Puštík bělavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Wikipedie:Jak číst taxoboxPuštík bělavý
alternativní popis obrázku chybí
Puštík bělavý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Třída ptáci (Aves)
Podtřída letci (Neognathae)
Řád sovy (Strigiformes)
Čeleď puštíkovití (Strigidae)
Rod puštík (Strix)
Binomické jméno
Strix uralensis
L., 1758
Mapa rozšíření puštíka bělavého
Mapa rozšíření puštíka bělavého
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Puštík bělavý

Puštík bělavý (Strix uralensis) je noční pták z čeledi puštíkovití. Žije v Evropě a Asii, na českém území patří mezi vzácné sovy, i když se jeho počty zvyšují.[2]

Puštík bělavý je po výru velkém naše druhá největší sova dobře poznatelná podle dlouhých ocasních per a charakteristického světlého zbarvení.[3] Můžeme se s ním setkat i během dne nebo za soumraku.[4] V jarních měsících se samec ozývá často už před setměním typickým hlubokým houkáním, které se nese až několik set metrů daleko. Puštík bělavý si v době hnízdění dokáže své teritorium srdnatě bránit. [3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Vyskytuje se v jehličnatých i vlhčích listnatých lesích[5] Evropy v její severní a severovýchodní části (Švédsko, Finsko, Pobaltí) a v severní části Asie (Rusko) až po severní[5] Koreu a Japonsko. Izolované populace se vyskytují v Karpatech a jejich blízkém okolí a ve východní a severovýchodní části Alp a jejich předhůří.[zdroj?]

V České republice se vyskytuje jen velmi vzácně ve dvou oblastech: jednak v pralesních rezervacích v Beskydech, jednak bylo zaznamenáno jeho hnízdění v oblasti Šumavy a Českého lesa, kde byl od 30. do 70. let 20. století považován za vyhynulý druh. Současný výskyt v této oblasti je výsledek bavorského i českého reintrodukčního programu. Počet hnízdících párů se v Národním parku Šumava odhaduje na 15 až 20 párů[6], na Slovensku jde o 400–500 hnízdících párů.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Pro úspěšné hnízdění této sovy mají nezastupitelnou roli staré a přestárlé stromy i jejich polorozpadlá torza. V nepříznivých letech, kdy je nabídka vhodné kořisti minimální, páry nemusejí zahnízdit vůbec. Ve středoevropských podmínkách se vyskytuje v lesích nad 400 metrů nad mořem, v oblibě má zejména staré bučiny.

Vzhled[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý vypadá jako výrazně větší, mohutnější a světlejší puštík obecný (délka těla asi 60 cm) a má ve srovnání s ním zřetelně delší ocas. Rozpětí křídel dosahuje obvykle okolo 120 cm, výjimečně až 170 cm. Zbarven je zpravidla nápadně světle, vyskytují se však i tmavá varianta. Obličej je okrouhlý, oči černohnědé. Samec a samice se navzájem neliší, samice však dorůstají větší mohutnosti (samec 540–730 g, samice 720–1200 g). Sezónní varianty zbarvení neexistují. Většinou je aktivní po setmění, ale občas loví i ve dne.

Chování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý má velmi charakteristický hlasový projev: divoké „hu-hauhauhau“, resp. „vůhu-hu-hu“ s důrazem na první slabiku (trochu se podobá projevu holuba hřivnáče). Samice reaguje výkřiky „hé“ nebo „ve“, případně (v blízkosti hnízda) „chrú-chru-chru“. Potravu tvoří hlodavci a další drobní savci, ptáci a hmyz. Tato sova je velmi nebojácná a dokáže urputně a agresivně bránit své hnízdo před jakýmkoli vetřelcem. Ve Švédsku dostal puštík pro tento povahový rys jméno „slaugula“ tj. „útočná sova“.[7]

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Puštík bělavý hnízdí v dutinách stromů nebo starých hnízdech dravců. Samice snáší 1–5 (obvykle 2–4) bílá vejce, na kterých sedí sama po dobu 27–34 dnů (ve středoevropských podmínkách zpravidla v dolní polovině rozptylu). Mláďata krmí rodiče asi 5 týdnů, po vylétnutí je ještě asi jeden měsíc přikrmují. Stejně jako u dalších puštíků rodiče své hnízdo urputně brání před vetřelci, výjimečně napadnou i člověka.

Poddruh puštíka bělavého[editovat | editovat zdroj]

Biologická systematika rozeznává 7 až 10 poddruhů.[5]

Puštík bělavý severoevropský (Strix uralensis liturata)[editovat | editovat zdroj]

je chován v ZOO Praha (2015).[9] Na webových stránkách Zoo Praha a Zoo Ústí nad Labem je často uváděn pod názvem puštík bělavý pobaltský.[9][10]

Puštík bělavý středoevropský (Strix uralensis macroura)[editovat | editovat zdroj]

Centrum rozšíření tohoto poddruhu puštíka bělavého se nachází v karpatském oblouku. Jeho areál zasahuje na území České republiky západním výběžkem. V České republice se nachází přibližně 50 hnízdících párů a jeho stavy v České republice mírně stoupají. K posílení populace slouží program zastřešený Správou CHKO Třeboňsko a Zoo Hluboká. Na projektu se podílí i další zoologické stanice (např. Zoo Ostrava, Zoo Děčín, ZOO Praha, Zoo Bojnice)[11] a další subjekty (např. Zoopark Chomutov a Stanice Pavlov[11]).[5]

Puštík bělavý západosibiřský (Strix uralensis uralensis)[editovat | editovat zdroj]

Populace tohoto poddruhu čítá na 100 až 300 tisíc jedinců, kteří obývají především západní Sibiř. Jeho areál však zasahuje i do evropské části Ruska a na východ až k Ochotskému moři. Zástupce puštíka bělavého západosibiřského je možné zhlédnout v ZOO Brno (2016), kteří jsou reprezentanti geneticky čistého poddruhu.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2017.2. 14. září 2017. Dostupné online. [cit. 2017-09-24]
  2. KŘENEK, Daniel. Zhodnocení početnosti puštíka bělavého (Strix uralensis) v letech 2009-2014 v Beskydech a na Moravě. [s.l.] : SOVDS při České společnosti ornitologické, 2015. Dostupné online.  
  3. a b SVENSSON, Lars. Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu.. Itálie : Nakladatelství Ševčík, 2012. 2. vydání. 
  4. MIKULA, Alois. Ptačí svět. Praha : Mladá fronta, 1975.  
  5. a b c d e Zooreport 02/16, s. 6 [online]. ZOO Brno a stanice zájmových činností, p. o., [cit. 2017-02-04]. Dostupné online.  
  6. Na Šumavě žije 20 párů puštíka bělavého, ČTK, 28.8.2009
  7. KVASNICA, Jaroslav Monte. „Nebojácný lesní duch: Puštík bělavý - ‚neviditelná‘ sova“. Příroda, 7-8/2010, s. 36.
  8. Druh taxonu: puštík bělavý
  9. a b Nejstarší puštík bělavý v Zoo překvapil
  10. Puštík bělavý pobaltský
  11. a b Reintrodukce puštíka bělavého středoevropského

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]