Poruchy řeči

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Poruchy řeči je souhrnné označení pro poruchy zpracování jazykové informace, označované v mezinárodní klasifikaci nemocí kódy F80. Mohou postihovat gramatické, sémantické či jiné postižení jazyka, a to jak receptivní (tedy příjem informace), tak expresivní (produkci jazykového materiálu). Patří sem řada různých postižení, jako například afázie či dysfázie, dyslalie, lalie či získaná afasie s epilepsií (tzv. Landau-Kleffnerův syndrom).

Nejedná se přitom o poruchy mluveného slova, které neovlivňují samotné porozumění jazyku a jsou způsobené jinými příčinami (jako například elektivní mutismus, koktavost a další).

Afázie je to porucha produkce nebo porozumění řeči.

Dysfázie je vrozenou poruchou řeči různého rozsahu. Mezi dysfázie patří např. dyslálie.

Dysartrie – porucha artikulace, při poruše inervace mluvidel nebo defektech struktur podílejících se na výslovnosti (jazyk, rty, zuby, aj.).

Afonie, dysfonie – chraptivá nebo šeptavá řeč u porušené inervace laryngu nebo hlasivek.

Rinolalie, nazolalie – "nosová řeč" u obrn měkkého patra.

Dyslalie – patlavost dětí u opožděného vývoje řeči.

Balbuties – koktavost, bývá neurotického původu (funkční).

Mutismus – němota, většinou psychogenní