Projev v Červeném Hrádku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bývalý kulturní dům v Červeném Hrádku

Projev v Červeném Hrádku[pozn. 1] přednesl generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miloš Jakeš v pondělí 17. července 1989 na schůzi stranických funkcionářů v kulturním domě v Červeném Hrádku, který je součástí Plzně. Na neformálním setkání komunistů byl projev zaznamenán pracovníky Československé televize a nebyl určen ke zveřejnění. Nahrávka se přesto dostala do vysílání rádia Svobodná Evropa. Neobratné formulace a dosud tabuizovaná témata improvizovaného vystoupení čtyři měsíce před sametovou revolucí vzbudily pozornost u českých posluchačů.

Předcházející události[editovat | editovat zdroj]

Miloš Jakeš v roce 2014

Vystoupení Miloše Jakeše předcházely střety československého disentu s komunistickou mocí a postupné uvolňování komunistické diktatury v okolních socialistických zemích. V lednu 1989 proběhla série občanských nepokojů v Praze, tzv. Palachův týden a 29. června zveřejnila Charta 77 petici Několik vět, kterou do konce roku podepsalo kolem 40 000 občanů. V Sovětském svazu po nástupu Michaila Gorbačova probíhala tzv. přestavba hospodářského mechanismu Perestrojka a politika otevřenosti Glasnosť, k čemuž se formálně hlásil i komunistický režim v Československu. V Polsku a Maďarsku však tyto procesy probíhaly rychleji a s blížícím se srpnovým výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa se schylovalo k odsouzení této invaze polským Sejmem a Maďarskou socialistickou dělnickou stranou. V noci ze 3. na 4. června 1989 došlo v Číně k masakru na náměstí Nebeského klidu.

Na tuto situaci se pokoušela reagovat i Komunistická strana Československa. Miloš Jakeš se 17. července zúčastnil stranické schůze v kulturním domě v Červeném Hrádku.[2] Neměl naplánován projev, ale chtěl poněkud otevřeněji reagovat na předem podané dotazy z pléna. Posluchači byli straníci ze Západočeského kraje a přítomna byla i Československá televize, která z projevu použila velmi krátkou ukázku do Televizních novin.

Projev[editovat | editovat zdroj]

První část jeho zaznamenaného vystoupení tvořil třicetiminutový projev. Následně odpovídal 36 minut na předem podané dotazy, kterých bylo původně 30 a Miloš Jakeš si vzal 15 minut přestávky na přípravu odpovědí. V záznamu odpověděl na 9 z nich. Zabýval se v nich ekonomickou a politickou situací v zemi. V souvislosti s peticí Několik vět zmínil některé signatáře z řad umělců, především zpěvačku Hanu Zagorovou a národního umělce Jana Baucha. Z disentu promluvil o Václavu Havlovi, Alexandru Dubčekovi, Oldřichu Černíkovi a Jiřím Hájkovi. Ze zahraničních politiků například o bývalém německém kancléři Willy Brandtovi, který od roku 1976 vedl Socialistickou internacionálu a intervenoval ve prospěch Alexandra Dubčeka. Zmínil i německého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, který se přimlouval za možnost vycestování Václava Havla z Československa.

Zveřejnění[editovat | editovat zdroj]

Chartista Alexandr Vondra předal nahrávku Svobodné Evropě

V roce 1998 se k nahrávce přihlásil Petr Smrčka, který byl tehdy technikem na vysílacím pracovišti Československé televize.[3] V přenosovém voze byl i pozdější předseda odborářů v České televizi Antonín Dekoj. Záznam od něj chtěl převzít Jakešův tajemník, ale dostal pouze jeden pásek a druhý zůstal Dekojovi. Ten jej předal režiséru Jindřichu Polákovi. Nahrávka se pak na magnetofonové kazetě dostala k literárnímu kritikovi Josefu Vohryzkovi a není jisté, zda byla původně od Smrčka nebo Dekoje. Vohryzek ji přinesl mluvčímu Charty 77 Alexandru Vondrovi a ten ji přes Vídeň poslal redaktorovi Svobodné Evropy Milanu Schulzovi. Rozhlasová stanice ji pak 29. července odvysílala i se Schulzovým komentářem.[4] Kopie nahrávky se mezi lidmi rychle množily a Schulz ji měl k dispozici i od Pavla Tigrida.[5] V roce 2005 Miloš Jakeš prohlásil, že za únikem nahrávky stála Státní bezpečnost a projev byl sestříhán.[6] Státní bezpečnost po vzniku nahrávky pátrala a vytipovala 53 osob, které ji mohly pořídit. Nikoho konkrétního ale nenašla. Originál nahrávky předal Petr Smrčka po několika letech Václavu Havlovi.[7] Projev se během sametové revoluce pouštěl ze záznamu v ulicích a později vyšel na CD. Miloš Jakeš v roce 2009 uvažoval o vymáhání honoráře za autorská práva.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. „Základní je, že to nebyl projev. Dostal jsem desítky dotazů, tak jsem odpovídal. Jinak bych se třeba ani k paní Zagorové nedostal,“ sdělil M. Jakeš v rozhovoru pro TV Barrandov. Z řeči, kterou Jakeš pronesl, nebylo podle něj nic připravené - původně měl prý pouze odpovídat na otázky.[1]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Legendární projev Jakeš neplánoval. Naštval mě Gorbačov, chtěl jsem burcovat, říká
  2. Soudruh Miloš Jakeš na pracovní návštěvě Západočeského kraje. Rudé právo. 1989-07-18, roč. 69, čís. 167, s. 1. Dostupné online [cit. 2018-07-16]. 
  3. Jak se stal z Milouše Jakeše 'kůl v plotě'. Lidovky.cz [online]. 2009-07-14 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  4. Několik vět: Kdo zasel vítr, díl II.. TÝDEN.cz [online]. 2009-06-23 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  5. Ranní interview – Projev M. Jakeše v Červeném Hrádku před 20 lety. Český rozhlas Radiožurnál [online]. 2009-07-17 [cit. 2018-07-17]. Dostupné online. 
  6. 20 let od Jakešova legendárního projevu: Jak se záznam dostal na veřejnost?. Hospodářské noviny [online]. 2009-07-17 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  7. Reportéři ČT – Pravda o Jakešovu projevu. www.ceskatelevize.cz [online]. 2009-11-16 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  8. Jakeš žádá honorář za slavný projev z Hrádku, s vnučkou může uspět. iDNES.cz [online]. 2009-11-16 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Přepis části projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v Červeném Hrádku dne 17. července 1989 [online]. www.totalita.cz [cit. 2018-07-16]. Dostupné online. 
  • Milouš Jakeš na Červeném Hrádku (17.7.1989) - Jako kůl v plotě - kompletní hodinový záznam [online]. 2011-09-08 [cit. 2018-07-16]. Dostupné online.