Pražské jaro (festival)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Logo festivalu

Mezinárodní hudební festival Pražské jaro je pravidelná přehlídka vynikajících světových umělců, symfonických orchestrů a komorních těles. Koná se každoročně v Praze od 12. května (výročí úmrtí Bedřicha Smetany) do 4. června. Je od svého počátku reprezentativní přehlídkou světové hudební kultury a jejích nejnovějších trendů.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První ročník se konal v roce 1946 pod záštitou prezidenta republiky Edvarda Beneše při příležitosti 50. výročí založení České filharmonie. Organizační výbor byl sestaven z významných osobnosti české hudby. Od roku 1952 je festival zahajován cyklem symfonických básní Má vlast Bedřicha Smetany a uzavírán 9. symfonií s ódou na radost od Ludwiga van Beethovena.

Osobnosti na festivalu[editovat | editovat zdroj]

Na pražských festivalových pódiích přijímali nadšené ovace Karel Ančerl, Leonard Bernstein, Sir Adrian Boult, John Eliot Gardiner, Rudolf Firkušný, Jaroslav Krombholc, Rafael Kubelík, Moura Lympany, Jevgenij Mravinskij, Charles Munch, Ginette Neveu, Jarmila Novotná, Lev Oborin, David Oistrach, Václav Hudeček, Jan Panenka, Pavel Štěpán, Aleš Bárta, Anne-Sophie Mutter, Nigel Kennedy a další.

Na festivalu se představují české i zahraniční orchestry: Berlínská filharmonie, English Baroque Soloists, Česká filharmonie, Musica Florea, Barocco sempre giovane, Il Giardino Armonico a další.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Festival vždy připomíná významná hudební výročí uváděním výběru skladeb jubilujících autorů, světové i české premiéry soudobých skladatelů. Ke koncertním vystoupením jsou zváni umělci a orchestry špičkových kvalit. Kromě vážné hudby bývá na programu festivalu v posledních letech vždy i několik koncertů jazzové hudby.

Od roku 2013 pořádá Pražské jaro pravidelně podzimní festival dedikovaný jednomu z největších českých klavíristů 20. století Rudolfu Firkušnému – Klavírní festival Rudolfa Firkušného.[1]

Hlavním tématem 73. ročníku Pražského jara konaného 12. 5 – 3. 6. 2018 byla oslava 100. výročí vzniku Československé republiky. Program festivalu tedy nabídl například díla Bohuslava Martinů, Leoše Janáčka a Eugena Suchoně, společně se skladbami jejich současných pokračovatelů mj. Marko Ivanoviče, Michala Nejtka či Lukáše Sommera.[2] Mezi další téma festivalu patřilo výročí 70 let od vzniku státu Izrael, při jehož příležitosti zazněla díla autorů s židovskými kořeny - houslový koncert e moll Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, kantáta Ten, který přežil Varšavu zkomponovaná v americkém exilu Arnoldem Schoenbergem a 3. symfonie "Kadiš" amerického skladatele a dirigenta Leonarda Bernsteina. Kromě zmíněných skladeb si návštěvníci festivalu také mohli vyslechnout např. Prokofjevovu "Klasickou" symfonii, operu Lohengrin od Richarda Wagnera, Modrouvousův hrad od maďarského neofolkloristy Bély Bartóka, nebo Dvořákovu kantátu Svatební košile mj. se solisty Adamem Plachetkou a jeho ženou Kateřinou Kněžíkovou v podání Symfonického orchestru Českého rozhlasu a Pražského filharmonického sboru.[3]

Interpretační soutěž Pražského jara[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Pražské jaro (soutěž).

Festival Pražské jaro také pečuje o mladé interprety. Soutěž stejného jména byla založena rok po vzniku festivalu a koná se každoročně v různých nástrojových oborech před zahájením koncertního programu festivalu. Ocenění laureáti této soutěže jsou většinou předními interprety ve svém oboru. Např.: fagotisté L. Hucek a V. Vonášek, hobojisté J. Adamus a L. Séquardtová, houslisté I. Štraus, B. Matoušek a I. Ženatý, klavíristé M. Kasík a I. Kahánek, hornista R. Baborák, trumpetista Vl. Rejlek, varhaníci V. Rabas a A. Bárta, violoncellista M. Rostropovič či zpěvačka D. Pecková.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.firkusny.cz
  2. Pražské jaro - MusicTravel. MusicTravel. Dostupné online [cit. 2018-06-07]. (česky) 
  3. Pražské jaro 2018 program. www.musictravel.cz [online]. [cit. 7.6.2018]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]