Preeklampsie

Preeklampsie je víceorgánové onemocnění, které se vyskytuje zejména v těhotenství a projevuje se oproti dřívějšku zvýšeným krevním tlakem a často také přítomností významného množství bílkovin v moči (proteinurie), případně zvýšeným krevním tlakem spolu s výrazným poškozením orgánů, a to s proteinurií i bez ní. Příznaky se objevují po 20. týdnu těhotenství. V závažných případech může dojít k rozpadu červených krvinek, poklesu počtu krevních destiček, poškození jater, poruchám funkce ledvin, otokům, dušnosti způsobené tekutinou v plicích nebo poruchám zraku. Preeklampsie zvyšuje riziko nežádoucích i smrtelných komplikací pro matku i plod, včetně předčasného porodu. Neléčená preeklampsie může vést k záchvatům, v takovém případě se označuje jako eklampsie.

Mezi rizikové faktory vzniku preeklampsie patří obezita, dříve diagnostikovaná hypertenze, vyšší věk a diabetes mellitus. Častěji se vyskytuje také u žen, které jsou těhotné poprvé, a u žen čekajících dvojčata. Mechanismy, které za tímto onemocněním stojí, jsou složité a zahrnují mimo jiné abnormalitu ve vývoji cév v placentě. Většina případů je diagnostikována před porodem a lze je rozdělit do kategorií podle týdne těhotenství v době porodu. Preeklampsie obvykle přetrvává i v období po porodu, kdy se označuje jako poporodní preeklampsie. Vzácně se může preeklampsie objevit až v období po porodu. Zatímco v minulosti bylo pro stanovení diagnózy nutné mít vysoký krevní tlak i bílkoviny v moči, podle některých definic lze preeklampsii diagnostikovat i u žen s hypertenzí a jakoukoli související dysfunkcí orgánů. Krevní tlak se považuje za vysoký, pokud je u ženy po dvacátém týdnu těhotenství vyšší než 140 mmHg systolický nebo 90 mmHg diastolický při dvou samostatných měřeních s odstupem více než čtyř hodin. Na preeklampsii se rutinně provádí screening v rámci prenatální péče.

Mezi preventivní opatření patří: užívání aspirinu u osob s vysokým rizikem, suplementace vápníku v oblastech s nízkým příjmem a léčba předchozí hypertenze. U žen s preeklampsií představuje účinnou léčbu porod dítěte a placenty, úplné zotavení však může trvat dny či týdny. Načasování vyvolání porodu závisí na závažnosti preeklampsie a na tom, v jakém stadiu těhotenství se žena nachází. Ke zlepšení stavu matky před porodem lze použít léky na krevní tlak, jako je labetalol a methyldopa. U žen s těžkým průběhem onemocnění lze k prevenci eklampsie použít síran hořečnatý. Klid na lůžku a omezení příjmu soli nemají pro léčbu ani prevenci žádný přínos.

Preeklampsie postihuje 2–8 % těhotenství po celém světě. Hypertenzní poruchy v těhotenství (mezi něž patří i preeklampsie) jsou jednou z nejčastějších příčin úmrtí v souvislosti s těhotenstvím. V roce 2015 si vyžádaly 46 900 úmrtí. Preeklampsie se obvykle objevuje po 32. týdnu těhotenství; pokud se však objeví dříve, její průběh je závažnější. Ženy, které prodělaly preeklampsii, mají v budoucnu vyšší riziko vysokého krevního tlaku, srdečních onemocnění a cévní mozkové příhody. Na druhou stranu mohou mít nižší riziko vzniku rakoviny prsu.

Etymologie

Slovo „eklampsie“ pochází z řeckého výrazu ἔκλᾰμψῐς (éklămpsĭs, „náhlý vývoj, prudký nástup“, doslova „jas“). První dochovaný popis tohoto onemocnění byl zaznamenán Hippokratem v 5. století př. n. l.

Zastaralý odborný termín pro preeklampsii je těhotenská toxikóza, což je výraz, který vznikl na základě mylného přesvědčení, že je tento stav způsoben toxiny.

Příznaky a symptomy

Otoky (zejména na rukou a v obličeji) byly původně považovány za důležitý příznak pro stanovení diagnózy preeklampsie. Jelikož se však otoky v těhotenství vyskytují často, nelze je považovat za příliš spolehlivý rozlišovací faktor pro preeklampsii. Významné mohou být vtlačitelné otoky (neobvyklé otoky, zejména na rukou, nohou nebo v obličeji, které se při stlačení prohloubí) a je třeba je nahlásit lékaři.

Dalším příznakem, který může být mylně považován za pálení žáhy, je bolest v nadbřišku. Mezi typické příznaky preeklampsie, na které se při prenatálních prohlídkách zaměřuje screening, patří zvýšený krevní tlak a nadměrné množství bílkovin v moči. U některých žen se navíc jako příznak preeklampsie mohou objevit silné bolesti hlavy. Obecně platí, že žádný z příznaků preeklampsie není specifický a dokonce i křeče v těhotenství mají v moderní praxi častěji jiné příčiny než eklampsie. Diagnóza závisí na zjištění souběhu několika příznaků preeklampsie, přičemž konečným důkazem je jejich ústup v průběhu dnů a týdnů po porodu.

Příčiny

Příčiny preeklampsie nejsou dosud zcela objasněny. Pravděpodobně s ní souvisejí následující faktory:

• Abnormální placentace (tvorba a vývoj placenty)
• Imunologické faktory
• Dřívější nebo stávající onemocnění matky – preeklampsie se častěji vyskytuje u žen s již diagnostikovanou hypertenzí, obezitou nebo antifosfolipidovým syndromem, případně u žen s preeklampsií v anamnéze
• Bylo prokázáno, že výživové faktory, např. suplementace vápníku v oblastech s nízkým příjmem vápníku ve stravě, riziko preeklampsie snižují
• Environmentální faktory, např. znečištění ovzduší
• Infekce (pro které existuje mnoho důkazů), včetně infekcí v době početí.

U osob s dlouhodobě vysokým krevním tlakem je riziko 7 až 8krát vyšší než u osob s normálním krevním tlakem.

Z fyziologického hlediska souvisí preeklampsie podle studií s následujícími tělesnými změnami: poruchy interakce mezi imunitní reakcí matky a placentou, poškození placenty, poškození buněk endotelu, poruchy cévní reaktivity, oxidační stres, nerovnováha mezi vazoaktivními látkami, snížený objem krevního řečiště a diseminovaná intravaskulární koagulace.

Ačkoli přesná příčina preeklampsie zůstává nejasná, existují pádné důkazy o tom, že jednou z hlavních příčin, které u zranitelných žen zvyšují náchylnost k preeklampsii, je abnormální implantace placenty. Ta může vést ke zhoršenému prokrvení dělohy a placenty, což má za následek hypoxii, zvyšuje oxidační stres a způsobuje uvolňování antiangiogenních proteinů spolu se zánětlivými mediátory do mateřské plazmy. Hlavním důsledkem této sekvence událostí je celková dysfunkce endotelu. Abnormální implantace může pramenit z reakce imunitního systému matky na placentu, konkrétně z nedostatku imunologické tolerance v těhotenství. Dysfunkce endotelu vede k vysokému krevnímu tlaku a mnoha dalším příznakům a komplikacím spojeným s preeklampsií. Pokud se preeklampsie objeví v posledních týdnech těhotenství nebo při vícečetném těhotenství, v některých případech může být příčinou velké placenta, která přerůstá kapacitu dělohy, což vede k příznakům preeklampsie.

Abnormální klastr mikroRNA na chromozomu 19 (C19MC) narušuje pronikání extravilózních trofoblastových buněk do spirálních tepen, což vede k vysoké rezistenci, sníženému průtoku krve a nedostatečnému přísunu živin k plodu.

Rizikové faktory

Mezi známé rizikové faktory preeklampsie patří:

• První těhotenství
• Diabetes mellitus
• Endometrióza
• Obezita
• Vyšší věk matky (>35 let)
• Onemocnění ledvin
• Neléčená hypertenze
• Preeklampsie v anamnéze
• Preeklampsie v rodinné anamnéze
• Syndrom antifosfolipidových protilátek
• Vícečetné těhotenství
• Dárcovství ledviny
• Subklinická hypotyreóza nebo přítomnost protilátek proti štítné žláze
• Abnormality placenty, jako je placentární ischemie
• Sociálně-ekonomické faktory hrají v prevalenci těchto rizikových faktorů významnou roli a stejně jako v jiných případech má každý rizikový faktor vliv na pravděpodobnost závažnějších komplikací (morbiditu) a náročnost péče o hospitalizovanou pacientku.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pre-eclampsia na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu preeklampsie na Wikimedia Commons

Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.

Autoritní data	NKC: ph804779 LCCN: sh91004039 NLI: 987007532094805171