Prorocké knihy (Blake)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Možná hledáte: Prorocké knihy.

Prorocké knihy (Prophetic Books) je souhrnné označení pro skupinu provázaných básnických děl anglického preromantického básníka a malíře Williama Blakea. v nichž prezentoval svou vizi člověka a vesmíru na základě vlastního složitého mytologického systému založeného na Bibli, poezii Edmunda Spensera a Johna Miltona a na spisech antických, středověkých i soudobých esoteriků a mystiků. Knihy převážně vytvářel jako svůj soukromý projekt a ilustroval je vlastními rytinami.[1]

Blakeova mytologie[editovat | editovat zdroj]

Ve své mytologii, obsažené v Prorockých knihách, Blake reflektoval své vlastní duchovní, filosofické a náboženské názory, stejně jako svůj postoj k politice, revoluci, společenskému řádu a morálce. Toto vše zkombinoval do jakéhosi proroctví o minulosti, současnosti a budoucnosti lidstva, ve kterém popisuje a vysvětluje svůj pohled na historií vzniku, úpadku a zhroucení tohoto světa.[2]

Vycházel přitom především z učení antinomistů o tom, že Bůh existuje v přírodě a v člověku, že žádnou jinou existenci nemá a že tudíž neukládá člověku jiný mravní zákon, než který už je vložen do lidského ducha a přirozenosti. S tím se pojí i přesvědčení, že člověk zničí starý církevní a státní pořádek, symbolizovaný Babylonem, a vybuduje nové svobodné město Jeruzalém.[3]

V Blakeově pojetí představuje tyranský Bůh (pojmenovaný Urizen podle výrazu „Your Reason“ neboli „váš rozum“) dogmatickou morálku, státní a církevní autoritu i osvícenský racionalismus, tedy vše, co omezuje lidskou energii. Byl to on, co předal Mojžíšovi desky s desaterem, a symbolizuje všechny utlačující a omezující síly, které kladou zábrany svobodné, vnitřní energie člověka. Jeho protipólem je prorok Los (jeho jméno je vytvořeno z pozpátku psaného slova „Sol“, tj. „Slunce“), což je duch času a tvořivé energie, který usiluje o to, aby člověk dosáhl harmonie se sebou samým i se společností.[2]

Charakteristika prorockých knih[editovat | editovat zdroj]

Soubor Prorockých knih se skládá ze třinácti Blakeových děl. Nebývá do nich zařazována Francouzská revoluce (The French Revolution), ačkoliv někteří literární teoretici tvrdí, že vydělení této práce z jejich celku odstraňuje klíč k symbolice, kterou Blake použil. Jakousi přípravu k Prorockým knihám pak představuje Blakeova próza Snoubení nebe a pekla (The Marriage of Heaven and Hell), která do nich také nebývá zařazena, přestože obsahuje radikální útok na uznávané hodnoty jako je osvícenský racionalismus, na pokrytectví církve i na samo desatero.[4]

Většina Prorockých knih je složena ve dlouhých volných verších, kterými Blake osvobodil versifikaci od strohých klasicistních norem dříve, než tak učinili romantici. Inspirací pro tento volný verš byla pro Blakea nejspíše biblická Kniha žalmů nebo Píseň písní, ačkoliv jinak se Blake od Bible ideově podstatně odchyloval a silně tím pohoršoval ortodoxní církevní autority.[3]

Přehled Prorockých knih[editovat | editovat zdroj]

  • The Book of Thel (1788-1790, Kniha Thel), obsahem knihy je konflikt mezi nevinností a zkušeností zobrazený pomocí reflexe dívky na prahu dospělosti, která se obává ztráty nevinnosti a panenství při vstupu do světa sexuality dospělých, což jí brání ve skutečném životě. Dívka Thel naříká nad problémy života, ale konvalinka, oblak, červík a hrouda ji tvrdí, že všichni mohou dojít blaženosti ve všeobjímající lásce a nesobeckosti. Všechno zlo pochází ze „stříbrné metly“ autority, která drží na uzdě nevinné tužby tím, že uzavírá lásku do „zlaté číše“ mravnostních předpisů.[2]
  • Tiriel (1789), jediná prorocká kniha, kterou Blake neilustroval rytinami, ale sépiovými kresbami, z nichž jsou některé ztraceny. Jde o báseň vypravující příběh tyrana Tiriela a vzpoury jeho dětí. Na základě zobrazení vnitřního rozkladu despotismu popisuje Blake rozpad a selhání materialismu.
  • Visions of the Daughters of Albion (1793, Vidění dcer Albionu), protest proti zotročujícímu postavení žen a sexuálnímu pokrytectví. Pohlavní pud je podle Blakea hodnota, která musí být osvobozena od všech zákonů morálky a která inspiruje člověka k vyšší obrazotvornosti.
  • Continental prophecies (Kontinentální proroctví). Jde o skupinu tří knih, ve kterých vystupuje Losův syn Orc (pravděpodobně přesmyčka ze slova „cor“, tj. „srdce“), který je symbolem vzpoury proti útlaku:
    • America a Prophecy (1793, Amerika: Proroctví). Zde Orc symbolizuje americké kolonie. Anglický král se před ním třese, Orc povzvuzuje lid k povstání a je svědkem apokalyptického odhalení nového světa.
    • Europe a Prophecy (1794-1821, Evropa: proroctví). Kniha popisuje vzpouru ve Francii, kde jsou muiži a ženy uvšzněni v omezujícíh genderových vztazích. Na konci příběhu Los vyvolá vzpouru, jejímž vůdcem je Orc.
    • The Song of Los (1795, Píseň Losova). Obsahuje dvě části Africa (Afrika) a Asia (Asie). První část začíná v Africe Losovým zpěvem o tom, jak Urizen uděluje Adamovi, Noemovi a Mojříšovi zákony, které způsobily, že svět směřuje k úpadku, protože jde o řetězy spoutávající lidskou mysl. V druhé části Orc vyvolává v mysli lidí ohnivé představy, které povedou k pokalyptickým revolucím.
  • The Book of Urizen (1794, Kniha Urizenova). Tato kniha je jednou z hlavních Blaekových prorockých knih. Původně vyšla pod názvem The First Book of Urizen (První kniha Urizenova), protože jde o mýtus podobný První knize Mojžíšove (Genesis). Začíná jako mýtus o stvoření, který začíná před stvořením, totiž bojemi v mysli Boha, který chce definoval sám sebe a vytvořit vesmír. Urizen se oddělí od ostatních Věčných a stvoří vlastní odcizenou a zotročující říši náboženského dogmatu. Má čtyři syny, kteří se jmenují Thiriel, Utha, Grodna a Fuzon a představují elementární prvky vzduch, vodu, zemi a oheň. Los se svou ženou Enitharmon, která vznikla z Losových slzí nad Urizenovým padlým vesmírem, vytvoří v tomto vesmíru místo, kde zplodí syna Orka, ducha revoluce a svobody, což je začátek zrození lidkých bytostí.
  • The Book of Los (1795, Kniha Losova), kniha souvisí s Knihou Urizenovou, je to v podstatě převyprávění této knihy z pohledu Losa. Los je jedním ze čtyř Zoa a neustále bojuje s Urizenem o kontrolu nad světem (představují protiklady). Jako prorocká postava, se nesnaží přivést lidi k Bohu v biblickém smyslu, ale místo toho je postavit proti Urizenovi.
  • The Book of Ahania (1795, Kniha Ahanie), tato kniha společně s Knihou Losovou slouží jako určitá revize Knihy Urizenovy. Ahania je emanace (ženský protějček) Urizena, znamená potěšení a touhu po inteligeni a Urizen jí nazívá hříchem. Příběh začíná vzbouřením Fuzona proti svému otci Urizenovi. Fuzon zaútočí na Urizena ohněm a prohlásí se za Boha. To vede k tomu, že Urizen vytvoří Strom tajemství, na který přibije Fuzonovo tělo. Strom tajemství symbolicky spojuje křesťanství s druidskou vírou a tak dokládá, že křesťanství je pokračováním dřívějších zvyků. Ahania je zobrazena jako osamělá osoba, která náříká nad důsledky boje mezi Urizenem a Fuzonem.
  • Vala, or The Four Zoas (17951807, Vala aneb čtyři Zoa), báseň měla být shrnutím Blakeova mýtického vesmíru, ale zůstala nedokončena. V první verzi, dopsané roku 1802, se jmenovala Vala, or The Death and Judgement of the Eternal Man: A Dream of Nine Nights (Vala, aneb smrt a zmrtvýchvstání věčného muře: sen devíti nocí), později jí Blake přejmenoval. Titulními postavami jsou čtyří Zoas a jejich emanace (odvozeno z řeckého slova „ζώο“, tj. „zvíře“), kteří vznikli po pádu Albionu a představují čtyři božské aspekty. Jmenují se Urthona (imaginace) jejímž projevem je Los (čas a tvořivá energie), Urizen (rozum), Luvah (cit) a Tharmas (tělo). Emanací Losa je jeho žena Enitharmon (duševní krása), Urizena Ahania (potěšení a touha po inteligeni), Luvaha Vala (bohhyně přírody, vnější vyjádření vnitřních pocitů a prožitků) a Tharmase Enion (chtíč a rozmnožovací instinkt).
  • Milton (1804-1810).
  • Jerusalem The Emanation of the Giant Albion (1804-1820).

Adaptace[editovat | editovat zdroj]

česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. PROCHÁZKA, Martin, STŘÍBRNÝ, Zdeněk a kol. Slovník anglických spisovatelů. Libri: Praha 2003, druhé doplněné vydání. S. 141-142.[Dále jen Slovník].
  2. a b c CRAIG, Harding a kol: Dějiny anglické, literatury II. Praha: SNKLU 1963, S. 131.
  3. a b STŘÍBRNÝ, Zděněk.Dějiny anglické literatury I. Praha: Academia 1977, S. 362-363.
  4. EDRMAN, David V. Blake: Prophet Against Empire. Dover Publications 2011. 3rd Revised Edition. S. 165.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]