočtem, je stoupání šachet v dobré shodě s kulminačními výškami.[34] V následujících letech Robert Bauval publikoval další knihy ve kterých svoji teorii rozšířil částečně ve spolupráci se skotským novinářem a spisovatelem Grahamem Hancockem (* 1950) o hypotézu, že velká sfinga v Gíze nebyla zbudována (jak trvdí egyptologové) v roce 2500 před naším letopočtem, ale mnohem dříve a to 10500 před naším letopočtem takže jarní bod byl v souhvězdí Lva. Takto změněné datum vzniku velké sfingy v Gíze by bylo v souladu s předpokládaným datem potopení Atlantidy z teorie Edgara Cayce. Někteří geologové (například americký peleontolog a geolog Robert M. Schoch (* 1949)) se pokoušeli tuto teorii podpořit tvrzením, že stopy zvětrávání na velké sfinze v Gíze by mohly dokládat její relativně vysoké stáří.

Karel Drbal[editovat | editovat zdroj]

Ing. Karel Drbal je spoluautorem publikace o psychotronice (telepatii)[35] [p 7] [p 8] a majitelem bizarního (a kontroverzního) československého patentu číslo 91304,[36][37][38][24] kterým se chrání „způsob udržování holicích nožíků a břitev ostrými“[36][37][38] a to jejich umisťováním ve zmenšeninách egyptských pyramid zhotovených z elektricky a magneticky nevodivých (dieletrických) materiálů.[35][38] [p 9]

Karel Drbal pracoval jako řadový elektroinženýr na vývoji radioelektrických zařízení určených pro československý rozhlas a československou televizi [p 10] a měl přístup ke světové odborné literatuře.[37][38] Při studiu se mu dostala do ruky kniha německého metalurga dr. Carla Benedicse.[37][38] Ten se zabýval tzv. „kapalinovým efektem“, jenž způsoboval snižování dynamické pevnosti oceli v závislosti na množství molekul vody v její krystalické mřížce.[37][38] Ing. Karel Drbal zjistil, že vodu je možno z oceli úspěšně odstraňovat pomocí mikrovln.[37][38] Při hledání vhodných tvarových rezonátorů, které by údajně zesílily a zkoncentrovaly v přírodě se vyskytující mikrovlny, se soustředil na čtyřboké jehlany určitých rozměrů.[37][38]

Francouzský psychotronik A.[40] Bovis[41] [p 11] kolem roku 1930[41] experimentoval nejen se siderickým kyvadlem, ale také se zmenšenými modely egyptských pyramid, do nichž umisťoval organické materiály za účelem pokusů s jejich prudkou dehydratací a mumifikací.[37][38][24] Bovisovy experimenty utvrdily Ing. Karla Drbala, že jde správným směrem.[37] Drbal údajně prokázal existenci koncentrace mikrovlnné energie (o hodnotách 1 až 1,5 elektronvoltu) v dutině modelů malých pyramid zhotovených z kartonu.[37][38] Dle jeho tvrzení pak působením této energie na žiletky mělo docházet k odstraňování molekul vody z jejich ostří a k následnému zvýšení pevnosti ocelového materiálu čepelek až o dvacet čtyři procent.[37][38] Při experimentech s tvarovými zářiči ve formě různých pyramid údajně prokázal Ing. Karel Drbal rovněž mumifikační a antiseptické účinky na organické předměty umísťované do jejich dutin.[37][38][24]

Ludvík Souček[editovat | editovat zdroj]

Český spisovatel science fiction (zejména pro mládež) a literatury faktu, záhadolog (a překladatel knihy „Vzpomínky na budoucnost“ Ericha von Dänikena) MUDr. Ludvík Souček se v sedmdesátých letech 20. století tématice a záhadám kolem pyramid rovnž věnoval a to hned v několika svých knihách:

V těchto publikacích Ludvík Souček sice namnoze podrobně seznamuje čtenáře s vybranými tvrzeními pyramidologů, ale tyto jejich „hypotézy a fabulace“ podrobuje sobě vlastnímu racionálnímu kritickému pohledu. Z tohoto stanoviska tak autora nelze zařadit do kategorie pyramidologů a je zde uváděn jen pro úplnost a doplnění českého kritického pohledu na pyramidy a „domněnky pyramidologů“.[24][43][44]

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Současná věda dnes nebere spekulace „pyramidologů“ vážně a tito jsou někdy hanlivě označováni za „pyramodomany“ nebo “pyramidoidioty“.[45]

Závěr: „klasická“ pyramidologie[editovat | editovat zdroj]

Umberto Eco[editovat | editovat zdroj]

Podle italského sémiologa, estetika, filosofa a spisovatele Umberto Eca čísla, která lze vyvozovat z egyptských pyramid mohou (v závislosti na použitých jednotkách míry) „dělat to, co chcete“. Na podporu svého tvrzení uvedl příklad „vědecké parodie“, kterou vytvořil francouzský kunsthistorik, architekt, antropolog a archeolog Jean-Pierre Adam (* 1937). Ten změřil novinový stánek nacházející se v blízkosti jeho bydliště a z nalezených čísel (a jejich vztahů) „odvodil“ vzdálenost Země od Slunce, řecký měsíční cyklus, [p 12] datum bitvy u Tours (známá též jako bitva u Poitiers) jakož i molekulární vzorec naftalenu.[47]

Cornelis de Jager[editovat | editovat zdroj]

Podobným způsobem parodoval fungování pyramidologie a obdobných mystických spekulací založených na číslech nizozemský astronom, astrofyzik, fyzik, vysokoškolský učitel a skeptik Cornelis de Jager (*1921). Ten změřil parametry svého jízdního kola a s některými matematickými přepočty bez námahy získal několik fyzikálních konstant a astronomických hodnot. Svoje „výsledky“ zveřejnil v roce 1990 jako tzv. „Velosofie“.[48]

Erik Hornung[editovat | editovat zdroj]

Podle švýcarského egyptologa a profesora univerzity v Basileji Erika Hornunga je pyramidologie označována za „pseudovědu“ resp. „paravědu“, která je ve skutečnosti ospravedlnitelná jen pro pyramidology 20. století. Stejně jako astronomie vzešlá z astrologie nebo chemie zrozená z alchymie nově vzniklá disciplína egyptologie nechce nic vědět o svých pochybných kořenech a nedůtklivě reaguje na všechno co připomíná její tápající a spekulativní původ.[49]

Závěr: „energie“ pyramid[editovat | editovat zdroj]

Experiment v Lille 1986[editovat | editovat zdroj]

Po roce 1989 došlo v České republice k oživení experimentů s tvarovými zářiči ve formě nejrůznějších zmenšených modelů pyramid.[41] Podle tvrzení v pramenu[41] nelze pyramidám ani jejich typickému tvaru přisuzovat žádné zvláštní schopnosti.[41] Pramen[41] sice nezpochybňuje přímo československý patent Ing. Karla Drbala, ale popírá jakékoliv „magické“ schopnosti pyramid kumulovat energii jakož i jejich využití k léčebným účelům.[41] Na podporu těchto tvrzení uvádí pramen[41] negativní výsledek pokusu „Francouzského výboru pro výzkum paranormálních fenoménů“ na mezinárodní výstavě v severní Francii v městě Lille v roce 1986.[41] [p 13]

Experimenty s potravinovou pyramidou[editovat | editovat zdroj]

Magazín Koktejl prováděl v roce 2009 experimenty s komerčně vyráběnou „potravinovou“ pyramidou (za 790,-Kč), která měla uchovat potraviny dvakrát déle čerstvé.[50] Výsledek byl negativní.[50] Další test měl ověřit vliv pyramidy na zdraví a pohodu člověka.[50] Byla vybrána tři metry vysoká bytelná pyramida pokrytou zlatavou fólií, která měla odstínit elektromagnetické záření.[50] Patnáctiminutový relaxační pobyt autora článku[50] uvnitř této pyramidy byl příjemný, ale subjekt se cítil skvěle jako po každé klidové relaxaci.[50] Posledním pokusem bylo ověření broušení čepelek pod malým plastovým modelem pyramidy přesně podle patentu Ing. Karla Drbala.[50] Elektronový mikroskop zkoumající ostří ani subjektivní dojmy při holení neodhalily žádné rozdíly mezi kontrolní (nebroušenou) a v pyramidě broušenou žiletkou.[50]

Experimenty na Ukrajině[editovat | editovat zdroj]

Poté, co na Západě vyšla v roce 1970 publikace "Psychické objevy za železnou oponou"[51] [p 14] byly vlastnosti pyramid testovány doktorem Volodymyrem Krasnoholovetsem, teoretickým fyzikem a vedoucím pracovníkem katedry teoretické fyziky ve Fyzikálním ústavu [p 15] v Kyjevě na Ukrajině.[51] Dr. Volodymyr Krasnoholovets testoval čepelky čtyř různých výrobců třicetidenním „pobytem“ v pyramidách a porovnal je s kontrolními vzorky, které nebyly v pyramidách.[51] Pomocí skenovacího elektronového mikroskopu JSM [p 16] údajně zjistil významné změny v jemné morfologické struktuře ostří testovaných žiletek z pyramid.[51] Jejich řezné hrany byly dobře „zakonzervované“ a bylo je možno označit za „zostřené“.[51] Pokud byly čepelky v pyramidách orientovány o 90 úhlových stupňů oproti doporučení Ing. Karla Drbala, efekt „zostření“ se u nich nedostavil.[51] Ukrajinský badatel Dr. Volodymyr Krasnoholovets je autorem teorie, která předpokládá existenci nového fyzikálního pole (inerton field) nebo vln (inerton waves) produkovaného Zemí, jenž je v pyramidách zesilováno a jež ovlivňuje materiály v nich umístěné.[51]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. V české literatuře viz. například: Jaromír Kozák, Hermetismus: tajné nauky starého Egypta.[1]
  2. Popis hrobky Cheopse na ostrově v podzemním jezeře byl dlouho pokládán za čirou legendu. Zahi Hawass v roce 1999, během výkopu v podzemním komorovém systému pyramid v Gíze, objevil systém do značné míry odpovídající Hérodotovu popisu, který klasifikoval jako symbolickou hrobku Osiris.[5]
  3. Jeho odvození původní výšky pyramidy ze sklonu bočních stěn se jeví jako chybné. Také specifikovaná délka čtvercové strany podstavy pyramidy je příliš malá. To bylo způsobeno tím, že vnější obložení pyramidy bylo zdemolováno Araby a jeho trosky ležely u paty pyramidy, takže John Graves jimi měl nejnižší kamennou vrstvu pyramidy zakrytu.
  4. Athanasius Kircher je autorem jedné z prvních vědeckých prací o egyptských hieroglyfech a bývá pokládán za zakladatele egyptologie.
  5. Jedná se o měrnou jednotku meh nebo také meh-nesut též loket (anglicky: „cubit“) – staroegyptský název pro „egyptský královský loket“ (německy „Ägyptische Königselle“), která představovala asi 52,4 centimetrů to jest byla to délka sedmi šířek dlaní. Jedna staroegyptská dlaň (anglicky: „palm“) se nazývala schesep nebo také shep nebo henet a představovala délku asi 7,5 centimetru. Egyptský královský loket se používal jako měrná jednotka mimo jiné pro měření výšky povodně Nilu.
  6. a b c Pokud platí, že výška Velké pyramidy je rovna 7 x 40 egyptských loktů a délka jedné strany („šířka“) čtvercové podstavy, na které Velká pyramida spočívá je rovna 11 x 40 egyptských loktů pak výpočet: Obvod čtvercové podstavy pyramidy vydělený dvojnásobkem výšky dává výraz: 4 x (11 x 40) / 2 x (7 x 40) což po zkrácení vede k výrazu: 22/7 což je známé a poměrně přesné (sice přibližné) vyjádření Ludolfova čísla π (jako zlomku).[24] Totéž dostaneme i jednodušší formulací: Dvojnásobná „šířka“ pyramidy dělená její výškou vede na Ludolfovo číslo π. Nebo ještě lépe: čtverec, na kterém pyramida stojí má obvod rovný obvodu kruhu opsaného její výškou.[24] Tedy opět 4 x (11 x 40) = 2 x π x (7 x 40) což po úpravách vede na: 2 x 11 = 7 x π a odtud opět π = 22/7.
  7. Drbal, Karel a Rejdák, Zdeněk. Perspektivy telepatie. 1 . vydání Praha: Melantrich, 1970. 294, [2] s. Živé myšlenky; svazek 20.
  8. Rejdák, Zdeněk a Drbal, Karel. Perspektivy telepatie: slavné psychotronické fenomény 20. století. Rozšířené a doplněné vydání Praha: Eminent, 1995. 333 stran. ISBN 80-85876-08-6.
  9. V hantýrce Úřadu průmyslového vlastnictví byl tento patent nazýván „faraónův holící strojek“.[37][38]
  10. Ing. Karel Drbal byl zaměstnancem Výzkumného ústavu pro sdělovací techniku A. S. Popova (Tesla elektronik, Tesla VÚST), který byl v počátcích zavádění televizního vysílání v Československu začátkem padesátých let dvacátého století pověřen vývojem prvního československého televizního přijímače.[39] (Celým úkolem VÚSTu v tomto období bylo vyvinout televizní přijímač a zajistit přenos obrazového signálu z televizního studia ve Vladislavově ulici k petřínskému vysílači.[39]) Ve VÚSTu byl vedením tohoto úkolu pověřen Vladimír Vlk, který navíc společně s Vladislavem Nešporem řešili zvukovou část televizoru.[39] Vývojem vysokofrekvenční (vf) a videočásti byl pověřen Ing. Jan Němeček, vertikální vychylovací obvody řešil Ing. Miroslav Rejmánek, zvukovou mezifrekvenční (mf) část zpracoval Ing. Arnošt Lavante, napájecí zdroje Karel Drbal a horizontální vychylovací obvody řešila skupina Ing. Oldřicha Malého.[39]
  11. A. Bovis (* 12. ledna 1871, Nice - 13. listopadu 1947)[42] byl francouzský obchodník železářským zbožím,[40] vynálezce, psychotronik a experimentátor se siderickým kyvadlem a s modely pyramid.[42] Jeho jméno je uváděno někdy jako Anton, Antoine, André Bovis z Nice (Francie) nebo Alfred.[42]
  12. Solární nebo lunární cyklus je určitá časová perioda, během které se Slunce či Měsíc dostanou z jisté polohy či stavu zpět do stejné polohy či stavu z hlediska pozemského pozorovatele.[46]
  13. Pokus byl proveden se sedmi láhvemi mladého vzácného vína.[41] Ty byly vloženy do velké pyramidy z plexiskla, s cílem urychlit jeho dozrání a zlepšit tak jeho senzorickou kvalitu.[41] Po skončení výstavy víno porovnali zaslepeně s kontrolními vzorky zkušení úřední ochutnavači. Rozdíly mezi víny nebyly prokázány.[41]
  14. OSTRANDER S., SCHROEDER L.S Psychic Discoveries Behind the Iron Curtain (česky „Psychické objevy za železnou oponou“). Englewood Cliffs, Prentice Halí, New Jersey 1970.[51]
  15. Institute of Physics of the National Academy of Science of Ukraine - Department of Theoretical Physics.[51]
  16. Scanning electron microscope JSM.[51]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Pyramidologie na německé Wikipedii a Pyramidenenergie na německé Wikipedii.

  1. a b KOZÁK, Jaromír. Hermetismus: tajné nauky starého Egypta. Praha: Eminent, 2002. 327 s. ISBN 80-7281-109-6. S. 45. 
  2. Hornung: Das esoterische Ägypten. (česky „Ezoterický Egypt“) München 1999, S. 28 f.
  3. Mark Lehner: Das erste Weltwunder. (česky „První zázrak světa“) Düsseldorf 1997, S 38 f.
  4. Herodot: Historien II, 123.
  5. Zahi Hawass „The Mysterious Osiris Shaft of Giza“ (česky „Tajemná šachta Osiris v Gíze“)
  6. Herodot: Historien II, 124ff; II, 134.
  7. Diodor: Bibliothéke historiké (česky „Historická knihovna“) I, 63, 2-64.
  8. Plinius starší: Naturalis historia. (česky „Přírodopis“) XXXVI.16-17
  9. Georgios Synkellos: Ekloge chronographias. S. 63
  10. Cyriacus von Ancona: Itinerarium Giovannelli. Florenz 1742.
  11. Bernhard von Breidenbach: Peregrinatio in terram sanctam. (česky „Pouť do Svaté země“) Mainz 1486.
  12. Isaac Newton: A Dissertation upon the Sacred Cubit of the Jews and the Cubits of the several Nations … Translated from the Latin of Sir Isaac Newton, not yet published. (česky „Disertační práce o posvátném lokti Židů a lokty několika národů ... Přeložil z latiny Sir Isaac Newton, dosud nezveřejněné.“) In: Miscellaneous Works Of Mr. John Greaves. (česky „Různé práce Mr. Johna Greavese“) Hughs, London 1737
  13. Greaves: Pyramidographia. 1646, S. 68f.
  14. Stadelmann: Die ägyptischen Pyramiden. (česky „Egyptské pyramidy“) 1997, S. 308.
  15. Stadelmann: Die ägyptischen Pyramiden. (česky „Egyptské pyramidy“) 1997, S. 267
  16. Například Izajáš 19 19-20, Jób 38 5-7
  17. Smyth: Our Inheritance in the Great Pyramid (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) 1874, S. 35f
  18. Smyth: Our Inheritance in the Great Pyramid. (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) 1874, S. 36
  19. Smyth: Our Inheritance in the Great Pyramid. (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) 1874, S. 31
  20. Smyth: Our Inheritance in the Great Pyramid (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) 1874, S. 49f.
  21. Smyth: Our Inheritance in the Great Pyramid (česky „Naše dědictví ve Velké pyramidě“) 1874, S. 386 ff.
  22. Hermann A. Brück: Smyth, Charles Piazzi (1819–1900). In: Oxford Dictionary of National Biography. Oxford University Press, 2004, doi:10.1093/ref:odnb/25948.
  23. Smyth, Charles Piazzi. In: Complete Dictionary of Scientific Biography. Bd. 12. Charles Scribner's Sons, Detroit 2008, S. 499.
  24. a b c d e f g SOUČEK, Ludvík. Nebeské detektivky, senzace a záhady.. 1. vyd. Praha: Albatros, 1971. 253 s. Dostupné online. Kapitola Kletby a hvětdářství kamenů, s. 213 až 240. 
  25. Citováno z díla Joyce Tyldesley: Mythos Ägypten. (česky „Mýtus Egypt“) Stuttgart 2006, S. 171
  26. Flinders Petrie: Seventy Years in Archeology. (česky „Sedmdesát let v archeologii“) London 1931, S. 12f
  27. Joyce Tyldesley: Mythos Ägypten. Die Geschichte einer Wiederentdeckung. (česky „Mýtus Egypt. Příběh znovuobjevení“) Reclam, Stuttgart 2006, ISBN 3-15-010598-6, S. 167–196
  28. The Great Pyramid. (česky „Velká pyramida“) In: The Theosophical Quarterly Bd. 31 (1933/34), S. 151–155
  29. Däniken: Erinnerungen an die Zukunft: (česky „Vzpomínky na budoucnost“) 1968, S. 118.
  30. Däniken: Erinnerungen an die Zukunft. (česky „Vzpomínky na budoucnost“) 1968, S. 121
  31. Däniken: Erinnerungen an die Zukunft. (česky „Vzpomínky na budoucnost“) 1968, S. 124ff
  32. Christoph Auffarth, Loren T. Stuckenbruck (Hrsg.): The Fall of the Angels (česky „Pád andělů“) (= Themes in Biblical Narrative Series. Band 6). Brill, Leiden u. a. 2004, ISBN 90-04-12668-6, S. 70ff. (in Google-Books).
  33. Gilbert Buval: Geheimnis des Orion. (česky „Tajemství Orionu“) 1994, S. 240.
  34. Gilbert Buval: Geheimnis des Orion. (česky „Tajemství Orionu“) 1994, S. 200f.
  35. a b Ing. Karel Drbal [online]. Databáze autorit (Identifikační číslo jk01023021) [cit. 2018-12-26]. Ing., spoluautor publikace o telepatii, majitel patentu na broušení žiletek ve zmenšeninách egyptských pyramid.. Dostupné online. 
  36. a b DETAIL: PV 1949-2399 [online]. databáze Úřadu průmyslového vlastnictví [cit. 2018-12-27]. Číslo přihlášky: 1949-2399; Číslo dokumentu: 91304; Datum podání: 04.11.1949; Název: CS: Způsob udržování holicích nožíků a břitev ostrými; Přihlašovatel/Majitel: KAREL DRBAL, Československo; Na této stránce je proklik na oskenovaný dokument - patentní spis číslo 91304 ve formátu *.PDF. Dostupné online. 
  37. a b c d e f g h i j k l m Ing. Karel Drbal - Patentní spis č. 91304 [online]. Republika Československá; Úřad pro patenty a vynálezy [cit. 2018-12-26]. Patentní spis č. 91304; Karel Drbal, Praha; Způsob udržování holicích nožíků a břitev ostrými; Přihlášeno 4. listopadu 1949 (P 2399-49), vyloženo 15. srpna 1959, platnost patentu od 1. dubna 1952. Dostupné online. 
  38. a b c d e f g h i j k l m Faraónův holící strojek (O jednom zvláštním, ryze českém vynálezu) [online]. 2005-12-02 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. 
  39. a b c d Účast Výzkumného ústavu pro sdělovací techniku (VÚST) - tesla vúst [online]. [cit. 2018-12-27]. Soubor ve formátu *.DOC ke stažení. Dostupné online. 
  40. a b Alien Technology or Ancient Knowledge; The Drbal Patent [online]. Perceived Reality TV, 2017-10-08 [cit. 2018-12-27]. Antonie Bovis - French Iron Monger (francouzský obchodník železářským zbožím). Dostupné online. (angličtina) 
  41. a b c d e f g h i j k l Pyramidologie [online]. www sisyfos cz [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  42. a b c Bovis scale [online]. [cit. 2018-12-28]. Dostupné online. (angličtina) 
  43. a b SOUČEK, Ludvík. Tušení stínu: hledání ztracených civilizací. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1974. 293 s. Dostupné online. Kapitola Jedno z tajemství pyramid, s. 79 až 96. 
  44. a b SOUČEK, Ludvík. Tušení souvislosti. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1978. 307 s. Dostupné online. S. 87 až 93. 
  45. Například v: Stadelmann: Die ägyptischen Pyramiden. (česky „Egyptské pyramidy“) 1997. S. 270 u. 284
  46. MATUŠINSKÝ, Pavel. Starověké hvězdářství VII. Měsíc (V.) Cykly zatmění [online]. mýty a skutečnost (Suspectus.com), 2017-11-14, rev. 2018-12-03 [cit. 2019-04-28]. Dostupné online. 
  47. Umberto Eco: Über die perversen Verwendungsweisen der Mathematik. (česky „O zvráceném využití matematiky“) In: stejném: Die Geschichte der legendären Länder und Städte. (česky „Historie legendárních zemí a měst“) Hanser, München 2013, ISBN 978-3-446-24382-8, S. 87–94 (zde je citace).
  48. Cornelis de Jager: "Velosofie. Rekenen aan de Grote Piramide en m'n fiets". (česky „Velosofie. Výpočet velké pyramidy a mé kolo“) In: "Skepter", 3, Heft 4 (1990), Seiten 13 ff.; Gero von Randow: "Mein paranormales Fahrrad". (česky „Moje paranormální jízdní kolo“) Rowohlt, Reinbek 1998.
  49. Hornung: Das esoterische Ägypten. (česky „Esoterický Egypt“) München 1999, S. 9.
  50. a b c d e f g h HORÁČEK, Aleš. ZÁZRAKY se (ne)dějí [online]. Archiv vydání magazínu Koktejl, 2009-10-01 [cit. 2018-12-27]. Dostupné online. 
  51. a b c d e f g h i j Ukrainian Pyramid Research and Implications [online]. [cit. 2018-12-29]. Dostupné online. (angličtina) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • James Bonwick: Pyramid Facts and Fancies. (česky „Paramidy skutečnsot s fantazie“) Kegan Paul, London 1877.
  • Ludwig Borchardt: Gegen die Zahlenmystik an der großen Pyramide bei Gise. (česky „Proti tajemství čísel ve Velké pyramidě v Gíze“) Behrend, Berlin 1922.
  • Frank Dörnenburg: Pyramidengeheimnisse? Enträtselte Mysterien. (česky „Tajemství pyramid? Rozluštěná mystéria.“) Brose, Haar 2008, ISBN 978-3-9812000-3-4.
  • Martin Gardner: Fads and fallacies in the name of science. (česky „Bláznivé nápady a klamy ve jménu vědy“) Dover Publications, New York (NY) 1957, ISBN 978-0-486-20394-2, S. 173–185.
  • Michael Haase: Das Vermächtnis des Cheops. Die Geschichte der Großen Pyramide. (česky „Cheopsův odkaz. Historie Velké pyramidy“) Herbig, München 2003, ISBN 3-7766-2346-2.
  • Erik Hornung: Das esoterische Ägypten. Das geheime Wissen der Ägypter und sein Einfluss auf das Abendland. (česky „Ezoterický Egypt. Tajné poznání Egypťanů a jeho vliv na západní země“) Beck, München 1999, ISBN 3-406-45360-0.
  • William Kingsland: The Great Pyramid in Fact and in Theory. (česky „Velká pyramida ve faktech a teoriích.“) Rider, London 1932 (Omezená on-line verze).
  • Jean-Philippe Lauer: Das Geheimnis der Pyramiden. (česky „Tajemství pyramid“) Moewig, Rastatt 1988, ISBN 3-8118-3387-1.
  • Ian Lawton, Chris Ogilvie-Herald: Giza: The Truth. The People, Politics and History Behind the World’s Most Famous Archaeological Site. (česky „Gíza: Pravda. Lidé, politika a historie za nejznámějším archeologickým nalezištěm světa“) Virgin Publishing, London 1999, ISBN 0-7535-0412-X.
  • Mark Lehner: The Complete Pyramids. (česky „Úplné pyramidy“) Thames & Hudson, London 1997; německé vydání: Das erste Weltwunder. Die Geheimnisse der ägyptischen Pyramiden. (česky „První zázrak světa. Tajemství egyptských pyramid“) Econ, Düsseldorf 1997, ISBN 3-430-15963-6.
  • Mark Lehner: The Development of the Giza Necropolis: The Khufu Project. (česky „Vývoj projektu Giza Necropolis: Projekt Khufu.“) In: Mitteilungen des Deutschen Archäologischen Instituts, Abteilung Kairo (MDAIK) (česky „Věstník německého archeologického ústavu, oddělení Káhira“) 41, 1985, S. 109–143.
  • Rainer Stadelmann: Die ägyptischen Pyramiden. Vom Ziegelbau zum Weltwunder (česky „Egyptské pyramidy. Od cihlové stavby k divu světa“) (= Kulturgeschichte der Antiken Welt. (česky „Kulturní dějiny antického světa“) Svazek 30). 3., aktualizované a rozšířené vydáni. Philipp von Zabern, Mainz 1997, ISBN 3-8053-1142-7, S. 246–284.
  • Enel. Radiations des Formes et Cancer. – Paris, 1958. 98 p
  • Höpfner, Otto: Einhandrute und Pyramidenenergie. Hilfsmittel für die Gesundheit, Silberschnur, Melsbach 1989, ISBN 3-923781-39-3
  • Flanagan, Patrick: Pyramid Power: The Millennium Science, Pyramid Publishers, Glendale (Calif.) 1997, ISBN 0-964-88126-8

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Ext. odkazy: „klasická“ pyramidologie[editovat | editovat zdroj]

Ext. odkazy: „energie“ pyramid[editovat | editovat zdroj]

Jiné externí odkazy a možné zdroje[editovat | editovat zdroj]

Starověké a středověké prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Herodot Historien II.124-129, II.134, II.149
  • Diodor Bibliothéke historiké I.63.2-64 [1]
  • Strabon Geographika XVII.33-37 [2]
  • Pomponius Mela De situ orbis libri tres I.9
  • Plinius starší Naturalis historia XXXVI.16-17 [3]
  • Georgios Synkellos Ekloge chronographias 63
  • Cyriacus von Ancona Itinerarium. Giovannelli, Florenz 1742
  • Bernhard von Breidenbach Peregrinatio in terram sanctam. Peter Schöffer, Mainz 1486. Faksimile: Fines Mundi, Saarbrücken 2008

Novověké zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • John Greaves: Pyramidographia, or, A description of the pyramids in Ægypt. Badger, London 1646 (Dgitalizované dostupné v Early English Books Online).
  • Edmé François Jomard: Mémoirs sur le système métrique des anciens Égyptiens : contenant des recherches sur leurs connoissances géométriques et sur les measures des autres peuples de l’antiquité. de l'Imprimerie Royale, Paris 1825
  • John Shae Perring: The Pyramids of Gizeh. 3 Bde., Fraser, London 1839–1842.
  • Richard William Howard Howard-Vyse: Operations carried on at the Pyramids of Gizeh in 1837. With an account of a voyage into upper Egypt. 3 Bde., Fraser, London 1841-1842.
  • John Taylor: The Great Pyramid: Why Was It Built & Who Built It? London 1859.
  • Charles Piazzi Smyth:
    • Our inheritance in the Great Pyramid. W. Isbister & Co., London 1864. Neuausgabe: The Great Pyramid. It's Secrets and Mysteries Revealed. Reprint 4. silně rozšířeného vydání z roku 1880. Bell, New York NY 1977.
    • Life and work at the Great Pyramid during the months of January, February, March, and April, A. D. 1865. 3 Bde., Edinburgh 1867.
    • New measures of the Great Pyramid, by a new measurer. Banks, London 1884.
  • Robert Ballard: The solution of the pyramid problem or, pyramid discoveries with a new theory as to their ancient use. Wiley, London 1882. (Robert Ballard tvrdil, že pyramidy sloužili pro zeměměřičství (viz. Tompkins: Cheops. Die Geheimnisse der Großen Pyramide. 3. vydání. Scherz, Bern/ München 1976, S. 133–137.)
  • William M. Flinders Petrie: The Pyramids and Temples of Gizeh. Field & Tuer, London 1883.
  • Richard A. Proctor: The Great Pyramid. Observatory, tomb, and temple. Worthington, New York 1883.
  • Charles Taze Russell: Studies in Scriptures. Bd. 3: Thy Kingdom Come. Watch Tower Bible and Tract Society, Brooklyn 1890 (On-line verze)
  • John Edgar, Morton Edgar: The great pyramid passages and chambers in which is shown how the great pyramid of Gizeh symbolically and by measurement corroborates the philosophy and prophetic times and seasons of the divine plan of the ages … 2 svazky, Stock, London 1910, 1913.
  • David Davidson, H. Aldersmith: The Great Pyramid, its divine message. An original co-ordination of historical documents and archaeological evidences. Williams & Norgate, London 1924.
  • Dom Néroman: La clé secrète de la pyramide. Dunod, Paris 1938.
  • Erich von Däniken: Erinnerungen an die Zukunft. Ungelöste Rätsel der Vergangenheit. Econ, Düsseldorf/ Wien 1968. S. 115–134.
  • Robert Bauval, Adriam Gilbert: The Orion Mystery. Unlocking the Secrets of the Pyramids. Heinemann, London 1994; Německy: Das Geheimnis des Orion. List, München 1994, ISBN 3-471-77183-2.