Prší

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hrací karty na prší

Prší je v Česku hraná varianta hry mau-mau, v Evropě je známa také pod názvem pony. Pokud hrají dva hráči, hráč, který začíná, má o kartu navíc[1]. Jde o jednoduchou karetní hru pro dva až pět hráčů. Hraje se s mariášovými kartami, cílem hry je zbavit se všech svých karet.

Hra vznikla až po II. světové válce.[1]

Průběh hry[editovat | editovat zdroj]

Nějakým způsobem (losem apod.) se určí, který hráč začne rozdávat. Ten poté zamíchá balíček karet a rozdá každému hráči stejný počet karet, zpravidla v rozmezí mezi čtyřmi a šesti. Jednu kartu položí lícem nahoru na stůl a zbytek balíčku položí rubovou stranou nahoru vedle ní. Pokud je otočená karta svršek, otočí se zbytek balíčku, a ta barva, která je na spodní kartě, se začne hrát.

Hru zahajuje hráč, který je ve směru hodinových ručiček za rozdávajícím hráčem. Na lícem otočenou kartu hráč odhazuje své karty, přičemž smí odhodit jen kartu, která má buď stejnou hodnotu anebo barvu, jako vrchní lícová karta. Toto však neplatí, pokud je na vrchu speciální karta svršek. Pokud hráč nemá kartu, kterou by mohl odložit, musí si tzv. líznout, tzn. vzít kartu z rubem otočené části balíčku.

Vítězem se stává hráč, který se zbaví všech karet. Hra však poté může pokračovat a hráči tak mohou určit další pořadí, nebo ukončit hru. Není možná remíza.

Speciální karty[editovat | editovat zdroj]

Pro karty s hodnotami sedm, svršek a eso platí speciální pravidla, přičemž chování těchto karet záleží na tom, jaká hra prší se zrovna hraje. Pokud hráč zahraje sedmičku, následující hráč si musí líznout dvě karty. Pokud zahraje eso, tah následujícího hráče je přeskočen.

Obvyklejší je však hrát variantu, při níž hráč může při sedmě buď líznout dvě karty, anebo sedmičku přebít další sedmičkou, v takovém případě následující hráč líže karty čtyři. U esa v této variantě platí stejné pravidlo.[2]

Kartu svršek lze hrát na kartu libovolné barvy, vyjma sedmy či esa odehraného předcházejícím hráčem. Pokud je tato karta odehrána, musí hráč, který svrška odehraje, zvolit barvu. Následující hráč pak hraje tak, jako by na vrchu balíčku ležel svršek zvolené barvy. Lze přitom zvolit barvu, kterou svršek má, není nutno barvu měnit.

Další varianty hry[editovat | editovat zdroj]

Hra bývá hrána ve značném množství variant, přičemž nejobvyklejší (mimo základní) je varianta, že červené (srdcové) sedmě je uděleno vracení do hry. Tzn. je-li červená sedma odehrána na hráče, který v daném kole odhodil poslední kartu, je tento vrácen do hry a musí si líznout dvě karty. Vítěz je tak znám až kolo poté, co odehrál poslední kartu. Jinou variantou vracení do hry je pak situace, kdy poslední odhozenou kartou hráče je libovolná sedma. Pokud je ta přebíjena sedmou všemi ostatními hráči, hráč s prázdnýma rukama si líže stejně, jako by byl ještě ve hře.

Další varianta se nazývá Rychlé prší. Hraje se tak, že každý hráč může odhodit libovolný počet karet stejné barvy, nebo čísla (např. všechny čtyři krále najednou).

Další běžnou variantou hry prší je rozšíření speciálních karet ještě o zeleného krále. Pokud je tento zahrán, musí následující hráč líznout čtyři karty. V přebíjecí variantě může být zelený (pikový) král přebit zelenou sedmou a taktéž zelenou sedmu pak lze přebít zeleným králem.

Poslední běžně rozšířenou variantou je rozšíření speciálních karet ještě o spodky, které lze pak odhazovat za stejných pravidel jako svršky, tato karta však nemění libovolně barvu. Spodek může mít funkci měniče karet. Podobně jako svršek může měnit barvy, tak při vyložení spodka může hráč zahlásit hodnotu, kterou chce. Hráči si lížou, dokud jeden z nich nepoloží kartu nahlášené hodnoty nebo nepřebije přiložením spodka. Pokud přiloží spodka, určuje hodnotu on.

Méně známá varianta zahrnuje červenou desítku. Pokud je vyložena, musí si hráč, který je na řadě, líznout jednu kartu. Červená desítka může být položena jako obrana na červenou sedmičku. Pokud je tak učiněno, následující hráč nemá možnost se bránit a tudíž si líže odpovídající počet karet. Na červenou desítku může být položena červená sedmička.

Při libovolné z variant lze použít také pravidlo, podle kterého nesmí žádný z hráčů zakončit kartou sedm. Toto pravidlo umožňuje ztížení a prodloužení hry. Ještě těžší varianta může být zakončena pouze svrškem.

Varianta hry s francouzskými kartami[editovat | editovat zdroj]

Jednou z možných variant je hra s francouzskými kartami (tedy 52 karet + 3 žolíci), tato hra se jmenuje Bouří[zdroj⁠?]. Hra se hraje téměř stejně jako klasické prší ovšem se třemi rozdíly:

  • na začátku hry se každému hráči rozdá 7 karet,
  • hra je pro 2 až 7 hráčů,
  • některé karty, jako třeba královna, mají speciální efekt.

Speciální efekty karet:

Pokud hráč zahraje královnu, může potom ještě odhodit jinou jakoukoliv kartu, pokud zahraje kartu s číslem 5, hráč, který hraje po něm, si musí líznount jednu kartu z balíku karet, pokud ovšem nemá jinou kartu s číslem 5 (karta funguje jako 7, akorát si hráč bere jednu místo dvou) a pokud zahraje kartu s číslem 2, volí si hodnotu, kterou chce a hráč po něm ji musí zahrát. Pokud hráč zahraje žolíka, pro dalšího hráče platí, jako by tam žolík nebyl (např. hráč 1 odhodí sedmu, hráč 2 na ni odhodí žolíka a pokud hráč 3 nemá sedmu nebo žolíka, musí si líznout dvě karty).

Varianty na více her[editovat | editovat zdroj]

Hru lze hrát i na celkového vítěze. Víceméně existují dvě možnosti, jak hrát prší na více kol: buď se hraje tak, že ve druhé hře se vítězi rozdá o kartu méně (někdy i poraženému o kartu více), vítězem je pak ten, komu se již nerozdává ani jedna karta.

Druhým způsobem je, že si hráči mimo vítěze sečtou hodnotu svých karet. Hra končí v okamžiku, kdy jeden z hráčů přesáhne předem stanovenou hodnotu součtu. Vítězem je pak ten, který má bodů nejméně.

Nejběžnější bodování karet[editovat | editovat zdroj]

Existuje značné množství možností, jak počítat karty, za nejobvyklejší[zdroj⁠?] se považuje tato:[3]

7 7 bodů
8 8 bodů
9 9 bodů
10 10 bodů
spodek 2 body
svršek 3 body
král 4 body
eso 12 bodů

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b OMASTA, Vojtěch; RAVIK, Slavomír. Karty, hráči, karetní hry. Praha: KMa, 2007. ISBN 978-80-7309-521-5. Kapitola Mau-mau, s. 165. 
  2. SVOBODA, Tomáš. Oficiální pravidla karetních her. Praha 1: Eminent, 2002. ISBN 80-7281-116-9. Kapitola Skupina Prší, s. 242. 
  3. http://karetni-hry.webnode.cz/prsi/

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]