Pupečník obecný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxPupečník obecný
alternativní popis obrázku chybí
Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádmiříkotvaré (Apiales)
Čeleďaralkovité (Araliaceae)
Rodpupečník (Hydrocotyle)
Binomické jméno
Hydrocotyle vulgaris
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Nákres pupečníku obecného

Pupečník obecný (Hydrocotyle vulgaris) je vlhkomilná, vytrvalá, hemikryptofytická rostlina. Tento původní druh české flory je jediným druhem rodu pupečník který v České republice roste.

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Je rozšířen převážně v západní Evropě s výraznou atlantskou až subatlantskou tendencí, která okrajově zasahuje do Evropy střední. Jeho východní hranice prochází Estonském, Polskem a Slovenskem, izolované nálezy jsou hlášeny z oblasti Kavkazu, Íránu a severní Afriky.

Čechách se tento druh nejčastěji objevuje na Českolipsku, ve východním Polabí a na Třeboňsku, ve všech lokalitách je vzácný. Na Moravě je jeho výskyt pravděpodobně již historií.

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na zaplavovaných územích, na vlhkých až bažinatých stanovištích. Bývají to hlavně mokřady, rákosiny, rašelinné louky, příkopy se stojatou vodou i břehy rybníků a jezer. Požaduje vysokou hladinu spodní vody, neškodí mu občasné zaplavení vodou. Vyskytuje se od nížin až do podhůří na kyselých půdách s malým obsahem živin, preferuje stanoviště s minimální konkurenci okolních rostlin.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Z asi 1 mm silného, rozvětveného oddenku vyrůstají plazivé, niťovité lodyhy až 60 cm dlouhé, které v uzlinách koření. Lodyhy jsou porostlé listy na vztyčených řapících až 15 cm dlouhých. Listy jsou štítovité, řapíky přirůstají ke středu spodní strany čepelí které jsou téměř okrouhlé a hrubě vroubkované. Čepele jsou uprostřed konkávní, mají šest až deset žil a mívají v průměru 2 až 4 cm (1,1 × širší než delší).

úžlabí listů (z lodyžních uzlin) vyrůstají směrem vzhůru asi 8 cm dlouhá květenství (kratší než řapíky), obvykle jsou skrytá pod listy. Na vřetenu květenství je v jednom až třech přeslenech po několika oboupohlavných, krátce stopkatých aktinomorfních květech, velkých asi 2 mm v průměru. Mají nezřetelný kalich, pět korunních, bílých nebo světle růžových lístků a pět drobných tyčinek nesoucích prašníky, ty se nacházejí v blízkosti blizen. Ploidie druhu 2n = 96.

Bylina kvetou od června do srpna, květy se opylují pravděpodobně autogamně. Plody vyrůstají na krátkých stopkách, jsou to silně zploštělé dvounažky elipsovitého tvaru (širší než delší), asi 2 mm velké a hrubě bradavčité. Semena (nažky) jsou schopná vyklíčit i za více než pět let.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Rostliny mají malý ekonomický význam, někdy se vysazují jako ozdobné vodní rostliny v okrasných jezírkách nebo akváriích. Obsahují obdobně jako ostatní druhy pupečníku látku vellarin, která v malém množství působí jako stimulans a ve větším způsobuje bolesti hlavy, závratě, otupělost a vnitřní krvácení.

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Pupečník obecný vyrůstá na stále menších počtech stanovišť. Na podporu jeho záchrany je v „Červeném seznamu cévnatých rostlin ČR“ i ve „Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb.“ zařazen mezi ohrožené druhy (C3),  (§3).[2][3][4][5][6][7][8]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-23]
  2. KRÁSA, Petr. BOTANY.cz: Pupečník obecný [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 08.07.2007 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  3. DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Pupečník obecný [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 11.01.2012 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. 
  4. BERTOVÁ, Lydia. Flóra Slovenska IV/1: Pupkovník obyčajný [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1984 [cit. 2015-07-13]. S. 173–174. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. (slovensky) 
  5. FRÖBERG, Lars. Flora Nordica, vol. 6: Hydrocotyle vulgaris [online]. Flora Nordica, Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SV [cit. 2015-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-02-12. (anglicky) 
  6. Wilde planten: Hydrocotyle vulgaris [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2015-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-10. (nizozemsky) 
  7. ANDERBERG, Arne. Den virtuella floran: Hydrocotyle vulgaris [online]. Naturhistoriska riksmuseet, Stockholm, SE, rev. 19.10.2008 [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. (švédsky) 
  8. Henriette's Herbal Homepage:Vellarin [online]. Herbalist Henriette Kress, Helsinki, FI [cit. 2015-07-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]