Puštík bělavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Puštík bělavý

alternativní popis obrázku chybí
Puštík bělavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
Málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Třída: ptáci (Aves)
Podtřída: letci (Neognathae)
Řád: sovy (Strigiformes)
Čeleď: puštíkovití (Strigidae)
Rod: puštík (Strix)
Binomické jméno
Strix uralensis
L., 1758
Mapa rozšíření puštíka bělavého
Mapa rozšíření puštíka bělavého
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Puštík bělavý

Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují.[2]

Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení.[3] Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku.[4] V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. [3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích[5] Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní[5] Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj?]

V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava odhaduje na 15 až 20 párů[6], na Slovensku jde o 400–500 hnízdících párů.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Pro úspěšné hnízdění této sovy mají nezastupitelnou roli staré a přestárlé stromy i jejich polorozpadlá torza. V nepříznivých letech, kdy je nabídka vhodné kořisti minimální, páry nemusejí zahnízdit vůbec. Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540–730 g, samice 720–1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz. Tato sova je velmi nebojácná a dokáže urputně a agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno „slaugula“ tj. „útočná sova“.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1–5 (obvykle 2–4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27–34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.

Poddruh puštíka bělavého[editovat | editovat zdroj]

Biologická systematika rozeznává 7 až 10 poddruhů.[5]

Puštík bělavý severoevropský (Strix uralensis liturata)[editovat | editovat zdroj]

je chován v ZOO Praha (2015).[9] Na webových stránkách Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem je často uváděn pod názvem puštík bělavý pobaltský.[9][10]

Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura)[editovat | editovat zdroj]

Centrum rozšíření tohoto poddruhu puštíka bělavého se nachází v karpatském oblouku. Jeho areál zasahuje na území České republiky západním výběžkem. V České republice se nachází přibližně 50 hnízdících párů a jeho stavy v České republice mírně stoupají. K posílení populace slouží program zastřešený Správou CHKO Třeboňsko a Zoo Hluboká. Na projektu se podílí i další zoologické stanice (např. Zoo Ostrava, Zoo Děčín, ZOO Praha, Zoo Bojnice)[11] a další subjekty (např. Zoopark Chomutov a Stanice Pavlov[11]).[5]

Puštík bělavý západosibiřský (Strix uralensis uralensis)[editovat | editovat zdroj]

Populace tohoto poddruhu čítá na 100 až 300 tisíc jedinců, kteří obývají především západní Sibiř. Jeho areál však zasahuje i do evropské části Ruska a na východ až k Ochotskému moři. Zástupce puštíka bělavého západosibiřského je možné shlédnout v ZOO Brno (2016), kteří jsou reprezentanti geneticky čistého poddruhu.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2016.3. 8. prosince 2016. Dostupné online. [cit. 2016-12-11]
  2. KŘENEK, Daniel. Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě. [s.l.] : SOVDS při České společnosti ornitologické, 2015. Dostupné online.  
  3. a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.. Itálie : Nakladatelství Ševčík, 2012. 2. vydání. 
  4. MIKULA, Alois. Ptačí svět. Praha : Mladá fronta, 1975.  
  5. a b c d e Zooreport 02/16, s. 6 [online]. ZOO Brno a stanice zájmových činností, p. o., [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.  
  6. Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
  7. KVASNICA, Jaroslav Monte. „Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - ‚neviditelná‘ sova“. Příroda, 7-8/2010, s. 36.
  8. Druh taxonu: puštík bělavý
  9. a b Nejstarší puštík bělavý v Zoo překvapil
  10. Puštík bělavý pobaltský
  11. a b Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]