Průsmyk Valparola
| Průsmyk Valparola Valparola Pass Passo di Valparola Ju de Valparola Ju de Valparora | ||
|---|---|---|
 | ||
| Základní informace | ||
| Světadíl | Evropa | |
| Pohoří | Alpy | |
| Dolomity | ||
| Průjezdnost | silnice Strada provinciale 24 | |
| Výška sedla | 2192 m n. m. | |
| Poloha | ||
| severozápad | jihovýchod | |
| Stát |  Itálie | |
| Provincie | Belluno | |
| Město | Badia | Cortina d'Ampezzo |
| Povodí | Adiže | Piava |
  Valparola | ||
| Souřadnice | 46°32′0″ s. š., 11°59′0″ v. d. | |
Průsmyk Valparola (italsky Passo di Valparola, ladinsky Ju de Valparola nebo Ju de Valparora, německy Valparolapass) je průsmyk v italských Alpách u hranice s Jižním Tyrolskem. U průsmyku se nachází jezero Valparola a několik kilometrů jihovýchodně průsmyk Passo di Falzarego.
Průsmyk Valparola tvoří rozvodí mezi přítoky do Jaderského moře, a to:
- Severozápadní svah: Říčka Gadera protékající údolím Val Badia ústící do Rienzy (něm. Rienz), ta ústí do řeky Isarco (něm. Eisack) u Brixenu, která dále ústí do Adiže.
- Jihovýchodní svah: povodí Piavy.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Až do 1. světové války patřil průsmyk Tyrolsku. Několik kilometrů východně procházela hranice s Itálií. Tím se průsmyk stal součástí fronty v Dolomitech, kterou Rakousko ze strategických důvodů poněkud posunulo za svou státní hranici. V průsmyku stojí stará rakouská pevnost Tre Sassi. Brzy po začátku 1. světové války byla částečně zničena italskou dělostřelbou. Přitom přišlo o život několik rakouských vojáků. Jako válečnou lest nechali Rakušané pevnost zevnitř osvětlenou, aby vzbudili dojem, že je nadále bojeschopná. Z toho důvodu byla Italy nadále postřelována. Dnes je z pevnosti muzeum.
Dříve vedla přes průsmyk pouze hipostezka, která byla později přebudována na silnici strada provinciale č. 24 pokračující za průsmykem údolím Val Badia v provincii Bolzano jako strada provinciale č. 37.
Název[editovat | editovat zdroj]
Své jméno nese průsmyk po železárnách, které se kdysi v jeho blízkosti nacházely. Valporola je volný latinský překlad alpská železářská pec. Pozůstatky těchto pecí, které byly v provozu ještě v 16. století, měly být patrné ještě v roce 1860. Člověk doby kamenné již průsmyk znal, jak dokazuje několik nálezů. Lze předpokládat, že metalurgie zde sahala až do doby železné.[1]
Modrý kámen[editovat | editovat zdroj]
Velký kámen[2] byl před několika lety modře natřen a stal se turistickou atrakcí.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Bruns,S: Geschichte der alpinen Passübergänge. Band 3, 1.vydání. Mnichov 2010. ISBN = 978-3-88675-273-7
- ↑ „Blauer Stein (Modrý kámen) am Valparolapass“ na Panoramio.. www.panoramio.com [online]. [cit. 2013-07-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-27.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Průsmyk Valparola na Wikimedia Commons
