Prosincové vraždy

Vzpomínková akce na prosincové vraždy před surinamským konzulátem v Amsterdamu, 1987

Prosincové vraždy je běžně používaný termín pro mučení a vraždy patnácti odpůrců vojenského režimu v Surinamu vedeného Désim Boutersem. K vraždám došlo mezi 7. a 9. prosincem 1982. Třináct z těchto mužů bylo zatčeno 7. prosince 1982 mezi druhou a pátou hodinou ranní, když spali ve svých domovech. Dalšími dvěma byli Surendre Rambocus a Jiwansingh Sheombar, kteří byli uvězněni v březnu 1982. Vojáci Désiho Bouterseho (tehdejšího surinamského diktátora) zatčené odvezli do pevnosti Fort Zeelandia, která v té době sloužila jako Bouterseho velitelství. Zde je Boouterse a další seržanti vyslechli u samozvaného soudu. Při těchto "slyšeních" byli mučeni a poté zastřeleni. Okolnosti případu však zůstávají nejasné. Dne 10. prosince 1982 Bouterse v celostátní televizi prohlásil, že všichni zadržení byli zastřeleni při "pokusu o útěk".

Prosincové vraždy vedly k mezinárodním protestům řady západních zemí a organizací pro lidská práva. Bývalá koloniální mocnost Nizozemsko okamžitě zmrazila rozvojovou pomoc Surinamu. Mnoho surinamských civilistů uprchlo ze Surinamu do Nizozemska.

Bouterse dlouho vinu za prosincové vraždy popíral. V březnu 2007 přijal politickou odpovědnost za vraždy, ale poté také výslovně prohlásil, že osobně "spoušť nestiskl". V březnu 2012 však bývalý Bouterseho důvěrník pod přísahou vypověděl, že Bouterse sám zastřelil dvě z obětí. Od roku 2007 probíhal před surinamským vojenským soudem proces. Dne 29. listopadu 2019 byl hlavní podezřelý Dési Bouterse v nepřítomnosti odsouzen k dvaceti letům odnětí svobody. Šest dalších podezřelých bylo odsouzeno k deseti až patnácti letům odnětí svobody.

Předchozí události

Dne 25. února 1980 se armáda v Surinamu chopila moci prostřednictvím seržantského převratu. Vzhledem k rozsáhlé nespokojenosti v zemi se starým politickým systémem nebyl převrat zpočátku pro část populace nevítaným, ale spíše v něm viděla naději na změnu. Do roku 1982 podpora vojenského režimu v Surinamu postupné klesala, a to jak v armádě, tak mezi civilním obyvatelstvem. 11. března 1982 selhal pokus o další puč vedený Wilfredem Hawkerem a Surendrem Rambocusem. Na to Bouterse 25. března 1982 reagoval definitivním nastolením vojenské diktatury. Do konce roku se proti němu obrátila téměř celá společnost. Listopadová reakce Maurice Bishopa z Grenady během říjnových a listopadových protestů: "Zlikvidujte kohokoli, kdo se vám postaví, nebo zlikvidují vás", je všeobecně považována za předzvěst prosincových vražd.

Vraždy

Plaketa v Amsterdamu připomínající oběti prosinocvých vražd

Po únosu bylo patnáct obětí převezeno do pevnosti Fort Zeelandia v Paramaribu, tehdejšího Bouterseho velitelství. Vojáci, kteří akci provedli, byli pod velením Bouterseho, tehdejšího diktátora Surinamu a také vůdce surinamské armády. Mezi obětmi byli právníci, novináři, podnikatelé, vojáci, vědci a jeden odborový předák. Šestnáctá zatčená osoba, odborový předák Fred Derby, byl 8. prosince 1982 nečekaně propuštěn. Derby 8. prosince 2000 informoval o svých zážitcích a uvedl, že nebyl zavražděn, protože, jak mu Bouterse řekl, byl potřeba k uklidnění odborů, které v té době často stávkovaly.

Vojákům, kteří byli součástí popravčí čety, bylo řečeno, že se jedná o osoby plánující převrat proti vojenskému režimu. Dne 8. prosince 1982 kolem deváté hodiny večer, Bouterse v prohlášení odvysílaném surinamskou televizní stanicí STVS uvedl, že během Štědrého dne 1982 byl pomocí zahraničních sil proveden pokus o svržení režimu, který byl brzy neutralizován. Během prohlášení bylo odvysíláno také svědectví zatčeného Jozefa Slagveera. Ten měl oteklý obličej, zejména na levé straně, a v přítomnosti Roye Horba přečetl před televizní kamerou své prohlášení. V něm uvedl, že skutečně existovalo spiknutí s cílem svrhnout vojenský režim se zahraniční pomocí.

Místo činu

Stopy po kulkách v pevnosti Fort Zeelandia

Nalevo od pamětní desky jsou ve zdi pevnosti stále viditelné díry po kulkách. Otvory jsou větší, protože kulky byly ze zdi vyříznuty a odvezeny do Nizozemska k technické analýze. Toto zkoumání odhalilo, že na oběti střílely dvě popravčí čety (jedna ze samotné bašty a jedna z okna shora).

Seznam obětí

Zde je uvedeno patnáct obětí prosincových vražd:

• John Baboeram (36), právník
• Bram Behr (31), novinář spojený s komunistickým týdeníkm Mokro
• Cyrill Daal (46), odborový předák
• Kenneth Gonçalves (42), právník
• Eddy Hoost (48), právník, bývalý ministr
• André Kamperveen (58), fotbalista, novinář, podnikatel, majitel rádia ABC, bývalý ministr
• Gerard Leckie (39), psycholog a děkan Ekonomické fakulty Surinamské univerzity
• Sugrim Oemrawsingh (42), matematik a fyzik a bývalý poslanec parlamentu za Stranu progresivních reforem.
• Lesley Rahman (28), novinář
• Surendre Rambocus (29), poručík, který vedl pokus o převrat v březnu 1982, který byl v listopadu 1982 vojenským soudem odsouzen k 12 letům vězení
• Harold Riedewald (49), právník
• Jiwansingh Sheombar (25), voják, který byl obviněn z účasti na pokusu o převrat v březnu 1982, za což byl vojenským soudem odsouzen k osmi letům vězení
• Jozef Slagveer (42), novinář a ředitel tiskové agentury Informa
• Robby Sohansingh (37), podnikatel
• Frank Wijngaarde (43), novinář s nizozemským občanstvím

Jozef Slagveer

Jozef Slagveer, narozený 25. ledna 1940, byl novinář a spisovatel. Narodil se v Totnessu a absolvoval studium žurnalistiky na Svobodné univerzitě. Po návratu do Surinamu v roce 1967 nastoupil na ministerstvo školství. V roce 1971 založil společně s Rudim Krossem tiskovou agenturu a časopis. Jeho časopis odhalil několik korupčních skandálů. Vydal také několik knih a básnických sbírek v holadnštině i jazyku Sranan Tongo.

Po státním převratu v roce 1980 se Slagveer připojil k seržantům a stal se jejich mluvčím v televizi a cenzorem. Postupně se však stával kritičtějším a nakonec přerušil veškerý kontakt s vojenským režimem. Dne 7. prosince 1982 byl Slagveer zatčen a s viditelnými známkami mučení donucen v televizi přečíst doznání, že se skupina pokusila svrhnout vládu. Následující den byl zastřelen.

Další možné oběti

Je možné, že dva muži vraždám unikli:

• Wilfred Lionarons byl šéfredaktorem De Vrije Stem a byl na seznamu odsouzených k smrti, ale v době kdy k vraždám došlo, se nacházel v USA
• Paul Somohardjo byl uvězněn pro podezření z účasti na Rambocusově puči. 7. prosince 1982 byl v domácím vězení a dostal výjimku z důvodu účasti na pohřbu své babičky. Po vraždách s pomocí vojenského atašé Base van Tussenbroeka uprchl do Nizozemska.

Rambocusův pokus o převrat

Během prosincových vražd mělo kromě samotného Rambocuse s ním nebo s pučem, ke kterému došlo v březnu 1982, nějakou spojitost, i když v některých případech jen okrajově, osm dalších obětí. Jmenovitě šlo o jeho právníky Baboerama, Gonçalvese, Hoosta a Riedewalda, spolupachatele Sheombara, bratra jeho spolupachatele Sugrima Oemrawsingha, údajného finančníka Sohansingha a kandidáta do Národní osvobozeneské rady Daala. Navíc Bouterse Daala osobně nenáviděl kvůli protestům z roku 1982.

Podezřelí z vražd

V procesu zabývajícím se prosincovými vraždami, který započal 30. listopadu 2007, bylo dvacet pět podezřelých, s jediným hlavním podezřelým, Desí Boutersem. Dalšími podezřelými byli Errol Alibux, Dick de Bie, Etienne Boerenveen, Benny Brondenstein, Winston Caldeira, Wim Carbière, Steven Dendoe, Iwan Dijksteel, Roy Esajas, Ernst Gefferie, Arthy Gorré, John Hardjoprajitno, Orlando Heidanus, Kenneth Kempes, Iwan Krolis, Luciën Lewis, Harvey Naarendorp, John Nelom, Edgar Ritfeld, Ruben Rozendaal, Bedrissein Sital, Jimmy Stolk, Imro Themen a Marcel Zeeuw.

Následky a právní kroky

Organizace spojených národů

V roce 1983 příbuzní osmi obětí podali žádost Výboru OSN pro lidská práva o vyjádření stanoviska, že byly popravy v rozporu s Mezinárodním paktem o občanských a politických právech. Také se domnívali, že v Surinamu nemají k dispozici žádné další právní prostředky k prošetření případu. Ačkoliv surinamská vláda trvala na tom, aby byla žádost prohlášena za nepřípustnou, výbor rozhodl, že patnáct obětí bylo "svévolně zbaveno života" v rozporu s článkem 6 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a vyzval Surinam k vyšetření vražd a stíhání viníků.

V roce 1984 navštívil Surinam a Nizozemsko v souvislosti s prosincovými vraždami zvláštní zpravodaj Rady OSN pro lidská práva Amos Wako. Dospěl k závěru, že v noci z 8. na 9. prosince 1982 "došlo k hromadným nebo svévolným popravám", které měly na surinamské obyvatelstvo "traumatický dopad".

Rozdělení společnosti v Surinamu

Neschopnost vyšetřit prosincové vraždy vedla k rozdělení společnosti v Surinamu. Mnozí se domnívali, že pro zlepšení situace v Surinamu je nutné nezávislé vyšetřování a stíhání pachatelů. Jiní to považovali za "uzavřenou kapitolu" a měli pocit, že by se Surinam měl dívat do budoucnosti.

Soudní vyšetřování

Dne 1. listopadu 2000, více než měsíc před uplynutím promlčecí lhůty, bylo konečně zahájeno předběžné soudní vyšetřování vedené vyšetřujícím soudcem Albertem Ramnewashem. V prosinci 2002 Ramnewash nařídil pitvu ostatků obětí. Protože Surinam postrádal potřebné odborníky, byl povolán Nizozemský forenzní institut. V srpnu 2004 tento institut předal výsledky forenzního vyšetřování surinamskému vyšetřovacímu týmu.

Původně se očekávalo, že Bouterse bude v Surinamu postaven před soud již v roce 2004, ale začátkem prosince 2004 bylo dokončeno pouze předběžné vyšetřování. Vyšetřující soudce Ramnewash předal výsledky státnímu zastupitelství, které bylo povinno do několika týdnů informovat 34 podezřelých v případu, zda budou stíháni. Dne 24. prosince 2004 podezřelí obdrželi oznámení o zahájení trestního stíhání.

V březnu 2007 se Bouterse omluvil za vraždy. Zároveň se zasazoval o amnestii pro pachatele a jejich komplice. Bouterse prohlásil, že je za vraždy pouze "politicky zodpovědný". Použil také slova "byli to oni nebo my". Údajně také nebyl v dané době sám přítomen v pevnosti. Freddy Kruisland, právník pozůstalých příbuzných, reagoval poznámkou: "Bouterse byl v té době velitelem a tato pozice není politická. Navíc, jak můžete mluvit o politické odpovědnosti za vraždu?" Po smrti Freddyho Kruislanda převzal obhajobu přeživších příbuzných Hugo Essed.

Podle výpovědi dvou očitých svědků z října 2007, vojáka, který 8. prosince 1982 vykonával strážní službu ve Fort Zeelandia a vojáka, který tvrdil, že na oběti osobně střílel, byl Bouterse skutečně v pevnosti přítomen a oběti byli krátce před svou smrtí "vyslýcháni" Boutersem, Paulem Bhagwandasem a Royem Horbem v Bouterseho kanceláři ve Fort Zeelandia.

Soudní proces

Až po mnoha letech podnikla vláda Surinamu první oficiální právní kroky k objasnění případu. Po vraždách byla těla obětí pohřbena bez provedení pitvy. Navíc nebylo provedeno ani žádné vyšetřování.

Dne 30. listopadu 2007 začalo před vojenským soudem trestní řízení týkající se prosincových vražd. V procesu bylo 25 obžalovaných, z nichž hlavním podezřelým byl Bouterse. Speciálně pro toto řízení byla v Boxelu (Domburgu) vybudována přísně zabezpečená soudní síň. Vojenský soud v procesu měl dva senáty. V občanskoprávním senátu byla hlavní soudkyni Cynthii Valstein-Montnor, které pomáhali civilní soudci Robby Rodrigues a Iwan Rasoelbaks a ve vojenském senátu vojenští soudci plukovník Mike Cooper a podplukovník Carlos Li Fo Sjoe.

Soudní proces byl v dubnu 2008 přerušen. Obnoven byl 3. července 2008. K dalšímu zpoždění došlo, když Bouterseho právník, Irvin Kanhai, podal návrh na vyloučení předsedkyně vojenského soudu. Domníval se, že je spojena s Národní stranou Surinamu (NPS), a proto není jako soudkyně neutrální. NPS byla Bouterseho politickým odpůrcem. Tomuto návrhu nebylo vyhověno, protože nebyl podložen pádnými argumenty. Kanhai tvrdil, že soudkyně je s NPS spojena proto, že její manžel poskytoval lekce karate v místnosti Grun Dyari, které je sídlem NPS. Kanhai také argumentoval, že když její manžel zaparkoval své auto na pozemku Grun Dyari, bylo bezplatně hlídáno místními bezpečnostními pracovníky.

Jeden z 25 podezřelých, Ruben Rozendaal, učinil 8. května 2010 prohlášení v Bourterseho prospěch. Krátce po tomto prohlášení mu Bouterseho právník údajně dal deset tisíc dolarů jako projev vděčnosti za to, že proti Boutersemu nepředložil usvědčující svědectví. V březnu 2012 Rozendaal toto prohlášení odvolal. Dne 23. března 2012 pod přísahou prohlásil, že Dési Bouterse v té době osobně zastřelil Cyrilla Daala a Surendreho Rambocuse. Podle Henriho Behra totéž prohlásil na smrtelné posteli Paul Bhagwandas. Ve svém novém prohlášení Rozendaal uvedl, že Bouterse byl také zodpovědný za smrt Roye Horba, jeho švagra Guna Mahadewa, Roye Toluda a Wilfreda Hawkera. Také uvedl, že Bouterse byl dealer drog a zbraní.

Podle vlastního vyprávění Rozendaal učinil toto svědectví proto, že mu dle jeho slov nezbývalo už mnoho času a chtěl před smrtí očistit své jméno. "Dělám to pro svých třináct dětí, aby jejich otec nebyl vnímán jako vrah," řekl Rozendaal novináři z de Volkskrant. Rozendaal uvedl, že jeho jedinou rolí v prosincových vraždách bylo, že vyzvedl Andrého Kamperveena z jeho domova a odvezl ho do pevnosti Fort Zeelandia. Uvedl, že se mučení ani vražd neúčastnil. V prosinci 2017 spáchal Rozendaal sebevraždu.

Zvolení Bouterseho prezidentem

Z politického hlediska vraždy nadále ovlivňují surinamskou politiku. Po všeobecných volbách v roce 2010, které vyhrál Bouterse, tehdejší prezident Ronald Venetiaan odmítl Bouterseho jméno i jen zmínit nebo mu poblahopřát. Venetinaan byl ministrem školství ve vládě Hencka Arrona, premiéra, jehož vládu Bouterse v roce 1980 svrhl. Venetinaan navíc osobně znal většinu z patnácti obětí.

Po zvolení Bouterseho prezidentem v srpnu 2010 parlament v roce 2012 podal návrh na změnu zákona o amnestii z roku 1992 tak, aby zahrnovala i období prosincových vražd. Novela byla v dubnu 2012 podepsána viceprezidentem a vedla k zastavení probíhajícího soudního procesu. Proces před vojenským soudem byl zastaven, aby se vyčkalo na rozsudek Ústavního soudu, který byl definován zákonem, ale nikdy nebyl skutečně jmenován. Po několika letech prostojů a bez jmenování Ústavního soudu v roce 2015 bylo na základ příkazu vojenského soudu obnoveno pokračování procesu. Prezident Bouterse využil své pravomoci definové v článku 148 Ústavy Surinamu a prohlásil, že proces představuje hrozbu pro národní bezpečnost a nařídil státnímu zástupci, aby dne 29. června 2016 zastavil trestní stíhání. Očekávalo se, že vojenský soud bude pokračovat v procesu a novou skutečnost projedná do 30. listopadu 2016, ale kvůli nemoci jednoho ze soudců bylo jednání odročeno na 30. ledna 2017. Vojenský soud nařídil státnímu zástupci, aby si přečetl obvinění a ignoroval pokyny prezidenta, protože záležitost již nebyla v rukou výkonné, ale soudní moci. Následně bylo pokračování procesu odloženo.

V červnu 2017 si vojenský prokurátor Roy Elgrin mohl přečíst jeho závěry a požadoval pro hlavního podezřelého Desiho Bouterseho dvacetiletý trest odnětí svobody. Tvrdil, že Bouterse stál za prosincovými vraždami, byl u nich přítomen, ale zároveň nemohl prokázat, že stiskl spoušť. V reakci Bouterse naznačil, že není ochoten přijmout případné odsouzení vynesené soudem, protože byl "ustanoven Bohem".

Verdikt

Dne 29. listopadu 2019 vynesl vojenský soud rozsudek. Z hlavních podezřelých byl úřadující prezident Bouterse shledán vinným a odsouzen k 20 letům odnětí svobody. Hlavní spoluobžalovaný Etienne Boerenveen byl osvobozen. Osvobozen byl i Jimmy Stolk. Bouterse byl odsouzen v nepřítomnosti a podal odvolání. Dne 30. dubna 2021 se Bouterse dostavil k soudu, kde využil svého práva nevypovídat. Dne 30. srpna 2021 byl potvrzen rozsudek v délce odnětí svobody 20 let. Bouterse se 3. září 2021 odvolal, ale Nejvyšší soud Surinamu v roce 2023 jeho odvolání zamítl. Bouterse zemřel 24. prosince 2024 během svého skrývání, kdy se snažil vyhnout uvěznění.

Bouterseho komplici, Ernst Gefferie, Iwan Dijksteel, Benny Brondenstein a Stephanus Deondoe, byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 15 let. Státní zastupitelství jim nařídilo, aby se 12. ledna 2024 dostavili do věznice Santo Boma. Gefferie, Brondenstein a Dendoe se sami přihlásili. Dijksteel je od té doby na útěku. Další tři komplici, Steven Dendoe, Kenneth Kempes a Luténe Lewis, byli odsouzeni k trestu odnětí svobody v délce 10 let.

Žádost o milost

Poté, co se prezidentkou Surinamu stala 16. července 2025 Jennifer Geerlings-Simons, podal právník Irvin Kanhai žádost o milost, aby zajistil propuštění odsouzených osob v souvislosti s prosincovými vraždami. Prezidentka žádost zamítla. Rozhodla, že žádost nebyla osobně podepsána žádným z odsouzených, a že se proto formálně nejedná o žádost o milost. Navíc dodala, že proces s prosincovými vraždami považuje za právně uzavřený a že nevidí důvod k opětovnému otevření.

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků December murders na anglické Wikipedii a Decembermoorden na nizozemské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Prosincové vraždy na Wikimedia Commons