Psací stroj

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Psací stroj Olivetti Lettera 22 z roku 1950
Český psací stroj Consul
Psací stroj Continental patřící Josefu Toufarovi

Psací stroj byl mechanické nebo elektromechanické zařízení, které umožňovalo psát text na papír. Využíval klávesnici, na které byly na jednotlivých klávesách uvedeny znaky, jež bylo možné vytisknout na papír. Psací stroj byl předchůdcem dálnopisu, organizačních automatů, fakturovacích a účtovacích strojů a též počítačů.

Funkce[editovat | editovat zdroj]

Psací stroj se skládal z klávesnice a dále z mechanické nebo elektricky poháněné části, jež zajišťovala psaní textu na papír. Nejmodernější psací stroje umožňovaly využití paměti, jakož i opravu psaného textu. Poslední částí psacího stroje byly prvky umožňující vlastní tisk textu na papír nebo jiný záznamový prostředek (např. na rozmnožovací blánu) obvykle přes pásku s barvivem (celočernou nebo červeno-černou). Jednalo se o typové páky umístěné v typovém koši, nebo o kulovou hlavici, či o typové kolo, na kterých byly umístěny jednotlivé znaky.

Papír byl posouván pomocí válce. Horizontální posun papíru se prováděl pomocí posuvného vozíku. Podle typu stroje se posunuje válec s připevněným papírem po každém úhozu (vytištění jednoho znaku) o jeden krok doleva, nebo psací zařízení o jeden krok doprava. Toto neplatí v případě, jedná-li se o znak umístěný na tzv. mrtvé klávese – například ´, ˇ, ¨.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Historie psacího stroje sahá až do roku 1714, kdy Henry Mill patentoval jeho první podobu. Jeho řešení se však nedochovalo, ale rozložení kláves nebylo takové, jaké se používá dnes. Další významná událost se odehrála v roce 1874, kdy pánové Christopher Latham Sholes a Carlos Glidden prodali krachující zbrojovce E. Remington & Sons psací stroj, který nazvali Typewriter (výslovnost [ˈtaipˌraitə(r)]). Ten uměl psát pouze verzálky a příliš úspěšný nebyl. Za pět let se jej prodalo jen 5 000 kusů. Brzy ovšem firma přišla s druhou verzí, která už obsahovala přeřaďovač (⇧ Shift [šift]) pro možnost psaní malých i velkých písmen pomocí týchž kláves.

Už při vývoji první verze Typewriteru se C. L. Sholes potýkal s nepříjemným problémem: když se na stroji příliš rychle psala písmena, jejichž typové páky byly těsně vedle sebe, docházelo k jejich častému zasekávání a psaní se tak stalo velmi obtížným. Proto přišel vynálezce Typewriteru se zajímavou myšlenkou: typové páky s nejčastěji používanými písmeny anglické abecedy umístil dále od sebe a zároveň zvolil takové rozložení, které by pisateli umožnilo rychlý způsob psaní (mohl mačkat klávesy rychle za sebou pomocí všech deseti prstů, tehdy ještě zpaměti). Vítězství v soutěži v rychlosti a přesnosti psaní dalo přednost tomuto rozložení kláves před všemi ostatními (různé počty řad kláves atd.). V roce 1888 bylo toto rozložení kláves přijato v kanadském Torontu na mezinárodním sjezdu odborníků jako standard.

Díky úspěchu Typewriteru II převzaly toto rozložení další společnosti, které ho rozšířily do celého světa. Některé národy zavedly drobné úpravy. Česká klávesnice vychází z německých psacích strojů, které se do Čech začaly dovážet koncem 19. století. Ty měly přehozené klávesy Z a Y, protože z se v němčině používá mnohem častěji než y. Jelikož se tehdy v Čechách psalo hlavně německy,[pozn. 1] zcela přirozeně bylo toto QWERTZ rozložení převzato; ujalo se ve většině středoevropských i těch balkánských zemí, používajících latinku. Nejen v německojazyčné oblasti, ale i v Česku je z ergonomického hlediska výhodnější umístění Z na horní písmenné řadě.

Ve Francii se též vyšlo z rozložení QWERTY. Nahrazením písmen Q a W písmeny A a Z došlo k vzniku rozložení klávesnice AZERTY. Tu používají i v Belgii (s odlišným umístěním neabecedních symbolů). Podobných změn a úprav existuje ještě více.

Výroba mechanických psacích strojů byla ukončena během dubna 2011 u mumbajské firmy Godrej & Boyce, jejich posledního známého výrobce.[1]

Rychlost psaní na stroji[editovat | editovat zdroj]

Úhoz je jednotka pro měření rychlosti a přesnosti psaní textu na klávesnici počítače (dříve psacího stroje).[1] Počet úhozů vyjadřuje minimální počet stisků kláves nutných pro napsání daného textu.

Počítání úhozů[editovat | editovat zdroj]

Počet úhozů neodpovídá přesně počtu písmen textu, neboť pro generování některých znaků je potřeba více stisků, takže se počítají za více úhozů.

Na české klávesnici se za 1 úhoz počítá:

  • napsaný znak první úrovně (malá písmena bez diakritiky, přímo dostupná písmena s diakritikou, například ě, š, č, ř, a další přímo dostupné znaky – §, = atd.)
  • mezera (včetně mezery na konci řádku),
  • zařádkování,
  • velké písmeno mezi jinými velkými písmeny.

Za 2 úhozy se počítá:

  • napsaný znak druhé úrovně (znak psaný pomocí ⇧ Shift – velká písmena bez diakritiky při samostatném výskytu, číslice atd.),
  • malé o s čárkou (ostatní malá česká písmena s čárkou jsou dostupná přímo, bez nutnosti použití mrtvé klávesy, počítají se tedy za jeden úhoz).

Za 3 úhozy se počítá:

  • velké písmeno s čárkou,
  • písmena ď, ť, ň (ostatní malá česká písmena s háčkem jsou dostupná přímo, proto se počítají za jeden úhoz).

Za 4 úhozy se počítá:

  • velké písmeno s háčkem při samostatném výskytu.

Některá slova lze napsat různým počtem stisků kláves. Například zkratku OSN lze napsat střídavým stisknutím shiftů a příslušného písmene (šest úhozů) nebo stisknutím Caps Locku s následným tisknutím jednotlivých písmen (pět úhozů). Vždy se však započítá jednodušší varianta, tedy s nižším počtem úhozů.

Vyhodnocení rychlosti a přesnosti[editovat | editovat zdroj]

Rychlost psaní se uvádí v počtech čistých úhozů za minutu. Počet čistých úhozů se zjistí, odečte-li se od počtu hrubých úhozů (všech napsaných úhozů) počet chyb vynásobený penalizačním koeficientem (pro běžné psaní se používá 10, pro soutěže 50) a výsledek se dělí dobou psaní v minutách. Ve výsledku je tak zohledněn i počet neopravených chyb.

Přesnost psaní se uvádí v procentech (počet chyb se vynásobí stem a dělí se počtem hrubých úhozů). Je-li přesnost menší než 99,5 %, tedy vypočtená chybovost je větší než 0,5 % (více než pět chyb na tisíc hrubých úhozů), je považována za nedostatečnou.

Při celkovém hodnocení je vždy upřednostňována přesnost před rychlostí psaní.

Hodnocení rychlosti a přesnosti psaní se využívá zvláště v případě ovládání klávesnice hmatovou metodou.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Z té doby pochází termín šrajbmašina (z německého die Schreibmaschine)

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b VAIDIŠOVÁ, Kateřina. Psací stroje doklepaly ke svému konci. Budou už jen artefaktem sběratelů. Svět | Strojírenství. Hospodářské noviny. Economia, 29. duben 2011, roč. LV, čís. 84, s. 23. Zpoplatněný obsah. Dostupné online [cit. 2021-07-05]. Dostupné také na: [1]. ISSN 0862-9587. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Psací_stroj&oldid=23757184“