Portál:Hudba/Článek/Archiv/2015

1

Isis (LWV 54) je francouzská opera (tragédie lyrique), jejímž autorem je Jean Baptiste de Lully. Libreto sepsal Lullyho blízký spolupracovník Philippe Quinault, který vytvořil libreta i pro jeho další opery. Opera měla premiéru 5. ledna 1677 na zámku Saint-Germain-en-Laye a první vydání vyšlo roku 1719.

Philippe Quinault se při tvorbě libreta inspiroval jednou z epizod sbírky Proměny od Publia Ovidia Nasa, původně tragický konec však vypustil. Příběh se odehrává mezi římskými bohy; Jupiter je zamilován do nymfy Íó (Io), kterou svádí v podobě oblaku; přestože nymfa však jeho lásku neopětuje, je vystavena pomstě Jupiterovy žárlivé manželky Junony. Když se božský pár smíří, je nymfa povýšena mezi bohy pod novým jménem „Isis“.

Hudebně patří Isis mezi Lullyho nejlepší díla, přímo inspirovala řadu jiných skladatelů a již ve své době získala přízvisko opera muzikantů, což však současně naznačuje její menší oblibu u běžného publika. Libreto bylo současníky hodnoceno vesměs nepříznivě a až v nové době se dočkalo lepšího hodnocení. Původní inscenace Isis u dvora Ludvíka XIV., s technicky náročnou výpravou a se zapojením mnohočetného sboru a baletu, byla velmi nákladná.

Ve své době se obecně Isis netěšila přílišné popularitě, zejména kvůli skandálu u královského dvora. Kvůli domnělým narážkám v textu na skutečné osoby ztratil libretista Quinault dočasně přístup ke dvoru, opera se u dvora přestala uvádět a ani její následné uvedení v pařížském divadle dojem nenapravilo. Po několika málo úspěšných reprízách v první polovině 18. století se v úplnosti nehrála čtvrt tisíciletí a byla vzkříšena až roku 2005.

2

Mig 21 je česká rocková hudební skupina, jejímiž členy jsou Jiří Macháček (zpěv), Pavel Hrdlička (trubka, klávesy), Jan Hladík (bicí), Tomáš Polák (kytara) a Adam Stivín (baskytara). Vznikla roku 1998 a své první album nazvané Snadné je žít vydala po třech letech (2001). Postupně vydala ještě dalších pět alb na CD a dvě na DVD. Během roku 2008 se uskutečnil společný koncert kapely se smyčcovým a dechovým souborem Lelek Orchestra. Vystoupení kapely se nekonají jen v České republice, ale i v zahraničí. Při svých koncertech se skupina zaměřuje i na jejich scénografické ztvárnění. Vedle veřejného vystupování nahráli Mig 21 též píseň k filmu Muži v naději.

3

„Live to Tell“ je popová balada americké zpěvačky-skladatelky Madonny. Původně ji zkomponoval Patrick Leonard pro soundtrack k filmu Oheň s ohněm. Píseň představil Madonně, která se ji rozhodla použít pro kriminální drama Na dosah, v němž hlavní postavu ztvárnil její tehdejší manžel Sean Penn. Producenty singlu se stali Leonard s Madonnou, na jejímž třetím studiovém albu True Blue, vydaném v polovině roku 1986, se objevil. V remixové úpravě byl uvolněn nejdříve v roce 1990 na kompilační desce The Immaculate Collection, následně opět v původním znění na kompilaci romantických balad Something to Remember z roku 1990, a konečně také na třetím kompilačním výběru nazvaném Celebration v září 2009.

Na instrumentaci skladby se podílejí kytary, klávesy, bicí nástroje a syntezátor. Text se zabývá tématy klamání, nedůvěry a dětských úskalí. Jeho autorka Madonna v rozhovoru uvedla, že pojednává také o potřebě být silný, když při psaní myslela na svůj vztah k rodičům. Videoklip režírovaný Jamesem Foleym představuje zpěvačku poprvé v nové image – s uhlazenějším vzhledem, vlnitými blond loknami spadajícími na ramena, v konzervativním oděvu a s decentním make-upem. Barevné tónování blond odstínu bylo inspirováno Marilyn Monroe.

Píseň byla vydána ve formě debutového singlu třetího alba v březnu 1986 a zaznamenala komerční úspěch. Stala se třetím Madonniným „číslem jedna“ v hitparádě Billboard Hot 100 a jako první její šlágr také vystoupala na vrchol žebříčku Adult Contemporary. Recenze hudebních kritiků byly všeobecně kladné, když skladbu často charakterizovaly jako nejlepší baladu její kariéry. Kontroverzním se stalo provedení během turné Confessions Tour v roce 2006, při němž měla Madonna na hlavě trnovou korunu zatímco zpívala na velkém stoupajícím kříži ze skla. Duchovní vůdcové vystoupení na římském Olympijském stadionu odsoudili jako akt nepřátelství k římskokatolické církvi.

4

AC/DC je australská hard rocková skupina, kterou v roce 1973 v Sydney založili bratři Angus a Malcolm Youngovi. Kapela je spolu například s Led Zeppelin, Deep Purple nebo Black Sabbath považována za průkopníky hard rocku a heavy metalu. Členové však styl kapely označují jako rock n' roll.

Kapela prošla několika změnami sestavy předtím, než v roce 1975 vydala své debutové album High Voltage. K další změně sestavy došlo v roce 1977 na pozici baskytaristy, když Cliff Williams nahradil Marka Evanse. V roce 1979 vydala kapela velice úspěšné album Highway to Hell. Zpěvák a spoluautor písní Bon Scott však 19. února 1980 zemřel na otravu alkoholem. Kapela uvažovala o ukončení činnosti, ale brzy byl jako nový zpěvák vybrán Brian Johnson – ex-člen kapely Geordie. Ve stejném roce vydala kapela své nejúspěšnější album Back in Black.

Následující album For Those About to Rock We Salute You bylo také velice úspěšné a stalo se prvním hard rockovým albem, které se dostalo na první místo amerického žebříčku. Po odchodu bubeníka Phila Rudda v roce 1983 však začala popularita kapely a prodejnost jejích desek klesat. Nepříznivý trend zvrátilo až album The Razors Edge z roku 1990. Phil Rudd se do kapely vrátil v roce 1994 a podílel se na albu Ballbreaker z roku 1995. Další album Stiff Upper Lip vyšlo v roce 2000 a bylo kritikou přijato pozitivně. Zatím posledním albem AC/DC je Black Ice z října 2008.

Tato kapela prodala po celém světě asi 150 milionů alb a z toho 68 milionů ve Spojených státech. Alba Back in Black se celosvětově prodalo 42 milionů kopií, z toho 21 milionů ve Spojených státech. Back in Black je tudíž druhým celosvětově nejprodávanějším albem historie, úspěšnější bylo jen album Michaela Jacksona – Thriller, kterého se prodalo přes 100 milionů kopií Kapela se umístila čtvrtá na seznamu 100 Greatest Artists of Hard Rock televize VH1 a televizí MTV byla vyhlášena „sedmou nejlepší heavy metalovou kapelou všech dob“.

5

Pete Townshend (* 19. května 1945) je anglický rockový hudebník, skladatel, multiinstrumentalista, zpěvák a spisovatel, známý především jako kytarista a skladatel rockové kapely The Who, ale také svou sólovou kariérou. Jeho kariéra s The Who trvá již 50 let, během kterých se kapela stala jednou z nejvlivnějších kapel 60. a 70. let.

Townshend je hlavním skladatelem The Who, pro které napsal přes 100 písní na 11 studiových alb, včetně konceptuálních alb a rockových oper Tommy a Quadrophenia. Také napsal přes 100 písní, které se objevily na jeho sólových albech, stejně jako rádiové a televizní znělky. Ačkoliv je známý především jako kytarista, hraje také na další nástroje jako jsou klávesy, banjo, akordeon, harmonika, ukulele, mandolína, housle, syntezátor, baskytara nebo bicí. Na všechny nástroje se naučil hrát sám.

Townshend rovněž píše články do novin a magazínů, knižní recenze, eseje, knihy a scénáře, ale také spolupracuje jako textař a skladatel na řadě dalších hudebních projektech. Townshend se umístil na třetím místě v žebříčku nejlepších kytaristů v knize The New Book of Rock Lists od Davea Marshe, na desátém místě v žebříčku 50 nejlepších kytaristů podle Gibson.com a opět na desátém místě v žebříčku 100 nejlepších kytaristů všech dob vydaném v roce 2011 v magazínu Rolling Stone. V roce 1990 byl jako člen The Who uveden do Rock and Roll Hall of Fame.

6

Irská píšťala, i v češtině často nazývaná anglickým jménem low whistle, je variace na tradiční irskou píšťalku lišící se nižším laděním a větší velikostí. Nejčastěji je spojována s vystoupeními moderních irských hráčů a skupin jako jsou Riverdance či Davy Spillane a je stále více přijímána jako obohacení irské tradiční hudby. V obou typech hudby je irská píšťala často použita ke hře tzv. slow air melodií. Nicméně se stále častěji začíná pro svůj podmanivý zvuk používat i pro hraní irských jigů, reelů a hornpipů, přestože píšťalka umožňuje snadnější ornamentaci vzhledem k velikosti otvorů pro prsty.

Nejběžnější low whistle je v ladění „low D“, o oktávu níž než tradiční irská píšťalka laděná taktéž v D. Irská píšťalka je obecně označována za píšťalujestliže její nejnižší tón je jednočárkové G nebo nižší. Píšťaly laděné výš jsou označovány jako píšťalky. Píšťaly fungují na stejném principu a mají stejný prstoklad jako tradiční irské píšťalky a tedy patří do stejné skupiny dřevěných nástrojů.

Ačkoliv se barva tónu tohoto nástroje mírně liší u každého výrobce, irské píšťaly jsou, oproti píšťalkám, charakteristické svým více dýchavičným, flétně se podobajícím zvukem.

7

Nirvana byla americká grungeová kapela založená v roce 1987 v Aberdeenu ve státě Washington. Patří mezi nejvlivnější hudební skupiny 90. let 20. století. Zakládajícími členy byli Kurt Cobain (kytara, zpěv) a Krist Novoselic (basová kytara). Na místě bubeníka nakonec zakotvil Dave Grohl, který byl poslední v řadě několika bubeníků, kteří se v Nirvaně vystřídali. Jako třetí kytarista byl přijat Pat Smear.

V roce 1989 Nirvana nahrála své první studiové album s názvem Bleach, avšak stále nepatřila k hlavnímu proudu populární hudby. Zlom nastal v okamžiku, kdy v roce 1991 vyšel její nový singl s názvem „Smells Like Teen Spirit“ k albu Nevermind. Tato píseň se dostala na první příčky v hitparádách a otevřela Nirvaně cestu ke slávě. Třetí a zároveň poslední studiové album vyšlo v roce 1993 a dostalo název In Utero; obsahovalo později populární skladby jako „Rape Me“ a „Heart-Shaped Box“.

Nirvana se rozpadla po sebevraždě frontmana skupiny Kurta Cobaina v dubnu 1994. Od svého vzniku prodala po celém světě více než 50 milionů alb.

8

Francouzská opera je jednou z největších evropských operních tradic. Zahrnuje díla Lullyho, Rameaua, Charpentiera, Berlioze, Bizeta, Debussyho, Poulenca a Messiaena. Někteří zahraniční skladatelé také hráli svou roli v historii francouzské opery, zejména Gluck, Salieri, Cherubini, Rossini, Meyerbeer, Offenbach a Verdi.

Francouzská opera začala psát svou historii na dvoře krále Ludvíka XIV., když Jean-Baptiste Lully uvedl v roce 1673 svou první operu Cadmus et Hermione (Kadmos a Harmonia). Jednalo se o vůbec o první francouzskou operu, přestože zde již bylo několik různých snah o její vytvoření; nejvýznamnější z nich je nejspíše opera Pomone (Pomona), první opera ve francouzštině, od Roberta Camberta. Lully a jeho libretista Philippe Quinault vytvořili tzv. tragédie lyrique, neboli tragédie en musique, formu francouzské opery, ve které jsou vedle árií významně zastoupená také taneční čísla a sborový zpěv.

Lullyho nejdůležitějším nástupcem byl Jean-Philippe Rameau. Po Rameauově smrti vytvořil německý skladatel Christoph Willibald Gluck šest oper pro pařížskou scénu v 70. letech 18. století. V jeho tvorbě je vidět vliv Rameaua, ale celkově je dílo spíše zjednodušené, se zaměřením na drama. Ve stejné době, tedy ve druhé polovině 18. století, získává na popularitě ve Francii tzv. opéra comique, ve které jsou árie nahrazovány mluvenými dialogy.

Od 20. let 19. století vzniká ve Francii grand opéra. Jedním z jejích předních tvůrců byl Gioacchino Rossini se svou operou Guillaume Tell (Vilém Tell). Nejdůležitějším skladatelem grand opery byl Giacomo Meyerbeer. Odlehčená opéra comique zažívala v této době úspěch v dílech Françoise-Adriena Boieldieua či Daniela Aubera. V tomto prostředí musí ale naopak těžce bojovat o pozornost Hector Berlioz. Například jeho opera Les Troyens (která je kulminací Gluckovy tradice), neměla prostor pro plné předvedení dříve než sto let poté, co byla napsána.

V druhé polovině 19. století dominoval novému žánru operety Jacques Offenbach se svými vtipnými a cynickými díly jako Orphée aux enfers (Orfeus v podsvětí). Charles Gounod zažil obrovský úspěch se svou operou Faust. Georges Bizet složil svou slavnou operu Carmen, která však byla v době uvedení velice neúspěšná. Vliv Richarda Wagnera se stal výzvou pro francouzskou operu, na kterou reaguje mimo jiné Claude Debussy se svým dílem Pelléas et Mélisande (Pelleas a Melisanda). Další významní skladatelé francouzské opery ve 20. století byli Maurice Ravel, Francis Poulenc a Olivier Messiaen.

9

Leonard Cohen (* 21. září 1934 Montréal) je kanadský hudebník, básník, romanopisec a kreslíř židovského původu. Již během univerzitních studií vydal v roce 1956 svoji první sbírku básní. Vedle poezie mu během šedesátých let 20. století vyšly také dva romány. První byl kritikou přijat dobře, druhý však kvůli jeho obsahu zaměřenému na sexuální témata kritika příliš dobře nevnímala. Nedlouho po vydání svého druhého románu se začala rozvíjet jeho pěvecká kariéra. Hudbě se sice věnoval již dříve, avšak ne s takovou intenzitou. Jeho hudební kariéra mnohonásobně překryla Cohenovy původní spisovatelské aktivity. Přesto i po vstupu do hudebního průmyslu pokračoval ve tvorbě básní, avšak již ne tak často jako předtím.

Hudebně jsou Cohenovy první písně založeny na folkové hudbě (melodie i nástroje). Od začátku sedmdesátých let prokazovala jeho tvorba vliv různých druhů popu a kabaretní hudby. Počínaje osmdesátými lety začal zpívat hlouběji podporován ženskými doprovodnými vokály. Cohenovy písně jsou často citově vážné a lyricky složité. Vlastní jsou mu metafory a jiné básnické prostředky, odlišné od obvyklé písňové tvorby. V jeho dílech se často objevují témata náboženství, izolace a složitých mezilidských vztahů.

Přestože je Cohen původně Žid, od sedmdesátých let se věnoval také buddhismu. On sám se však za buddhistu nikdy nepovažoval a tvrdil, že se mu věnoval pouze kvůli tomu, aby si dal do pořádku svůj zmatečný život. Během své dlouhé kariéry získal Cohen mnoho ocenění, od uvedení do různých síní slávy (například Rock and Roll Hall of Fame), přes výroční ocenění (Grammy) až po nejvyšší kanadské civilní vyznamenání, Řád Kanady. Cohenova hudba inspirovala i ostatní písničkáře a objevila se ve více než stovce coververzí. Jeho písně rovněž hudebně doprovodily mnoho filmů či televizních seriálů.

10

Psychedelic Pill je čtyřiatřicáté studiové album kanadského hudebníka Neila Younga, vydané v říjnu 2012 u vydavatelství Reprise Records. Jde o jeho druhou spolupráci se skupinou Crazy Horse v roce 2012; v červnu toho roku spolu totiž vydali album Americana složené výhradně z coververzí. Rovněž jde o jejich první společné album složené z nových autorských písní od roku 2003, kdy vydali album Greendale.

Z celkových osmi písní na albu tři přesahují desetiminutovou hranici a jedné z nich chybí dvě a půl minuty k půl hodině (zbylé dvě mají kolem šestnácti minut). Titulní skladba je na albu zahrnuta ve dvou verzích; na druhém místě je její klasická verze a na devátém alternativní mix. Se svou stopáží necelých devadesáti minut je album Psychedelic Pill Youngovo nejdelší studiové album a první studiové dvojalbum.

11

The Rolling Stones je britská rokenrolová skupina v čele se zpěvákem Mickem Jaggerem. Vznikla v Londýně v roce 1962 a hraje dodnes. Skupina se proslavila počátkem 60. let jako protipól skupiny The Beatles. Hlavním tahounem kapely byl na jejím počátku kytarista Brian Jones. S nárůstem popularity kapely se ovšem jeho síla vůdce pomalu vytrácela a ke konci šedesátých let již v kapele prakticky nefiguroval. Jádrem skupiny se stávají zpěvák Mick Jagger a kytarista Keith Richards, kteří po různých změnách v obsazení skupiny působí v Rolling Stones dodnes. Brian Jones začal jako první ztrácet kontrolu nad fenoménem let šedesátých – nad drogami. V létě roku 1969 umírá, za ne zcela vyjasněných okolností, v bazénu svého domu. Po jeho smrti přichází definitivně do kapely kytarista Mick Taylor. Drogově čistý kytarista v roce 1974 z kapely odešel. Post kytaristy brzy obsadil Ronnie Wood. Krátce po veleúspěšném turné Steel Wheels – Urban Jungle, kdy kapela poprvé zavítala i do postkomunistického Československa, odchází z kapely baskytarista Bill Wyman. Oproti ostatním členům kapely byl cca o 6 let starší. Už jen jako externí člen ho nahrazuje Američan Darryl Jones. V žebříčku padesáti nesmrtelných interpretů rock'n'rollu časopisu Rolling Stone se kapela umístila na 4. místě.

12

John Lennon, slavný britský hudebník, známý především jako spoluzakladatel skupiny The Beatles, byl zavražděn dne 8. prosince 1980 před newyorským domem The Dakota, ve kterém toho času bydlel. Lennon byl po svém večerním návratu z nahrávacího studia smrtelně postřelen svým fanouškem Markem Davidem Chapmanem.

Navzdory rychlému převozu do nemocnice se Lennonův život lékařům nepodařilo zachránit. Jeho tělo bylo zpopelněno 10. prosince 1980 a ostatky byly předány manželce Yoko Ono. Ta se rozhodla nevypravit svému manželovi žádný pohřeb. Soud shledal Chapmana vinným z trestného činu vraždy a odsoudil jej k doživotnímu trestu odnětí svobody s možností podmínečného propuštění po dvaceti letech.

Vražda měla celosvětový ohlas. Osobě Johna Lennona byla v následujících letech věnována řada poct, mezi nimi památník Strawberry Fields ve Spojených státech amerických z roku 1985 nebo Imagine Peace Tower na Islandu z roku 2007. V socialistickém Československu, konkrétně v Praze na Malé Straně, pak spontánně vznikl památník nazývaný Lennonova zeď.