Prvotní hřích

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Detail vitráže od Maxe Švabinského v jižní části transeptu katedrály sv. Víta.
Freska Michelangela ze Sixtinské kaple představující prvotní hřích

Prvotní hřích, hebrejsky החטא הקדמון‎, ha-chet ha-kadmon, latinsky peccatum originale, je termín pro první hřích v historii lidstva, kterého se podle biblického příběhu[1] dopustili Adam a EvaZahradě Eden (ráji), když se nechali svést hadem a pojedli ze stromu poznání. Důsledkem bylo vyhnání z ráje, uložení těžké práce a porodních bolestí lidstvu a ustanovení nepřátelství mezi ženou a hadem.[2] Od té doby také Adam a všichni lidé začali stárnout[zdroj?] a umírat[3].

Křesťanské pojetí

Prvotní či dědičný hřích v křesťanské teologii znamená stav hříšnosti („nesvatost“). Tento hřích je tedy stav nedokonalosti, který následoval poté, co Adam a Eva projevili první neposlušnost v Edenu.[4] Podle křesťanů se tato vlastnost, nedokonalost, předává člověku v okamžiku početí a přechází z generace na generaci[5] bez možnosti ovlivnění.[6][7][8][9]

Křesťané věří, že výkupní obětí Ježíše Krista mohou být za určitých okolností jim i dalším lidem, následky prvotního hříchu odpuštěny a že je tak možný návrat a obnovení do rajského stavu před prvotním hříchem,[10] kdy lidé neumírali, žili v plnosti a v harmonii s Bohem, což je ze strany Všemohoucího vůči lidem nezasloužená laskavost a projev velké lásky.[11][9]

Židovské pojetí

Ač někteří talmúdští rabíni znali učení o tom, že celé stvoření bylo postiženo pádem Adama a Evy, a tato tematika se objevovala v řadě dalších spisů, samotný pojem dědičného hříchu, stejně jako pojem vykoupení z něho, je židovství, minimálně jak ho dnes známe, cizí.[12]

Pohledy jiných náboženství

V ostatních náboženstvích, jako je hinduismus a buddhismus se vyskytuje nauka o karmě, která však má s "prvotním hříchem" velmi málo společného. V pojetí karmických náboženství se jedná o neustálý koloběh konání dobra a zla, ze kterého se konáním dobra může člověk sám od sebe vymanit, což je s učením Bible o vrozené nedokonalosti,[7] v naprostém nesouladu.

Názory v katolické církvi na život mimo Zemi a prvotní hřích

V rozhovoru s názvem "Mimozemšťané jsou mí bratři", poskytnutém vatikánským novinám L'Osservatore Romano, otec José Gabriel Funes, ředitel Vatikánské observatoře, uvedl: "Podle mého názoru možnost (života na jiných planetách) existuje"; "inteligentní bytosti, stvořené Bohem, mohou existovat ve vesmíru" a "někteří mimozemšťané mohou být dokonce bez prvotního hříchu"; "mohly by být (jiné bytosti), které zůstaly v plném přátelství se Stvořitelem.", dodal.[13]

Oficiální mluvčí Vatikánu, otec Federico Lombardi, jezuita, zveřejnil dne 21. února 2009 prohlášení, že takové dohady nesmí být zaměňovány za oficiální názor Svatého stolce.[14]

Názor feministického hnutí na prvotní hřích

Feministická kritika v rámci feministické teologie rekonstruuje tradiční koncepci prvotního hříchu a hříchu obecně na teoretické i praktické rovině. Zabývá se důsledky tradiční interpretace prvotního hříchu z historicko-teologického hlediska a ukazuje, jakým způsobem se ještě dnes odráží ve vztazích mezi muži a ženami. Poukazuje na souvislost s dualistickým myšlením, které oběma pohlavím předurčilo určité vlastnosti. Ženy, které byly na tomto základě spojeny s přírodou, iracionalitou a sexualitou se nakonec staly ztělesněním hříchu jako takového. Feministické teoložky se snaží upozornit na chyby v této logice a na jeho důsledky.[15]

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Grzech pierworodny na polské Wikipedii.

  1. Gn 3, 6 (Kral, ČEP)
  2. Gn 3, 15–17 (Kral, ČEP)
  3. Gn 2, 17 (Kral, ČEP), Gn 3, 19 (Kral, ČEP), Gn 5, 5 (Kral, ČEP), Ř 5, 12 (Kral, ČEP)
  4. Katolická církev. Katechismus katolické církve. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2001. Dostupné online. ISBN 80-7192-488-1. § 379. Dále jen Katechismus. 
  5. PAVLINCOVÁ, Helena, a kol. Slovník - Judaismus, křesťanství, islám. Praha: Mladá fronta, 1994. ISBN 80-204-0440-6. Heslo Hřích prvotní, s. 188. 
  6. Bible, Římanům 5:12
  7. a b Bible, Ža 51:5
  8. Bible, Žalm 49:7, 8
  9. a b Bible, 1. Timoteovi 2:6
  10. Katechismus, § 1708
  11. Ř 6, 1 – 7, 25 (Kral, ČEP)
  12. SCHUBERT, Kurt. Židovské náboženství v proměnách věků. Praha: Vyšehrad, 1995. ISBN 80-7021-075-3. S. 44. 
  13. Reuters MSNBC Catholic News AgencyBBC
  14. Is there anybody out there?
  15. Trible, Phyllis. 1989. God and the Rhetoric of Sexuality, Overtures to Biblical Theology. Philadelphia: Fortress Press, str.217-220