Přeskočit na obsah

Potápka Rollandova

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxPotápka Rollandova
alternativní popis obrázku chybí
Potápka Rollandova
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádpotápky (Podicipediformes)
Čeleďpotápkovití (Podicipedidae)
Rodpotápka (Rollandia)
Binomické jméno
Rollandia rolland
(Gaimard, 1823)
Areál rozšíření (zeleně)
Areál rozšíření (zeleně)
Areál rozšíření (zeleně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Potápka Rollandova (Rollandia rolland) je druh potápky žijící v jižní a západní Jižní Americe na sladkovodních jezerech, rybnících a pomalu tekoucích řekách a potocích.

Systematika a výskyt

[editovat | editovat zdroj]

Druh formálně popsal francouzský přírodovědec Joseph Paul Gaimard v roce 1823.[2] Rozeznávají se tři poddruhy s následujícím rozšířením:[2]

Nejvýraznějším morfologickým rozdílem mezi jednotlivými poddruhy je jejich velikost. Subsp. R. r. rolland je největší (většinou váží až dvakrát tolik než R. r. chilensis), takřka nelétavá s rezavějšími spodními partiemi než mají ostatní dva poddruhy. R. r. chilensis je v průměru o něco menší než R. r. morrisoni, jinak si jsou oba poddruhy velmi podobné.[3][4] U R. r. rolland se vyskytují i behaviorální rozdíly, mj. při hnízdění a námluvách. V minulosti byl tento poddruh někdy považován za samostatný druh.[4]

Tato potápka dorůstá do délky 24–36 cm. Hlava a krk jsou černé, za okem vyrůstá nápadný bílý chomáč peří.[3] Svrchní část těla je leskle černá až hnědočerná, kostřec červenohnědý a spodní ocasní krovky bílé. Při roztažení křídel je patrný široký bílý pruh při odtokové hraně loketních letek. Krovky jsou zespoda bílé. Duhovky jsou karmínové, nohy olivově zelené, běháky šedočerné a blány šedé. V prostém šatu se krk potápek barví do bíla, spodní partie do špinavě bílé, horní část těla je hnědá a přední strana krku a temena načervenale hnědá.[4] Nedospělá potápka se podobá dospělému jedinci v prostém šatu, avšak přes tváře nedospělců se táhnou nepravidelné tmavé pruhy.[3]

Biologie a chování

[editovat | editovat zdroj]
Potápka Rollandova (Argentina)

Stanoviště

[editovat | editovat zdroj]

Potápka Rollandova se vyznačuje širokou škálou různých typů hnízdních stanovišť. Zahnizďuje na obrovských jezerech, jako je Junín nebo Titicaca, která pokrývají plochu o stovkách čtverečních kilometrů, avšak potápky Rollandovy mohou hnízdit i na malých rybníčcích, pomalu tekoucích řekách nebo v zatopených příkopech podél cest. Tyto vodní plochy nemusí být ani stálé a občas může dojít k zahnízdění na dočasně zatopené vodní ploše.[5] Potápka Rollandova vyhledává mělké vody se směsí vodní vegetace a otevřených vodních ploch. Obývá nadmořské výšky od mořské hladiny do 4500 m n. m.[3] Populace z jižních oblastí na zimu táhnou k severněji položenému mořskému pobřeží, kde formují velká hejna, jejichž výskyt je spojován s místy bohatého výskytu mořských řas.[5] Potápka Rollandova je místy hojná, v Argentině se dokonce jedná o nejčastěji se vyskytující potápku.[3] Celková populace byla v roce 2023 odhadnuta na 103–105 tisíc jedinců.[6]

Hnízdění

[editovat | editovat zdroj]
Potápka Rollandova (Chile)

Námluvní rituál potápky Rollandovy zahrnuje unikátní jev, tzv. rituál narážení (bumping ritual). Tento rituál začíná společným plaváním páru bok po boku a zahrnuje několik vizuálních, na potápku nijak neobvyklých projevů. Koncem rituálu se jeden z ptáků potopí a cíleně vyplave na hladinu přímo pod druhým ptákem, do kterého vrazí hrudí. Oba ptáci poté krátce šlapou vodu a s vertikálně nataženými těly se dotýkají hruďmi. Potopení a vražení do jiné potápky je u potápek snad nejčastější formou agrese, takže je možné, že tento námluvní tanec je jakousi ritualizovanou formou agrese.[5]

Doba hnízdění nastává nejčastěji od září do ledna, ve vysokých nadmořských výškách ještě o měsíc nebo dva později. Hlavně v severnějších oblastech výskytu může zahnízdit v kteroukoli roční dobu. Hnízdí většinou samostatně, vzácněji může utvářet i kolonie. Hnízdo z rostlinného materiálu je stavěno přímo na vodní hladině, na které se vznáší. Odnesení vlnami brání ukotvení v okolní vegetaci. Samice snáší 1–6, nejčastěji 2 vejce. Pohlavní dospělost nastává v prvním roce života.[3]

Živí se převážně rybami, nepohrdne ani většími členovci. Potravu sbírá z hladiny nebo potápěním.[3]

Ohrožení

[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený se stabilní populací.[6] Zatímco celková populace není ohrožena, početnost poddruhu morrisoni z jezera Junín je na ústupu vlivem v podstatě stejných faktorů, jako u potápky Taczanowského (znečištění jezera důlní činností nebo extrémní kolísání vodní hladiny z důvodu odběru vody pro důlní hydroelektrárnu).[7]

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27].
  2. a b Grebes, flamingos. www.worldbirdnames.org [online]. IOC World Bird List v15.1 [cit. 2025-03-14]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. S. 191. (anglicky) 
  4. a b c KONTER, André. Comparative studies of behaviour in allopatric subspecies of Grebes, Podicipedidae. Black-necked Grebe Podiceps nigricollis (Brehm 1831) and White-tufted Grebe Rollandia rolland (Quoy & Gaimard 1824). Ferrantia. National Museum of Natural History, Luxembourg, 2012, roč. 67. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c OGILVIE, Malcolm; ROSE, Chris. Grebes of the World. Uxbridge, London: Bruce Coleman Books, 2003. Dostupné online. ISBN 1872842038. S. 42-44. 
  6. a b Rollandia rolland [online]. 2024: The IUCN Red List of Threatened Species. Dostupné online. doi:10.2305/IUCN.UK.2024-2.RLTS.T22696530A264976808.en. (anglicky) 
  7. DINESEN, Lars; CHAMORRO, Alan; FJELDSÅ, Jon. Long-term declines in waterbirds abundance at Lake Junín, Andean Peru. Bird Conservation International. 2019-03, roč. 29, čís. 1, s. 83–99. Dostupné online [cit. 2025-03-19]. ISSN 0959-2709. doi:10.1017/S0959270918000230. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Handbook of the birds of the world: Volume 1 - Ostrich to Ducks. Příprava vydání Joseph del Hoyo, Andrew Elliott, Jordi Sargatal. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 84-87334-10-5. (anglicky) 
  • OGILVIE, Malcolm; ROSE, Chris. Grebes of the World. Uxbridge, London: Bruce Coleman Books, 2003. Dostupné online. ISBN 1872842038. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]