Protesty v Íránu (2025–2026)

protesty v Íránu (2025–2026)
Trvání	od 28. prosince 2025
Místo	512 míst ve 180 městech ve všech 31 provinciích Íránu
Příčiny	Politické: autoritářský režim politická perzekuce porušování lidských práv cenzura Náboženské: islamistická teokracie morální policie náboženská perzekuce Ekonomické: ekonomická krize mezinárodní sankce inflace výpadky energií
Metody	protesty demonstrace stávky obchodníků žhářství nepokoje online aktivismus
Oběti a zatčení
Mrtví	5000 až 20 000 (odhady se různí) 16 500+ (podle studie íránských lékařů) 3117 (podle oficiálního prohlášení vlády Íránu)
Zranění	330 000+ (podle studie íránských lékařů)
Zatčení	26 000+ (odhad íránské organizace HRANA)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na konci prosince 2025 vypukly v Íránu masové protesty kvůli prudké inflaci, zdražování potravin a kolapsu měny. Demonstrace začaly mezi obchodníky v Teheránu, rychle se rozšířily na univerzity i do dalších měst a proměnily se v otevřený odpor proti režimu. Lidé požadovali ekonomickou úlevu, svobodu a politickou změnu. Protesty byly největší od nepokojů po smrti Mahsá Amini.

Podle prvotních odhadů byly při potlačování protestů zabity stovky lidí. Později bylo potvrzeno několik tisíc obětí na životech a přímá střelba do demonstrantů ze strany íránských bezpečnostních složek. Některé odhady hovořily až o dvanácti tisících mrtvých. Dne 18. ledna 2026 uvedla agentura Reuters, že při protestech zemřelo asi 5 tisíc lidí včetně 500 příslušníků bezpečnostních složek. Podle některých odhadů počet obětí překročil 16,5 tisíce.

Pozadí protestů

Protesty v Íránu v letech 2025–2026 byly výsledkem souhry dlouhodobých strukturálních problémů a bezprostředních spouštěčů, které na konci roku 2025 vyústily v rozsáhlé sociální nepokoje. Přetrvávající hospodářská krize, politická nespokojenost a environmentální stres postupně oslabovaly sociální stabilitu země, zatímco náhlé zhoršení ekonomických podmínek, kolaps měny, energetické výpadky a oznámení dalších fiskálních opatření fungovaly jako přímý impuls k vypuknutí protestů.

Původně lokální demonstrace a stávky, zejména v obchodních centrech a mezi podnikateli, se rychle rozšířily do dalších měst a sociálních skupin. Zásahy bezpečnostních složek, omezení přístupu k internetu a hromadná zatýkání vedly k další eskalaci napětí a proměně protestů z převážně ekonomických požadavků v otevřenou politickou kritiku režimu a jeho priorit.

Ekonomické

inflace v Íránu

Íránská ekonomika se od roku 2024 nachází v hluboké krizi, která se v roce 2025 výrazně prohloubila. Země čelila extrémně vysoké inflaci, prudkému znehodnocení měny a vážnému energetickému deficitu, jenž vedl k opakovaným výpadkům elektřiny a plynu. Tyto problémy ochromily průmysl, služby i každodenní život obyvatel a přiměly vládu k veřejným omluvám. Na konci roku 2025 dosáhla měnová krize bezprecedentní úrovně. Íránský riál se prudce propadl a americký dolar se obchodoval přibližně za 145 000 tomanů. Podle státních statistik dosáhla inflace v prosinci 2025 hodnoty 42,2 %, přičemž oproti předchozímu měsíci dále rostla. Nejcitelnější dopad byl na ceny základních potřeb potraviny meziročně zdražily o 72 % a zdravotnické a lékařské zboží o 50 %. Pro velkou část obyvatel se stalo obtížné zajistit základní životní potřeby. Ekonomickou situaci dále zhoršovala dlouhodobě špatně řízená vodní krize a plánované zvyšování daní od března 2026, které vyvolalo další nejistotu mezi obyvateli i podnikateli. Analytici jako hlavní příčiny krize uváděli neefektivní měnovou a fiskální politiku vlády, chronické rozpočtové deficity, ekonomické špatné řízení a pokračující mezinárodní sankce. Zvláště tvrdě byla zasažena obchodní sféra, zejména cechy a podniky závislé na dovozu. Extrémní kolísání směnných kurzů znemožnilo obchodníkům stanovovat ceny, plánovat dodávky a udržet provoz. Mnoho podniků bylo nuceno omezit nebo zcela zastavit činnost. Ekonomickou nejistotu prohloubily také vnější faktory, zejména ozbrojený konflikt s Izraelem v roce 2025 a následné obnovení sankcí OSN prostřednictvím mechanismu „snapback“. Tyto kroky vedly ke zmrazení íránských aktiv v zahraničí, omezení zbrojních obchodů a dalšímu tlaku na státní rozpočet i finanční trhy. Výsledkem byla ztráta důvěry v ekonomickou stabilitu země a obavy z dalšího zhoršování hospodářských podmínek.

Politické

Základní politickou příčinou současné krize v Íránu je dlouhodobá eroze legitimity politického systému Islámské republiky. Veřejnost vnímá režim jako autoritářský, uzavřený a neschopný skutečné sebereflexe či reformy. Opakované protestní vlny v posledních letech posílily přesvědčení, že systém není ochoten ani schopen reagovat na požadavky společnosti jinak než represí. Významným faktorem je ztráta důvěry v exekutivu, konkrétně v prezidenta Masúda Pezeškjána, který byl zvolen na základě slibů dobrého vládnutí, dialogu a zmírnění represí. Neschopnost naplnit tyto sliby zejména v oblasti občanských svobod a omezení internetové cenzury vedla k rychlému rozčarování veřejnosti. Prezident je navíc strukturálně oslaben, protože nemá kontrolu nad bezpečnostními složkami, což odhaluje skutečnou mocenskou hierarchii státu. Další klíčovou příčinou je systémová politická korupce a klientelismus, které jsou spojovány s elitami napojenými na Revoluční gardy a státní aparát. Demonstranti otevřeně obviňují vládu z toho, že upřednostňuje udržení moci a ideologické cíle před potřebami obyvatel. Zásadní roli hraje také nesouhlas se zahraničněpolitickými prioritami režimu, zejména s podporou regionálních proxy aktérů. Část společnosti vnímá tuto politiku jako ideologicky motivovanou a odtrženou od domácích problémů, což se promítlo do protestních sloganů odmítajících oběti ve prospěch zahraničních konfliktů. Celkově politická krize pramení z kombinace autoritářské struktury moci, oslabené exekutivy, absence důvěry v reformovatelnost systému a rostoucího generačního odcizení, zejména mezi mladými lidmi, kteří již nevěří v možnost změny skrze existující politické mechanismy. Heslem protestujících je např. „ani Gaza, ani Libanon, můj život je v Íránu.“ íránská vláda také čelí tlakům ze stran separatistických hnutí jako jsou Kurdové, Azerů, arabů z Chúzestánu a Balúčů. Vláda také začala deportovat afghánské uprchlíky na hranicích s Afghánistánem. Afghánců v Íránů žije okolo 5 milionů a zhruba 1 milion osob byl deportován v roce 2025 zpět do Afghánistánu což vedlo k napětí v provinciích na hraních s Afghánistánem.

Klimatické a surovinové

Strukturální krize vody, potravinové bezpečnosti a dopady klimatické změny představují významný katalyzátor sociálních nepokojů v Íránu. Dlouhodobé sucho, neefektivní hospodaření s vodními zdroji a nadměrné využívání podzemních vod zásadně omezily zemědělskou produkci a zvýšily závislost na dovozech. To vedlo k růstu cen potravin, snížení dostupnosti základních surovin a prohloubení sociální nerovnosti, zejména ve venkovských oblastech a mezi nízkopříjmovými skupinami. Klimatické faktory samy o sobě protesty nevyvolaly, avšak v kombinaci s politickým selháním, slabou adaptací státu a absencí důvěry v instituce výrazně zvýšily frustraci obyvatel. Vodní a potravinová krize se tak staly viditelným symbolem státní neschopnosti a přispěly k transformaci socio-environmentálního stresu v otevřený politický odpor.

Protesty

Protesty v Íránu začaly 28. prosince 2025, kdy skupiny obchodníků a provozovatelů obchodů uzavřely své provozovny v několika obchodních centrech v Teheránu, mimo jiné v komplexech Alaeddin Shopping Centre a Charsou Mall. V jejich okolí se současně vytvořila shromáždění, jejichž záběry se rychle šířily na sociálních sítích. Účastníci poukazovali na prudké znehodnocení íránského riálu, nestabilitu měnového trhu a zhoršující se ekonomické podmínky, které podle nich ohrožovaly existenci malých a středních podniků. V době vypuknutí protestů dosáhl kurz měny přibližně 1,45 milionu riálů za americký dolar a meziroční inflace přesahovala 42 %.

Následující den se protesty rozšířily do dalších částí Teheránu, včetně oblasti Velkého bazaru, a postupně i do dalších měst. K ekonomickým požadavkům se přidala kritika vládního řízení a objevily se protivládní slogany. Bezpečnostní složky začaly proti shromážděním zasahovat, mimo jiné pomocí slzného plynu, a protestní aktivita se přesunula i do večerních hodin. Zároveň byly hlášeny první demonstrace mimo hlavní město.

Od 30. prosince se protesty rozšířily do řady velkých i menších měst napříč zemí. Do demonstrací se zapojili studenti, zaměstnanci průmyslu, učitelé a další profesní skupiny. Probíhaly stávky, uzavírání obchodů a shromáždění v ulicích i na univerzitních kampusech. V některých lokalitách byly zaznamenány střety mezi demonstranty a bezpečnostními složkami, stejně jako první potvrzené oběti na životech a zranění.

V reakci na pokračující nepokoje vláda nařídila dočasné uzavření podniků ve většině provincií, oficiálně s odkazem na energetická omezení a nepříznivé počasí. Současně docházelo k zatýkání účastníků protestů, včetně studentů, a k omezením přístupu k internetu a mobilním sítím, což komplikovalo komunikaci i dokumentaci událostí. Pohřby osob, které během protestů zahynuly, se v některých případech samy staly místem dalších shromáždění.

Na počátku ledna 2026 protesty pokračovaly ve většině provincií Íránu. Demonstranti vyjadřovali nespokojenost s ekonomickou situací, životními podmínkami a politickým systémem. Slogany se postupně posunuly od ekonomických požadavků k širší politické kritice. Bezpečnostní složky byly nasazeny ve zvýšeném rozsahu a podle svědectví i zpráv lidskoprávních organizací docházelo k použití střelných zbraní. Nemocnice v několika městech hlásily vysoký počet zraněných, včetně osob se střelnými poraněními.

V druhém lednovém týdnu dosáhly protesty svého největšího geografického rozsahu. Demonstrace, stávky a shromáždění byly hlášeny ve všech provinciích země a na desítkách univerzit. Internetové výpadky se staly plošnějšími a vláda varovala účastníky protestů před přísnými tresty. Zahraniční média, lidskoprávní organizace a zahraniční vlády vyjadřovaly znepokojení nad vývojem situace. Podle různých zdrojů si protesty vyžádaly stovky až tisíce obětí a vedly k hromadnému zatýkání, přičemž přesný rozsah událostí zůstával kvůli omezenému toku informací obtížně ověřitelný.

Protesty v Íránu 8.1.2026

Oběti

Podle některých odhadů byly při potlačování protestů zabity již stovky lidí.

Dne 31. prosince 2025 zahynul Darjuš Ansari Bachtiariwand poté, co byl zasažen střelbou vládních jednotek. Utrpěl smrtelné zranění po zásahu zbraní AK-47 a zemřel ještě před příjezdem zdravotníků. Amírhesam Chodajárífard byl také zabit vládními jednotkami střelou do hlavy. 2. ledna byl ve městě Harsin zastřelen 42 letý protestující Alí Azízí Džafarabádí.

Podle lidskoprávní, nevládní a apolitické organizace Human Rights Activists in Iran zemřelo k 11. lednu při protestech nejméně 538 lidí, v tom 48 příslušníků bezpečnostních složek. Podle stejného zdroje bylo zatčeno více než deset tisíc lidí. Agentura Reuters k tomu poznamenává, že počet zabitých nemůže ověřit, pravděpodobně je však vyšší.

Na základě pozdějších výpovědí vyšlo najevo, že při protestech byly zastřeleny tisíce lidí, a to mj. při kulometných palbách íránských bezpečnostních složek přímo do demonstrantů. Bezpečnostní složky se při střelbě měly snažit protestující popravovat střelami přímo do oblasti hlavy a krku.

Reakce

• Austrálie Austrálie: Ministerstvo zahraničních věcí Austrálie vyjádřilo znepokojení nad použitím síly proti demonstrantům.
• Izrael Izrael: Premiér Izraele Benjamin Netanjahu prohlásil, že se nebude vyjadřovat, aby nedal záminku k obvinění Izraele z rozpoutání protestů. Armáda je podle něj ve stavu nejvyšší pohotovosti.
• USA USA: Donald Trump pohrozil intervencí pokud vláda bude proti protestujícím uplatňovat sílu.
• Německo, Francie a Spojené království reagovaly na protesty v Íránu sérií vzájemně sladěných vyjádření svých ministrů zahraničí, kteří shodně odsoudili násilné zásahy proti demonstrantům a vyzvali Teherán k respektování základních práv občanů. Všichni tři představitelé zdůraznili, že íránské úřady nesou odpovědnost za ochranu obyvatelstva a musí umožnit pokojné shromažďování bez hrozby represí. Jejich koordinované reakce upozorňovaly na pokračující porušování lidských práv a apelovaly na ukončení nepřiměřeného násilí i propuštění svévolně zadržovaných osob.
• Německo Německo: Ministr zahraničních věcí Německa Johann Wadephul odsoudil nadměrné použití síly ze strany íránských úřadů proti demonstrantům. Na síti X prohlásil: „Vyzývám představitele Íránu, aby dodržovali mezinárodní závazky.“
• Vatikán Vatikán: Papež Lev XIV. vyjádřil nad situací v Íránu obavy.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu protesty v Íránu (2025–2026) na Wikimedia Commons

Portály: Írán