Přeskočit na obsah

První Québecká konference

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mackenzie King, Franklin Delano Roosevelt a Winston Churchill na konferenci

První Québecká konference probíhala od 19. srpna až do 24. srpna 1943 v kanadském městě Québec. Je známá spíše jako operace pod krycím jménem „Quadrant“. Byla to konference, jež měla velmi velký vliv na operaci „Overlord“ a na postup Spojenců v Pacifiku a v jihovýchodní Asii. Byla to výhradně konference Západních Spojenců, a tudíž zde nebyla ruská účast. Hlavní představitelé této konference byli Winston Churchill (zastupoval Velkou Británii), Franklin Delano Roosevelt (zastupoval Spojené státy americké) a Mackenzie King (zastupoval Kanadu, která byla tehdy ještě dominiem Velké Británie).

Před konferencí

[editovat | editovat zdroj]

Britská delegace přijela 11. srpna. Krátce po tom se setkal Roosevelt s Churchillem v prezidentově sídle, které se jmenovalo „Hyde Park“. Šlo o ryze nepolitickou záležitost a po třech dnech odpočinku se Churchill vrátil do Québecu. Před prvním zasedáním se do místa konference dopravili Roosevelt, Harry Hopkins (jeho odborný poradce a vyslanec) a Anthony Eden (britský ministr zahraničí).

Konference – první zasedání

[editovat | editovat zdroj]

Konference začala prvním zasedáním, které se konalo v Citadele (významná budova v Québecu) 19. srpna. Zde se velice řešila operace „Overlord“. Během konference byl schválen náčelníky štábů plán pro zmíněnou operaci vypracovanou generálem Morganem. Bylo vyřčeno, že po soustředění spojeneckých sil bude prioritním cílem prorazit s těmito silami do srdce Německa a zároveň bylo jednomyslně schváleno, že spojenecké operace ve Středomoří, kde byla právě dobyta Sicílie a připravovalo se vylodění na pevninskou Itálii, nesmí ohrozit úspěch operace „Overlord“. Sám Winston Churchill poté navrhl, aby se počet mužů, kteří se měli vylodit ve Francii, zvedl nejméně o 25 %. „Ze všeho nejdůležitější je, aby počáteční uchycení na pobřeží bylo pevné.“ řekl, aby podpořil své tvrzení. S tím zároveň přišla na řadu otázka velení této operaci. Rozhodlo se, že této operaci bude velet Američan (kdo, to se rozhodlo těsně po konferenci v Teheránu), ovšem jen za předpokladu, že ve Středomoří bude velet Brit.

Ohledně Itálie bylo dohodnuto, že nyní se boj a postup rozřadí do tří částí. První část obsahovala myšlenku o tom, jak je důležité donutit Itálii, aby přestala válčit a vybudovat pak v tom případě letiště u Říma. Druhá část vyjadřovala nutnost obsazení Korsiky a Sardinie. Třetí poukazovala na možnost provedení operace „Anvil“ (vylodění na jižním pobřeží Francie) po obsazení Říma. Tato operace se pak měla stát předmětem velice ostrých debat mezi Američany a Brity. To se projevilo ale až o rok později.

Pacifik se stal na prvním zasedání kamenem úrazu, jelikož Britové velice prosazovali útok na Sumatru s tím, že by se po dobytí (byť i jen po částečném) tento ostrov skvěle hodil pro letecké útoky na japonské konvoje. Proti tomuto obsazení byl prezident Roosevelt, který poukazoval na fakt, že by to bylo jen plýtvání vojáků a materiálu. Tvrdil, že po americkém dobytí Filipín stejně tento ostrov padne. Navíc tento postup podle něj neodpovídal celkové strategii obkličování Japonska. Poté britský premiér ustoupil a zároveň dal slib, že se Británie bude podílet na akcích v Pacifiku proti samotnému Japonsku s Američany.

Konference – druhé zasedání

[editovat | editovat zdroj]

Druhé zasedání se konalo 23. srpna večer a zase se v něm projednávala strategie postupu v jihovýchodní Asii. Celkově se jak Američané, tak i Britové shodli, že cílem v jihovýchodní Asii bude navázání silnice z Barmy do Číny a zabezpečení a zlepšení letecké cesty také z Barmy do Číny. Padl i návrh, že by mělo být ustanoveno samostatné velitelství v Jihovýchodní Asii. Byl přijat a velitelem byl ustanoven generál Louis Mountbatten. Winston Churchill poté řekl, že doufá, že Japonsko padne po Německu nanejvíc do dvanácti měsíců. Ostatní s tím souhlasili. Během konference však přišla špatná zpráva ze Středomoří, že při nadcházejícím vylodění v Itálii se z důvodu nedostatku sil zmenšil počet výsadkových divizí na šest. Okamžitě to bylo probráno a rozhodlo se, že musí být navýšen počet mužů ve Středomoří do října nejméně o sto tisíc mužů. Tím skončila konference. Obě dvě strany dosáhly velice slušných řešení a dokonce byl i uznán výbor Svobodných Francouzů.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]