Povodně na Balkáně 2014

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Oblasti postižené povodněmi v květnu 2014
Zničená silnice v srbském městě Krupanj.
Obyvatelé Bělehradu sledují stoupající hladiny řeky Sáva.
Rozvodněná řeka Česma v Chorvatsku
Zaplavený hřbitov v obci Starčevica, Bosna a Hercegovina
Organizace shromáždění humanitární pomoci v budově Etnografického muzea v Bělehradě.

Povodně na Balkáně v květnu 2014 patřily k největším povodním na území Chorvatska, Bosny a Hercegoviny a Srbska od konce 19. století. Zaplaveno bylo celkem území, kde žije 1,6-2,15 milionu lidí.[1][2] Povodně si vyžádaly celkem 44 obětí.[3]

Postižené oblasti[editovat | editovat zdroj]

Zatopena byla následující města: Brčko, Maglaj, Doboj, Derventa, Tuzla, Prijedor, Travnik, Janja, Bijeljina, Živnice, Zenica, Vareš, Zavidovići, Ključ, Vareš, Banja Luka a Čepinac (na území Bosny a Hercegoviny). Na území Srbska byla postižena vodou následující města: Paraćin, Svilajnac, Valjevo, Kraljevo[zdroj?], Šabac, Sremska Mitrovica, Šid a Obrenovac (který byl celý evakuován[4][2]). Ve městě Krupanj došlo k sesuvům půdy. Velká voda ohrozila i metropoli Bělehrad, kde byl vybudován několik kilometrů dlouhý val pytlů s pískem.[1] V Chorvatsku byla zasažena Slavonie od okolí Záhřebu až po region Sremu; celkem převážně menší města.

Vývoj situace[editovat | editovat zdroj]

Začátek povodně[editovat | editovat zdroj]

Po mohutných deštích mezi 11. a 17. květnem na území povodí řek Bosna, Una, Dráva, Vrbas, Kolubara a Morava[5] došlo k rozvodnění horských toků i větších řek. Po vzestupu hladin byly přerušeny četné silniční i železniční komunikace a zaplavena řada měst. Narušen byl i průmysl a výroba energie (především elektrárny Kolubara a Nikola Tesla). Bělehrad zůstal několik hodin bez dodávek proudu.[zdroj?] V Srbsku a Bosně a Hercegovině byl vyhlášen mimořádný stav. Kromě vody velké škody způsobily i sesuvy půdy.

15. května byl částečně evakuován Čačak.

Povodňová vlna pokračovala z hor nížinnými oblastmi. Největší nápor zaznamenala řeka Sáva (která na několika místech probila protipovodňové hráze) a Dunaj. Průtok Dunaje těsně před kulminací dosahoval v Đerdapské soutěsce okolo 15 000 m3/s[zdroj?]

Rozsáhlé povodně a záchranné práce[editovat | editovat zdroj]

Dne 18. května dosáhl rozsah postižené oblasti na území tří států rozlohy 24 000 km2, což je větší území, než je rozloha Slovinska. Malá část z tohoto území zasahuje do Chorvatska, zbytek je půl na půl rozdělen mezi Srbsko a BiH.[6] K 20. květnu bylo jen na území Srbska evakuováno 30 000 lidí. Srbsko zaznamenalo k 18. květnu celkem 30 obětí povodní, z toho 14 ve městě Obrenovac, které bylo zasaženo nejvíce.[7]

V zemi bylo do záchranných prací zapojeno na 1200 lidí. K 20. květnu bylo na území Srbska evakuováno 31 873 lidí. Zaplaveno bylo celkem 2 260 objektů, ohroženo vodou dalších 1 763. Angažováno bylo 3 564 hasičů a záchranářů, 847 vozidel, 429 pump a 141 člunů. Zasahovala rovněž srbská armáda. Povodně zvedly ohromnou vlnu solidarity a do záchranných prací se zapojila celá řada nejen občanů všech postižených zemí, ale různá uskupení a organizací, mnohdy i nehumanitárního charakteru, jako např. kluby fotbalových fanoušků (Delije, Grobari[8] a další). Byla zorganizována celá řada sbírek a široká veřejnost se mohla do pomoci zapojit prostřednictvím dárcovských SMS zpráv, které bylo možné zasílat ze všech zemí v Evropě, včetně České republiky.

V oblasti Bosny a Hercegoviny se na mnoha místech sesunula půda, což způsobilo nejen škody na majetku, ale také relokaci některých min z období občanské války v 90. letech.[1] Některé z těchto min explodovaly.[9]

Odklízení trosek[editovat | editovat zdroj]

Okolo 22. května 2014 se situace již normalizovala a hladina vody v řadě oblastí horních toků řek poklesla. I přesto se však objevily obavy z možného šíření nákaz, problémů s hygienou, přemnožení hlodavců a komárů.[10][11] Nebezpečí se objevilo především v případě epidemie žloutenky. V postižených oblastech byla na území celé BiH provedena desinfekce ihned po poklesu vody. V evakuovaném Obrenovaci na území Srbska byly ihned po poklesu hladiny Sávy a Kolubary zahájeny rovněž tyto práce; odklizeno bylo na 200 tun uhynulých zvířat.[12] Téhož dne (22. května) byly rovněž obnoveny dodávky uhlí do největší srbské elektrárny, TENT.[13]

Řeka Sáva kulminovala v Sremské Mitrovici dne 17. května a o den později rovněž i v Šabaci. Kulminace řeky Sávy v Bělehradě je očekávána na 25. května s hladinou ve výšce 620 cm.

Dopravní omezení[editovat | editovat zdroj]

V Srbsku byla přerušena na mnohých místech silniční i železniční doprava. Zastavil se provoz na dálnici z Bělehradu do Niše a vlaky přestaly jezdit na železniční trati Ruma–Šabac, Bělehrad–Šid[14], Kruševac–Stalać[14], Bělehrad–Niš, Bělehrad–Bar a dalších. Mezinárodní rychlíky do Makedonie a Bulharska nebyly mezi 16. a 20. květnem vypravovány vůbec.[15] Dne 21. května byl obnoven provoz ve směru do Černé Hory. Spousta silnic jižně od srbské metropole Bělehradu zůstala uzavřena. Město Bajina Bašta bylo např. dostupné pouze přes vrchol Kadinjača z Užice.

Kvůli nedostatkům elektrické energie během povodní (v souvislosti se zatopením největší uhelné elektrárny v zemi) byly na některých elektrifikovaných tratích nasazeny dieselové soupravy, či byl provoz omezen. Jednalo se především o síť bělehradské příměstské železnice Beovoz.

Politická reakce[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní pomoc[editovat | editovat zdroj]

Několik evropských zemí - Bulharsko, Rakousko, Francie, Slovinsko, Česko[1] - vyslalo do postižených oblastí záchranářské týmy. Pomoc nabídlo a poskytlo i Rusko. Kamiony vypravila směrem do Srbska také i sousední Makedonie; finanční pomoc poskytlo Švédsko, Japonsko a další země. Turkmenistán poskytl humanitární pomoc ve formě léků, zdravotnického materiálu a pšeničné mouky.[19].

K záchranářům se přidala řada dobrovolníků ze všech balkánských zemí, kteří pomohli s distribucí vody, potravin, přikrývek a vysoušečů. Do práce se také zapojily chorvatská a srbská armáda. Vypraveno bylo mnoho kamionů s pískem, které byly plněny do pytlů umisťovaných na hráze.

Národní letecká společnost Air Serbia v rámci svých mezinárodních letů poslala ze Stockholmu, Istanbulu, Londýna a dalších světových destinací několik tun humanitární pomoci, která byla později distribuována v postižených oblastech.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]