Portál:Planetární vědy/Článek

Gejzír je obecně označení pro pramen charakteristický nepravidelným únikem vody vyvrhované turbulentně do okolí a doprovázené vodní parou. Dříve se termín používal v geologii dle definice schválené USGS jen pro vyvrhování vařícího proudu vody a páry na zemský povrch v určitých časově omezených periodách (či v podstatě i nepřetržitě) ve vulkanicky aktivních oblastech, ale po objevení gejzírů na měsících ve sluneční soustavě jako například na Saturnovo měsíci Enceladu vedlo k rozšíření definice. Název pochází z islandského nejznámějšího gejzíru Geysir v oblasti Haukadalur. Název pocházel původně z islandského slovesa geysa znamenající „proudit“. Na světě je známo okolo tisíce gejzírů (jiný zdroj uvádí počet 700), z toho přibližná polovina se nachází v Yellovstonském národním parku v USA, kde se nachází i pravděpodobně nejznámější gejzír Old Faithful.

Ke vzniku gejzírů dochází jen na několika místech na Zemi, kde panují specifické hydrogeologické podmínky a tak se jedná o poměrně řídký jev. Obecně gejzíry jsou spojené s vulkanicky aktivními oblastmi, jelikož žhavé magma pod povrchem dodává vodě teplo potřebné k přehřátí a vzniku gejzíru. Povrchová či podzemní voda se vsakuje systémem trhlin do podzemí do hloubky okolo 2000 metrů, kde se dostává do kontaktu s horkými horninami, což vede k zahřátí, přehřátí a následnému výstupu na povrch s explozivním závěrem a vzniku gejzíru. Vodní erupce dosahují různé výšky v závislosti na nashromážděném tlaku v podzemí a mohou dosahovat výšky až několika desítek až prvních stovek metrů. Nejvyšší známý aktivní gejzír je Steamboat Geysir, který dosahuje výšky okolo 90 metrů. Vodní erupce jsou často pravidelné a nastávají vždy, když dojde k potřebné akumulaci vody v podzemních přívodových cestách a jejímu následnému přehřátí.

Výtrysky materiálu často označované za gejzíry byly pozorovány na několika měsících ve vnějších okrajích sluneční soustavy. Vlivem okolních nízkých tlaků tyto výtrysky jsou tvořeny plyny bez kapalin, unikající plyny naproti tomu často vynesou do prostoru drobné prachové částice či kousky ledu. Výtrysky vodního ledu byly pozorovány v okolí jižního pólu Enceladu, naproti tomu výtrysky dusíku u Tritonu, měsíce Neptunu. V oblasti jižní polární čepičky Marsu byly pozorovány náznaky existence výtrysků oxidu uhličitého. V případě Marsu a Tritonu není výtrysk způsobován pravděpodobně geotermální energií, ale jejich vznik je vázán na ohřev povrchu tělesa Sluncem a skleníkový efekt.

více ...