Prší

Tři esa z karet na prší

Prší je v Česku hraná varianta hry mau-mau, v Evropě je známa také pod názvem pony. Jde o jednoduchou karetní hru pro dva až pět hráčů. Hraje se s mariášovými kartami, cílem hry je zbavit se všech svých karet. Hra vznikla po druhé světové válce.

Historie

Hra patří mezi novější. Zatímco mnoho jiných karetních her existuje už od středověku, předchůdce prší, německá hra mau-mau, je známá až od roku 1958. Název „mau-mau“ je odvozen od jména ozbrojeného křídla národně osvobozeneckého hnutí v Keni.

Původní verze hry mau-mau se od současného českého prší liší v následujících pravidlech:

• Po sedmičce si další hráč bere dvě karty, ale následně provede tah normálně.
• Místo esa se přeskakuje tah osmičkou. Eso má jinou funkci, a to možnost zahrát ještě jednu (libovolnou) kartu.
• Svršek nemění. Místo toho zde existuje žolík.
• Hráč, kterému zbyla pouze jedna karta, zahlásí „mau“ (nebo „mau-mau“, pokud je to žolík). Pokud zapomene, bere si trestné karty.

Průběh hry

Český (Pražský) typ hracích karet na prší vychází ze Severního saského a Jižního salcburského typu

Nějakým způsobem (losem apod.) se určí, který hráč začne rozdávat. Ten poté zamíchá balíček karet a rozdá každému hráči stejný počet karet, zpravidla v rozmezí mezi čtyřmi a šesti. Pokud hrají dva hráči, hráč, který začíná, může mít podle varianty, kterou hrají, o kartu navíc. Jednu kartu položí lícem nahoru na stůl a zbytek balíčku položí rubovou stranou nahoru vedle ní. Pokud je otočenou kartou svršek, otočí se zbytek balíčku; barva, která je na spodní kartě, se začne hrát.

Hru zahajuje hráč, který je ve směru hodinových ručiček za rozdávajícím hráčem. Na lícem otočenou kartu hráč odhodí svou kartu, přičemž smí odhodit jen kartu, která má stejnou hodnotu nebo stejnou barvu. Toto však neplatí, pokud je na vrchu speciální karta svršek, viz níže. Pokud hráč nemá kartu, kterou by mohl odložit, musí si tzv. líznout, tzn. vzít kartu z rubem otočené části balíčku.

Vítězem se stává hráč, který se zbaví všech karet. Hra však může pokračovat a hráči tak mohou určit další pořadí nebo ukončit hru. Není možná remíza.

Speciální karty

Pro karty s hodnotami sedm, svršek a eso platí speciální pravidla, přičemž „chování“ těchto karet záleží na tom, jaká varianta hry prší se hraje. Pokud hráč zahraje sedmičku, následující hráč si musí líznout dvě karty (někde tři). Pokud zahraje eso, tah následujícího hráče je přeskočen. Pokud je první kartou sedmička, její platnost se odvíjí od barvy spodní karty v balíčku: pokud jsou stejné, karta platí; pokud jiné, sedmička neplatí.^[zdroj?]

Obvyklejší je však hrát variantu, při níž hráč při sedmě lízne dvě karty nebo sedmičku přebije další sedmičkou, v takovém případě následující hráč líže karty čtyři. U esa v této variantě platí stejné pravidlo.

Kartu svršek lze hrát na kartu libovolné barvy, kromě sedmy či esa odehraného předcházejícím hráčem. Pokud je tato karta odehrána, musí hráč, který svrška odehraje, zvolit slovně barvu. Následující hráč pak hraje tak, jako by na vrchu balíčku ležel svršek zvolené barvy. Lze zvolit barvu, kterou svršek má, není nutno barvu měnit.

Běžné varianty hry

Hra bývá hrána ve množstvím variant, nebo i kombinací těchto variant. Hráči by se měli před hrou dohodnout jakou variantu hrají.

• Červená sedma vrací. Nejobvyklejší^[zdroj?] (mimo základní) je varianta, že červené (srdcové) sedmě je uděleno vracení do hry. Tedy je-li červená sedma odehrána na hráče, který v daném kole odhodil poslední kartu, je tento vrácen do hry a musí si líznout dvě karty. Vítěz je tak znám až kolo poté, co odehrál poslední kartu.
• Sedma vrací. Jinou variantou vracení do hry je pak situace, kdy poslední odhozenou kartou hráče je libovolná sedma. Pokud je ta přebíjena sedmou všemi ostatními hráči, hráč s prázdnýma rukama si líže stejně, jako by byl ještě ve hře.
• Rychlé prší. Hraje se tak, že každý hráč dostane na začátku 6 karet a může odhodit libovolný počet karet stejné barvy nebo stejného čísla (např. všechny čtyři krále najednou).
• Spodek je měnič. Rozšíření speciálních karet o spodky, které lze pak odhazovat za stejných pravidel jako svršky. Při vyložení spodka může hráč zahlásit hodnotu karty, kterou chce. Hráči si lížou, dokud jeden z nich nepoloží kartu nahlášené hodnoty nebo nepřebije přiložením spodka. Pokud přiloží spodka, určuje hodnotu on.
• Speciální zelený král. Poslední běžně rozšířenou variantou je rozšíření speciálních karet ještě o zeleného krále. Pokud je zelený král zahrán, musí následující hráč líznout čtyři karty. V přebíjecí variantě může být zelený (pikový) král přebit zelenou sedmou a taktéž zelenou sedmu pak lze přebít zeleným králem.

Další varianty hry

• Speciální červená desítka. Méně známá varianta zahrnuje červenou desítku. Pokud je vyložena, musí si hráč, který je na řadě, líznout jednu kartu. Červená desítka může být položena jako obrana na červenou sedmičku. Pokud je tak učiněno, následující hráč nemá možnost se bránit, a tudíž si lízne odpovídající počet karet. Na červenou desítku může být položena červená sedmička.
• Speciální zakončení. Při libovolné z variant lze použít také pravidlo, podle kterého nesmí žádný z hráčů zakončit kartou sedm. Toto pravidlo umožňuje ztížení a prodloužení hry. Ještě těžší varianta může být zakončena pouze svrškem.
• Hospodské prší. Funguje jako kombinace variant „Spodek je měnič“ a „Speciální zelený král“ s rozdílem, že zeleného krále nelze přebít zelenou sedmou a desítka obrací směr hry.

Varianty v jiných zemích

• Rakousko a Německo: Neuner („Devítka“). Po promíchání čtyřmi „škrty“ nesmí být mezi čtyřmi vrchními kartami králové a esa (v takovém případě se míchá znovu), rozdává se obvykle 5–6 karet, nemění se svrškem ale jednak devítkou, a jednak zde existuje žolík.
• Nizozemsko: Pesten („Šikana“). Používá se 54–55 karet, rozdává se 5–7, dvě karty se berou ne na sedmičku ale na dvojku, na žolíka 5 karet, místo esa se přeskakuje tah osmičkou.
• Portugalsko: Puque. Pravidla jsou odvozena od původní hry mau-mau s rozdílem, že hráč, kterému zbývají dvě poslední karty, hlásí „puque“, zato pokud končí žolíkem, nemusí hlásit „mau-mau“ a ve variantě na více her má dvojnásobek bodů.
• Švýcarsko: Tschau Sepp. Hraje se s 36 kartami. Tato varianta na rozdíl od ostatních vznikla až na začátku 60. let.
• Francie: Bouří. Hraje se s 55 kartami, přičemž se rozdává po 7. Liší se také funkce speciálních karet: královna dává možnost zahrát ještě jednu (libovolnou) kartu, pětka přidává jednu kartu, žolík dvě, dvojka mění hodnotu (podobně jako v české variantě spodek).

Varianty na více her

Hru lze hrát i na celkového vítěze. Víceméně existují dvě možnosti, jak hrát prší na více kol: buď se hraje tak, že ve druhé hře se vítězi rozdá o kartu méně (někdy i poraženému o kartu více), vítězem je pak ten, komu se již nerozdává ani jedna karta.

Druhým způsobem je, že si hráči kromě vítěze sečtou hodnoty svých karet. Hra končí v okamžiku, kdy jeden z hráčů přesáhne předem stanovenou hodnotu součtu. Vítězem je ten, který má bodů nejméně. Existuje více možností jak počítat hodnotu karty, počítat lze například takto:

karta	počet bodů
7	7 bodů
8	8 bodů
9	9 bodů
10	10 bodů
spodek	2 body
svršek	3 body
král	4 body
eso	12 bodů

Odkazy

Související články

• Mariáš
• Pasiáns
• Uno
• Žolíky

Externí odkazy

• Kniha Pokladnice her/Klasické karetní hry/Prší ve Wikiknihách
• Web Karetní hry / Prší
• Web Hrej si
• Prší – online varianta karetní hry

Autoritní data	GND: 4531212-6