Protesty v Íránu (2022)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Protesty v Íránu (2022)
Protesty v Teheránu
Protesty v Teheránu
Datum událostíod 16. září 2022
MístoÍrán
Příčina
  • Dlouhodobá ekonomická krize
  • Smrt Mahsá Amíniové
  • Násilí vůči ženám ze strany náboženské policie, vynucování nošení hidžábu
Cíl
  • Svržení Íránské islámské republiky
  • Posílení občanských a ženských práv
  • Zrušení zákona o povinném nošení hidžábu z roku 1979
  • Rozpuštění mravnostní policie
Počet obětípřes 400 lidí
  • 14–18 tis. lidí zatčeno
Počet zraněných898
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Protesty v Iránu začaly v Teheránu 16. září 2022 jako reakce na smrt Mahsy Amíníové, 22leté Íránky, která zemřela v policejní vazbě. Podle svědků byla zbita islámskou mravnostní policií, která ji obvinila z porušení nařízení o povinném hidžábu. Policie uvedla, že žena ve vazbě utrpěla infarkt. Poté byla převezena do nemocnice, kde po třídenním kómatu zemřela.

Během protestů, největších od roku 2019, už zemřelo přes 400 lidí, včetně 60 dětí.[1] Vysoký komisař OSN pro lidská práva Volker Türk na konci listopadu 2022 uvedl, že zatčených je už přes 14 tisíc včetně dětí. Podle organizace HRANA, která monitoruje porušování lidských práv v Íránu, už bylo zadrženo více než 18 tisíc lidí. První účastníci demonstrací už dostali trest smrti.[1]

Vývoj událostí[editovat | editovat zdroj]

Protesty začaly několik hodin po smrti Mahsy Amíníové v Teheránu u nemocnice, kde byl hospitalizována. Poté se rychle rozšířily do dalších měst, nejprve do rodné provincie Amíní, Kurdistánu. Íránská vláda se jejich šíření snaží bránit omezováním sociálních sítí a v některých oblastech i telefonického a internetového spojení.

Protesty se rozšířily do 50 íránských měst. Některé ženy si na nich stříhaly vlasy, tančily a pálily hidžáby.[2] Někde dav volal „Smrt diktátorovi!“, což je adresováno íránskému vůdci Alímu Chameneímu.[3]

Jednou z obětí při demonstracích byla 16letá Nika Šakaramíová. Její smrt rozdmýchala další vlnu protestů, mj. proto, že úřady se její rodinu snažily dotlačit k nepravdivým prohlášením a smrt dívky prezentovat jako sebevraždu.[4]

Bezpečnostní složky zasahují proti demonstrantům střelbou broky nebo gumovými projektily. Stovky lidí už po zásahu do obličeje částečně nebo úplně osleply.[1]

Během protestů byly nošeny vlajky Íránu z doby před islámskou revolucí. Mezi demonstranty se často objevovala podpora pro monarchii, kterou v roce 1979 islamisté svrhli.

Reakce[editovat | editovat zdroj]

Evropský parlament smrt Mahsy Amíníové důrazně odsoudil a vyzval k nestrannému a účinnému prošetření špatného zacházení s ní a její tragické smrti. Podpořil pokojné protesty v Íránu a odsoudil nepřiměřené násilí ze strany íránských bezpečnostních sil vůči pokojným demonstrantům, které si již vyžádalo mnoho obětí. Požádal, aby íránské orgány ihned propustily všechny, kteří byli uvězněni za uplatňování svého práva na svobodu projevu a shromažďování.[5] Přímo v jednacím sále Evropského parlamentu si na znamení solidarity s íránským hnutím odporu švédská europoslankyně Abir Al-Sahlani ustřihla pramen vlasů.[6]

Stříháním vlasů vyjádřilo svou podporu Íránkám mnoho známých žen po celém světě. Za zvuků písně Bella Ciao, spojované s antifašistickým hnutím, si ve Francii ustřihly vlasy např. Juliette Binocheová, Marion Cotillard, Isabelle Adjaniová, Charlotte Gainsbourgová nebo její matka Jane Birkinová.[7] V Česku takto vyjádřily svůj postoj např. Martha Issová, Lenka Krobotová nebo Elizaveta Maximová.[8]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mahsa Amini protests na anglické Wikipedii.

  1. a b c HAVLICKÁ, Kateřina. A pak všechno potemnělo. Stovky Íránců už při protestech přišly o zrak. iDNES.cz [online]. 2022-11-24. Dostupné online. 
  2. NOVÁK, Zdeněk. Protesty v Íránu sílí. Zemřelo při nich 31 lidí, vláda blokuje mobilní spojení a internet. iRozhlas [online]. 2022-09-22. Dostupné online. 
  3. MOTYČKOVÁ, Kateřina. „Smrt diktátorovi.“ Íránské nepokoje se šíří i do konzervativních bašt. Seznam Zprávy [online]. 2022-09-22. Dostupné online. 
  4. POURAHMADI, Adam. Mother of Nika Shahkarami, teenage protester found dead in Tehran, denies daughter fell from building. CNN [online]. 2022-10-11. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Írán: Poslanci požadují sankce EU na představitele odpovědné za smrt Mahsy Amíniové. EP [online]. 2022-10-06. Dostupné online. 
  6. Swedish MEP cuts hair during speech in solidarity with Iranian women. Reuters.com [online]. 2022-10-05. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ROKOS, Milan. Video: Francouzské hvězdy si stříhají vlasy. Na podporu utlačovaných Íránek. Seznam Zprávy [online]. 2022-10-06. Dostupné online. 
  8. BEDNÁŘOVÁ, Veronika. Pramínek vlasů. Reflex [online]. 2022-10-19. Dostupné online.