Právní úprava archeologie v České republice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Právní úpravu archeologie v ČR zajišťuje několik odlišných právních předpisů.

Zákon o státní památkové péči[editovat | editovat zdroj]

Zákon o státní památkové péči č. 20/1987 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) je hlavní právní úpravou archeologie v České republice. Pro archeologické výzkumy má zásadní význam zejména část třetí, označená „Archeologické výzkumy a nálezy“. Zde je pojednána problematika oprávnění k archeologickým výzkumům, provádění archeologických výzkumů, dále otázka archeologických nálezů a jejich vlastnictví i případné sankce za porušení zákona.

Oprávnění k archeologickým výzkumům[editovat | editovat zdroj]

Archeologické výzkumy je v České republice oprávněn provádět pouze Archeologický ústav Akademie věd České republiky (v Praze nebo v Brně), ovšem v případě potřeby může uzavřít (a také uzavírá) dohody s oprávněnými organizacemi. Díky tomu tyto organizace rovněž mohou provádět archeologické výzkumy. Kromě dohody s Akademií věd musí oprávněná organizace získat povolení od Ministerstva kultury ČR, a to na základě splnění podmínek odborné kvalifikace a zajištění prostor pro dočasné uložení archeologických nálezů.

Ostatní fyzické a právnické osoby, neprofesionální zájmová sdružení a jiné skupiny tedy terénní archeologický výzkum provozovat nemohou a pokud tak činí, je jejich konání nelegální. Terénní archeologický výzkum přitom zahrnuje i takové činnosti jako povrchový sběr či vyhledávání kovových předmětů s pomocí detektoru kovů (včetně novověkých až recentních militárií).

Provádění archeologických výzkumů[editovat | editovat zdroj]

Stavebníci mají již od doby přípravy stavby povinnost oznámit připravovanou stavbu Archeologickému ústavu a umožnit na dotčeném území provedení archeologického výzkumu.

Archeologické nálezy[editovat | editovat zdroj]

Archeologickým nálezem je podle Zákona o státní památkové péči „věc (soubor věcí), která je dokladem nebo pozůstatkem života člověka a jeho činnosti od počátku jeho vývoje do novověku“. Dále zákon stanoví, že kdokoliv, kdo objeví archeologický nález mimo archeologický výzkum, to musí neprodleně (do druhého dne) oznámit Archeologickému ústavu nebo nejbližšímu muzeu. Archeologický nález i jeho bezprostřední okolí pak musí ponechat beze změn až do prohlídky odborníkem.

Podle Zákona č. 20/1987 Sb. jsou archeologické nálezy až na výjimky vlastnictvím kraje, na jehož území byly zachyceny. Movité archeologické nálezy jsou trvale ukládány v muzeu tímto krajem zřizovaným.

Stavební zákon[editovat | editovat zdroj]

Zákon o územním plánování a stavebním řádu č. 183/2006 Sb. upravuje zejména vztah archeologie a stavebníků. Především ukládá stavebníkům povinnost oznámit neprodleně archeologický nález a ochránit ho před zničením až do příchodu odborníka.

Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy[editovat | editovat zdroj]

Úmluva o ochraně archeologického dědictví Evropy neboli Maltská konvence je mezinárodní dohoda, jejímž cílem je především ochrana archeologického kulturního dědictví „jako zdroj evropské kolektivní paměti a jako nástroj historického a vědeckého studia“. Z toho důvodu se zúčastněné strany zavazují upřednostňovat při archeologickém výzkumu nedestruktivní metody. Tato úmluva je v případě rozporů nadřazena Zákonu o státní památkové péči.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KUNA, Martin, et al. Archeologie pravěkých Čech 1. Pravěký svět a jeho poznání. Praha: Archeologický ústav AV ČR, 2007. ISBN 978-80-86124-75-9. Kapitola 5, s. 128 - 130. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]