Portál:Rostliny/Archiv
Archiv zajímavých článků prezentovaných na hlavní straně Portálu Rostliny[editovat zdroj]
Březen–duben 2019[editovat zdroj]
Godži (goji) jsou plody kustovnice cizí (Lycium barbarum) nebo kustovnice čínské (L. chinense) – opadavých keřů s pravidelnými purpurovými květy, řazených do čeledi lilkovité a pocházejících z Asie. Pěstují se zejména ve střední a severní Číně. Plody a mladé listy obsahují širokou paletu účinných látek a jsou v asijských zemích součástí jídelníčku, plody a kůra kořenů jsou využívány v místní medicíně. Na přelomu tisíciletí se godži objevilo i na trhu v Evropě a Severní Americe a od té doby jeho obliba stoupá. V České republice jsou sušené plody běžnou součástí sortimentu obchodů se zdravou výživou a potravními doplňky. V některých jiných zemích jsou nabízeny též džusy s obsahem šťávy z godži.
Medicínské studie potvrdily řadu léčivých účinků plodů kustovnice, pro které jsou v asijské medicíně využívány již po celá tisíciletí. Zároveň se kolem tohoto produktu točí celá řada mýtů a omylů, a to jak v identitě rostlin, oblasti a způsobu jejich pěstování a sběru, tak i co se týče proklamovaných účinků a obsahových látek.
Leden–únor 2019[editovat zdroj]
Rod borovice (Pinus) zahrnuje kolem 110 druhů stálezelených jehličnatých stromů a keřů, rozšířených po většině severní polokoule. Vývojově pochází pravděpodobně ze Starého světa, maxima druhového bohatství ovšem dosahuje v Severní a Střední Americe, další bohatou oblastí je východní Asie, Indočína a oblast Himálaje. V Evropě se vyskytuje 12–13 původních druhů. Rod se dělí na dva podrodyː Pinus a Strobus.
Vesměs jde o silně světlomilné, konkurenčně spíše slabé stromy s velmi malými nároky na kvalitu půdy, které jsou schopny dobře snášet nejrůznější stanoviště; mnohé plní roli pionýrských dřevin. Některé severoamerické i středomořské druhy jsou velmi dobře adaptovány na lesní požáry. Mezi borovice patří i nejstarší žijící organismy na Zemiː některé exempláře borovice dlouhověké (Pinus longaeva) jsou prokazatelně staré více než 4 800 let. Patří k nejvýznamnějším hospodářským dřevinám.
Prosinec 2018–leden 2019[editovat zdroj]
Libora (Lantana), česky též lantana, je rod rostlin z čeledi sporýšovité. Jsou to keře s jednoduchými vstřícnými, vroubkovanými listy a nevelkými, ale nápadnými aromatickými květy v hlávkovitých květenstvích. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 110 druhů a je rozšířen v tropech a subtropech Asie, Afriky i Ameriky. Nejznámějším druhem je libora měňavá, která je pěstována v tropech a subtropech jako okrasný keř, zajímavý tím, že květy v průběhu kvetení mění barvu od žluté po purpurovou. Je podobně jako řada jiných druhů libor jedovatá, způsobuje otravy hospodářských zvířat. Libory jsou v četných tropických oblastech obtížné invazní rostliny, libora měňavá je považována za jeden z deseti nejhorších světových invazních rostlinných druhů. Některé druhy mají význam v medicíně, v mírném pásu je možno je pěstovat jako atraktivní letničky.
Listopad–prosinec 2018[editovat zdroj]
Posledním příbuzným pravěkých přesliček a obřích stromovitých zástupců třídy přesličky, jako jsou např. kalamity, je přeslička (Equisetum), jediný dnes žijící rod celé třídy. Rostliny podobné dnešním přesličkám jsou známy již z karbonu a jsou řazeny do rodu †Equisetites. Rozvoje pak dosáhly v raných druhohorách a později. K samotnému rodu Equisetum jsou zpravidla přiřazovány až rostliny z období třetihor, kdy již tvoří tento rod většinu fosilií a jeho zástupci jsou v každém ohledu velmi podobní dnešním přesličkám.
Recentní rod přeslička zahrnuje 18 druhů a je rozšířen téměř po celém světě. Některé dorůstají i výšky 5–8 metrů. V České republice roste 9 druhů, z nichž nejběžnější je přeslička rolní, přeslička lesní a přeslička poříční. Přesličky mají význam zejména jako léčivé rostliny. Některé druhy jsou jedovaté. Slouží také jako abrazivum a k barvení.
Říjen–listopad 2018[editovat zdroj]
Zástupci rodu ořešák (Juglans) patří k významným a často pěstovaným kulturním dřevinám. Rod zahrnuje 21 druhů většinou mohutných stromů, výjimečně i keřů, s aromatickými, opadavými listy. Hospodářsky nejvýznamnějším druhem je ořešák královský, pěstovaný v mírných oblastech celého světa pro vlašské ořechy. Vyhledávány jsou také aromatické ořechy severoamerického ořešáku černého a některých dalších druhů. Využívají se v potravinářství, k výrobě likérů, například známé ořechovky, některé jsou zdrojem oleje. Výluh z nezralých slupek se používá k barvení. Význam mají i v medicíně díky obsahu antibakteriálně působící toxické látky juglonu. Ta se z kořenů a listů ořešáků uvolňuje do půdy a potlačuje rozvoj vegetace v okolí stromu (tzv. alelopatie), otravu může přivodit i zvířatům. Vysoce ceněno je také nádherně zbarvené dřevo některých ořešáků, využívané na ozdobné dýhy, nábytek, interiéry aut nebo pažby pušek.
Září–říjen 2018[editovat zdroj]
Růže měkká (Rosa villosa) je rozvětvený ostnitý keř z širokého rodu růže. Není v české přírodě považován za původní druh, ale za v minulosti úmyslně zavlečený archeofyt. V Česku je již po několik století pěstován pro své ovoce, asi 3 cm velké šípky (dříve hlavně v klášterních zahradách); odtud pochází i staročeské pojmenování "jablíčková růže". V současnosti je využívána v sadovnických úpravách jako solitéra nebo do nestříhaných živých plotů, všude vyniká její zajímavý růst, dekorativní listy, květy a později i výrazné ovoce. Bývá také speciálně pěstována pro šípky s mnoha léčebnými vlastnostmi. Ze zahrad zplaňuje do volné přírody, nejčastěji semeny, která roznášejí ptáci požírající v zimním období šípky.
V České republice je registrována odrůda 'Karpatia', která byla vyšlechtěna na Slovensku, nebo 'Bělečská', s většími a dužnatějšími šípky a bez žlázek na povrchu. Z průměrného keře se sklidí asi 5 kg šípků. V poslední době se k růži měkké obrátila i evropská zemědělská velkovýroba, byly založeny prvé plantáže.