Portál:Hinduismus/Bhagavadgíta

Hlavním téma­tem Bhagavadgíty je rozhovor mezi Kršnou a Ardžunou uprostřed bitevního po­le Kurukšetra. Ardžuna, přední bojovník pánduovců, zjišťuje, že v nepřátelské armádě je mnoho jeho příbuzných a svěřuje se svému vozataji Kršnovi: „ó Kršno, nespatřuji nic dobrého v tom, že mám v boji zabíjet své příbuzné“. Kršnova odpověď na Ardžunovy pochybnosti je hlavní náplní celé Bhagavadgíty. Otázka a odpověď v Bhagavadgítě mají za úkol rozhodnout spor, který začal už v upanišadách a v raném buddhismu – má člověk jednat nebo se zcela vzdát činorodé aktivity? Bhagavadgíta říká: jednat, ale vzdát se plodů svých činů.

Dva základní filosofické přístupy komentářů jsou ty, které následují tradici bhakti neboli devocionálního monoteismu a ty, které vycházejí z advaita-védánty neboli filosofie jedné reality. Nejstarší a nejvlivnější komentář se přisuzuje zakladateli advaita-védantské indické filosofické školy, Adi Šankarovi. Šankara komentoval všech 700 veršů Bhagavadgíty a jeho komentáře byly přijaty všemi pozdějšími komentátory. Předním komentátorem školy višišta-advaita je Rámánudža. Podle této školy je „pět rozdílů“ (paňča bhéda): 1. mezi pánem, íšvarou (universální duší), a džívou (individuální duší), 2. mezi džívami vzájemně, 3. mezi íšvarou a hmotou (prakrti), 4. mezi džívou a hmotou, 5. mezi hmotou a hmotou. Jedním z poměrně nových komentářů je od A. C. Bhaktivédánta Svámí Prabhupády. …celý článek