Pražský viadukt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Pražský viadukt
Oblouk Pražského viaduktu v roce 2016, po první etapě rekonstrukce
Oblouk Pražského viaduktu v roce 2016, po první etapě rekonstrukce
Základní údaje
Státy Česko
Přes Koliště, Vlhká a Svitavský náhon
Souřadnice
Mapa
Další data
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pražský viadukt před rekonstrukcí

Pražský viadukt je železniční most v Brně, na severním okraji čtvrti Trnitá. Viadukt, po kterém vede železniční trať Brno – Česká Třebová (tento společný úsek je provozně využíván i tratí Brno – Havlíčkův Brod), překonává místní komunikaci, ulici Vlhkou, Svitavský náhon a průmyslové území mezi nimi. Současný most, nacházející se mezi stanicí Brno hlavní nádraží a odbočkou Brno-Židenice na provozně nejvytíženějším železničním úseku v Brně, tvoří pouze polovinu mostní konstrukce, jejíž zbylá část se stala součástí náspu směrem k ulici Koliště. Viadukt byl postaven v 50. letech 19. století.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V roce 1843 začala stavba železniční tratě Brno – Česká Třebová, kterou v úseku z Brna do Blanska realizovala stavební firma Felice Tallachiniho. Práce byly nejprve započaty v nejnáročnějším úseku podél Svitavy, kolem níž byla postavena soustava deseti Blanenských tunelů; k zahájení stavby od Brna došlo později. Provoz na této části Severní státní dráhy byl zahájen 1. ledna 1849. Spodní stavba i tunely byly stavebně dvoukolejné, položena však byla jen jedna kolej. Dřevěné mosty byly realizovány jako jednokolejné. V letech 1856–1858 byl úsek z Brna do Letovic zdvoukolejněn a tehdy byly postaveny i nové dvoukolejné mosty.[1] Za severním zhlaví brněnského nádraží s viaduktem Křenová se dráha stáčí severovýchodním směrem. Trať zde překonala dřevěným, od roku 1863 ocelovým mostem Koženou ulici (dnes Koliště),[2] tvořící brněnské předměstí, na nějž navázal kamenný Pražský viadukt, který byl zprovozněn v roce 1857.[3] Tento most překonával prázdné území jižně od Kožené ulice, původní tok Ponávky, jižní části zahrad domů na Dolním Cejlu a Svitavský náhon. Za tímto vodním tokem přešla trať na násep.[4]

Velká oprava mostu byla provedena v roce 1928. K rozsáhlým úpravám došlo také mezi roky 1966 a 1970. Ocelový most přes ulici Koliště byl tehdy nahrazen novým betonovým a navazující první polovina Pražského viaduktu se stala součástí nového náspu.[5] Roku 1967 byla trať přes viadukt elektrifikována.[2]

V letech 2016 a 2017 byl viadukt celkově zrekonstruován. Statické zajištění a další práce během roku 2016 provoz na mostě neomezily, během léta 2017 ale proběhla tříměsíční celková výluka trati vedoucí po viaduktu na severní zhlaví brněnského hlavního nádraží.[5][6]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Původní podoba Pražského viaduktu (v km 156,298[p. 1]) byla tvořena 40 klenebnými poli, most byl dlouhý 354 m.[5] Jedná se o dvojkolejný kamenný most o šířce 9,4 m[3] a výšce přibližně 5 m nad terénem.[7] Klenby byly kamenné, opěry a podpěry kombinované z cihel a kamene. Při opravě v roce 1928 byly realizovány železobetonové čelní stěny s obkladem z lícových cihel a pohledové železobetonové římsy.[5]

Při přestavbě trati ve druhé polovině 60. let 20. století byla západní polovina Pražského viaduktu začleněna do nového náspu. Zrušeno bylo prvních 19 oblouků (č. 1–15, 16–19) a jejich klenby byly částečně zničeny, částečně pouze zasypány. Výjimkou byl oblouk č. 15a, pod kterým původně protékala Ponávka. Ten byl upraven a zachován, pod jeho podlahou je vedena stoka. Tato konstrukce byla formálně označena jako samostatný most v km 156,233 (délka 7,5 m, šířka 11,4 m[3]). Východní polovina viaduktu s 20 oblouky, od klenby č. 19a, kterou prochází ulice Vlhká, po č. 38 (Svitavský náhon), zůstala zachována.[5] Po těchto úpravách je most dlouhý 194,20 m[3] a má nový evidenční km 156,375. V průběhu 20. století v okolí mostu vyrostly průmyslové závody, které využívaly prostory pod oblouky jako sklady; některé z nich byly dokonce uzavřeny příčkami z cihelného zdiva.[5]

Rekonstrukce v letech 2016 a 2017 znamenala pro most další změny. Z 20 otvorů jich bylo deset v průmyslovém areálu zcela zrušeno (otvory byly uzavřeny betonovými stěnami a vyplněny popílkocementovou směsí) a celý most získal betonové čelní stěny o tloušťce 0,50 m,[5] které zakryly cihelný obklad z roku 1928.[8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Kilometráž z Vídně po trati přes Hrušovany nad Jevišovkou.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KREJČIŘÍK, Mojmír. Z historie stavby a provozu tratě Brno–Česká Třebová. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 14–21.
  2. a b KOTRMAN, Jiří. Historický vývoj brněnského železničního uzlu. In: KOTRMAN, Jiří. 160 let železnice v Brně. Brno: České dráhy, 1999. S. 30–42.
  3. a b c d VÁVRA, Stanislav, a kol. Studie proveditelnosti železničního uzlu Brno. Díl B1 – Technické řešení dopravní infrastruktury – textová část. Olomouc: Správa železniční dopravní cesty, 2017. Dostupné online. S. 13. 
  4. KUČA, Karel. Brno – vývoj města, předměstí a připojených vesnic. Praha: Baset, 2000. ISBN 80-86223-11-6. S. 404. 
  5. a b c d e f g ŠOUKALOVÁ, Gabriela; HÖKL, Libor; HORÁČEK, Jaromír. Oprava mostu v km 156,375 (Pražský viadukt) na trati Brno – Česká Třebová. In: Železniční mosty a tunely 2018. Praha: SUDOP Praha, 2018. Dostupné online. ISBN 978-80-906789-1-0.
  6. JELEN, Tomáš. Chystá se velká vlaková výluka, zasáhne téměř všechny spoje přes Brno [online]. Rozhlas.cz, 2017-05-30 [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 
  7. MENŠÍK, František. Železniční uzel Brno: Železniční mosty na stávajícím průtahu I. tranzitního železničního koridoru. Brno: [s.n.], 2006. Dostupné online. S. 6–9. 
  8. Brno – mosty a viadukty [online]. Davar.cz [cit. 2018-12-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]