Portál:Entomologie/Připravované/Článek měsíce
Zde se nacházejí připravované články, které se objeví na stránce portálu. Neměňte prosím tyto články!
Leden
Přástevník medvědí (Arctia caja) je noční motýl z čeledi přástevníkovitých, jeden z nejznámějších zástupců této čeledinejhojnější je ale v podhůří do nadmořské výšky 600 metrů. Vytváří pouze jednu generaci, která létá od června do září s tím, že přezimovávají do příštího roku housenky. Housenky nejsou v potravě nikterak vybíravé a holdují mnoha druhům rostlin, občas se vyskytují na zahrádkách a polích, díky čemuž byly zařazeny mezi škůdce.
Rozpětí křídel dosahuje přibližně 5 až 7 cm. Výrazné zbarvení dospělců pomáhá varovat případné predátory, jelikož dává najevo, že motýl není k jídlu vhodný. Jeho tělní tekutiny obsahují jedovaté látky, takže ho většina predátorů není schopna konzumovat. V případě napadení motýl ke všemu roztáhne překvapivě zadní křídla, což predátora zažene či případně dá přástevníkovi čas ulétnout. Housenky se brání pomocí chlupů, vyrůstajících po celém těle, a v případě napadení stočením do klubíčka a pádem z listu na zem.
Únor
.jpg)
Babočka kopřivová (Aglais urticae (Linné, 1758), synonymum: Papilio urticae Linné, 1758, Nymphalis urticae (Linné, 1758),ve starší české literatuře babočka žahavková je druh motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Svoje druhové jméno dostal podle živné rostliny housenek – kopřivy dvoudomé (Urtica dioica). Jde o jednoho z nejhojnějších motýlů, který se vyskytuje v celé Evropě, přes Rusko, Asii po Japonsko, od nížin až po vysoké hory. Létá od března do října. Není vázaný na žádný konkrétní typ stanoviště a tak jej lze nalézt v zahradách a parcích, na okrajích lesů a luk, v příbřežní vegetaci, vzácní nebývají ani ve velkých městech.
Nepatří mezi velké motýly, protože délka předních křídel je 23 až 30 mm. Křídla mají typickou oranžovo-červenou barvu s černými skvrnami, především na okraji předních křídel. Dolní okraje křídel jsou lemovány modrými skvrnami na černém pozadí. Od podobné babočky jilmové se liší bílou skvrnou na předním okraji křídel u jejich špičky, což umožňuje jejich snadné vzájemné rozlišení.
Březen
Jasoň červenooký (Parnassius apollo Linné, 1758) je druh motýla z čeledi otakárkovitých (Papilionidae), patřící do rodu jasoňů (Parnassius).
Z celosvětového hlediska je klasifikován jako zranitelný, v České republice byl ve 20. století vyhuben, ale v roce 1986 znovu vysazen
Je to velký motýl (rozpětí křídel 7–8,4 cm) s bílými křídly s černými a červenými skvrnami, housenka je černá s oranžovými skvrnami, kukla je červenohnědá, ojíněná modrobílým práškem, vajíčko je bílé, o rozměrech asi 1–1,5 mm.
Žije v alpínských ekosystémech, zejména na horských skalnatých stráních, vyskytuje se téměř po celé Evropě a velké části Asie.
Duben
Zlatohlávek konžský (Pachnoda marginata) je druh brouka z podčeledi zlatohlávci (Cetoniinae), s velkým počtem poddruhů, který žije v západní a střední Africe. Tento druh je někdy používán jako potrava pro zvířata chovaná v teráriích. Dospělý zlatohlávci jsou velcí 20–30 mm, larvy jsou velmi malé, když se vylíhnou, ale postupně mohou dorůst až do délky 60 mm.
Existuje 9 poddruhů zlatohlávka konžského, z nichž běžné jsou následující tři: Pachnoda marginata aurantia, Pachnoda marginata marginata, Pachnoda marginata peregrina, s variabilním zbarvením. Pachnoda marginata aurantia je zbarven od oranžové do žlutooranžové, někteří mají odstínový gradient směrem ke středu jak je patrné na obrázku níže. Pachnoda marginata marginata je normálně zbarven červeně či karmínově s malými změnami mezi jedinci. Pachnoda marginata peregrina, nejběžnější z poddruhů, je bledě žlutý nebo oranžový s hnědými skvrnami – jedna skvrna je na hrudi a dvě skvrny na každé krovce.
Květen
Krasec třešňový (Anthaxia candens Panzer, 1787) je nápadný, pestře zbarvený brouk rodu Anthaxia s výrazným pohlavním dimorfismem.
Bílý ve svém klíči uvádí vzhled Anthaxie candens takto: Krovky jsou červené s černou sedlovitou skvrnou na švu; v přední části této skvrny je modrozelené trojúhelníkovité pole zabírající pouze plochu okolo štítku; struktura štítu je tvořena u jeho bočních okrajů oválnými očky s velkými centrálními zrny; uprostřed štítu přechází tato struktura v síť příšných jemných vrásek dozadu prohnutých; mezi těmito vráskami jsou jemné tečky; hlava a boční okraje štítu jsou modré, střed štítu a trojúhelníkovité pole u štítku jsou zelenomodré, sedlovitá skvrna na červených krovkách a dvě skvrny na štítu jsou černé.
Červen
_(14198132866).png)
Mandelinka bramborová (Leptinotarsa decemlineata) je brouk s čeledi mandelinkovitích a také hlavním škůdcem brambor. Je 10 mm dlouhá, s pestrým žlutoořanžovým tělem a pěti výraznými hnědými pruhy po délce každé její krovky. Je původem z Ameriky, rychle se rozšiřovala na bramborách napříč Amerikou a poté Evropou od roku 1859 a dál.
Mandelinka bramborová byla poprvé objevena v roce 1811 anglickým botanikem a zoologem jménem Thomas Nuttall a následně popsána v roce 1811. Brouk pochází ze Severní Ameriky a je přítomen v každém státě a provincii kromě Aljašky, Kalifornie, Havaje a Nevady. Dnes je široce rozšířen v celé Evropě a v Asii.
Mandelinka bramborová je velmi plodná a je schopná naklást více než 500 vajíček v období 4–5 týdnů. Vajíčka jsou žlutá až oranžová a dlouhá asi 1 mm. Obvykle jsou kladena ve snůškách kolem 30 na spodní straně listů hostitelské rostliny. Vývoj všech životních fází závisí na teplotě. Po 4 až 15 dnech se vajíčka vylíhnou do červenohnědých larev s nahrbeným tělem a dvěma řadami tmavě hnědých skvrn na obou stranách. Živí se listy hostitelské rostliny. Larvy procházejí čtyřmi různými vývojovými fázemi (instary). První instar je přibližně 1,50 mm dlouhý a poslední (čtvrtý) instar 8 mm. První až třetí instar trvá asi 2–3 dny; čtvrtý trvá 4–7 dnů. Po dosažení plné velikosti setrvává čtvrtý instar několik dní jako předkukla, která nepřijímá potravu, což lze rozpoznat jeho nečinností a světlejším zbarvením. Předkukly zalézají do půdy do hloubky několika centimetrů, kde se pak zakuklí.
Červenec
Zavíječ zimostrázový (Cydalima perspectalis) je druh motýla z čeledi travaříkovitých (Crambidae). V České republice se stal známějším kvůli své populační explozi počínaje přibližně rokem 2016 v rámci postupného šíření tohoto nepůvodního druhu napříč teplejšími oblastmi Evropy. Housenky tohoto motýlka východoasijského původu konzumují listy i čerstvé letorosty zimostrázu až na silnější větve. Předpokládá se, že se náhodně šíří s výpěstky.
V ČR napadá keře zimostrázu, jiné rostliny nepoškozuje. Housenka oplétá rostlinu zámotkem podobně jako předivky, zpravidla však nevytváří celistvý pokryv. Nakousané listy odumírají a schnou, rostlina často působí zcela odumřelým dojmem, po čase ale obrůstá. Primární poškození je estetické, v případě výrazného přemnožení může docházet k holožíru.
Srpen
Tesařík alpský (Rosalia alpina) je jeden z velkých tesaříků.
Je to charakteristický druh hmyzu původních bukových lesů vyšších poloh od 600–1000 m. Rozšířený je ve střední a jižní Evropě, ale i v jižním Švédsku, zasahuje až do Malé Asie, na Krym, Kavkaz a jižní Kavkaz. V Česku je již velmi vzácný; pravděpodobně největší naleziště je v Českém ráji, ale v současné době se vyskytuje i v Polabí a na jižní Šumavě. Na Slovensku je místy hojný (Malé Karpaty, Bílé Karpaty, Strážovské vrchy, Malá Fatra a Velká Fatra, Slovenské rudohoří, Vihorlat a jiné).
Září
_(1).jpg)
Babočka paví oko (Inachis io, Linné 1758) je druh denního motýla z rodu baboček, patřících do čeledi babočkovitých (Nymphalidae). Svoje druhové jméno dostal podle výrazně zbarvených skvrn, které se nacházejí na jeho křídlech. V současnosti není babočka paví oko na území Česka řazena mezi ohrožené druhy a je po celém území státu hojně rozšířena. Řadí se mezi nejznámější a nejhojnější motýly na území státu.
Samička babočky paví oko klade shluky vajíček na spodní stranu živných rostlin (např. kopřivy dvoudomé či chmelu otáčivého). Samička klade shluk vajíček na jedinou rostlinu, na které pak po vylíhnutí housenky vytváří své „hnízdo“ ze spředených listů rostlin.
Říjen
.jpg)
Potápník vroubený (Dytiscus marginalis Linné, 1758) je představitelem brouků z čeledi potápníkovitých a jedním z největších vodních brouků světa.
Dospělý brouk dosahuje délky 27–35 mm. Svrchní strana těla je hnědozelená s výrazným žlutým lemem po stranách krovek a po obvodu hrudi. Spodní strana těla je obvykle žlutá. Samci mají hladké krovky, samice rýhované s 10 podélnými rýhami. Lze hovořit o sexuálním dimorfismu. Samci mají na chodidlech prvního páru nohou přísavky sloužící k přidržování samice při kopulaci. Drobné přísavky jsou i na druhém páru nohou. Povrch těla brouků je pokryt vodu odpuzující látkou bránící promočení a napadení řasami a plísněmi a snižuje odpor vody při plavání. Třetí pár nohou je uzpůsoben k plavání, je pokryt dlouhými brvami, díky nimž nohy slouží jako vesla. Při záběru se brvy roztáhnou, čímž se zvětší plocha záběru. Jako zásobárna vzduchu slouží prostor pod krovkami. Pro nabrání vzduchu vynoří brouk konec zadečku nad hladinu. Tyto „nádechy“ provádí čtyřikrát až sedmkrát za hodinu.
Listopad
Sršeň mandarínská (Vespa mandarinia) je druh jedovatého sociálního blanokřídlého hmyzu z čeledi sršňovitých a rodu Vespa (sršeň). Žije v jižní, jihovýchodní a hlavně ve východní Asii. Jako biotop preferuje lesy ve středních nadmořských výškách. Je to největší druh sršně na Zemi, dělnice dosahují délky přes 30 mm a královny mohou měřit až 55 mm a mít rozpětí křídel i více než 76 mm. Hlava je relativně masivní a celá tmavě žlutá až oranžová (kromě očí). Žihadlo měří 6 mm a disponuje velkým množstvím poměrně silného jedu (ale slabšího než má včela). Žije v organizovaných společenstvech, které zakládá a vede královna. Hnízda si staví nejčastěji pod zemí v kořenovém systému stromů. Dospělý jedinec se živí mízou, nektarem a jinými sladkými šťávami, pro své larvy pak loví různé bezobratlé. Sršně mandarínské často napadají kolonie jiného sociálního hmyzu, například včel, vos nebo jiných sršní včetně svého vlastního druhu. V místech svého výskytu jsou považováni za škůdce, protože jsou během krátké doby schopny vyplenit včelí úl a kompletně vybít jeho osazenstvo. Můžou být nebezpečné i člověku, každoročně zemře v Japonsku a v Číně několik desítek lidí po útoku těchto sršní.
Prosinec
.jpg)
Klíněnka jírovcová či klíněnka kaštanová (Cameraria ohridella) je druh malého denního motýla z čeledi vzpřímenkovití, který se řadí mezi vážné škůdce poškozující stromy z rodu jírovec. Jelikož se jedná o druh v posledních letech hojně napadající ve městech široce rostoucí jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), jde o velice populární druh a známého škůdce. Dospělec dorůstá velikosti okolo 4 milimetrů na délku s rozpětím křídel okolo 7 až 10 milimetrů.Druh byl objeven v 80. letech 20. století na území Makedonie v důsledku jeho kalamitního přemnožení. Odborně byl popsán až v roce 1986 a od té doby se z Balkánu začal rychle šířit po celé Evropě. V roce 1993 byl poprvé zaznamenán na území České republiky v oblasti jižní Moravy, načež se následně rozšířil po celém území státu. Dříve existovaly spekulace, že se jedná o invazivní druh zavlečený do Evropy ze Severní Ameriky či z východní Číny, ale genetické testy původních populací a nálezy ve starých herbářích odhalily, že se jedná o původní evropský druh. Ten se pravděpodobně původně vyskytoval na přírodních porostech jírovce maďalu v oblasti Balkánu dříve, než se tento strom začal ve velkém uměle vysazovat v Evropě. Jelikož na území České republiky nemá tento druh motýla přirozené nepřátele a je schopen rozmnožovat se 3krát až 4krát za rok, dochází k jeho kalamitnímu výskytu.