Poptávková doprava

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
vozidlo poptávkové dopravy s cestujícími ze zaměstnání se připravuje na odjezd od podniku Kostal CR ve Zdicích
zařazení poptávkové dopravy mezi jinými dopravami z pohledu legislativy ČR
zařazení poptávkové dopravy mezi jinými dopravami z pohledu legislativy ČR

Poptávková doprava je souhrnné označení pro formy osobní dopravy (zejména silniční), které kombinují principy hromadné linkové dopravy a klasické taxislužby, avšak přímo nespadají ani do jednoho těchto systémů. Termín odpovídá anglickému Demand Responsive Transport (DRT). Také je nazývána jako: doprava na požádání[1], doprava na zavolání[2] nebo doprava na vyžádání. Podstatou poptávkové dopravy je, že vozidlo jede podle požadavků cestujících, čímž se optimalizuje trasa, avšak jejich požadavky jsou usměrňovány na určité zastávky a časy, čímž se zajišťuje shromadnění. Typickým znakem poptávkové dopravy je odlišení nabízeného počtu nebo tras spojů od realizovaného počtu nebo tras spojů. Buď je uskutečnění nabízeného spoje podmíněno zájmem cestujících, nebo je momentální potřebě cestujících přizpůsobená trasa a zastavování vozidla. Zatímco nabízený počet a směrová nabídka spojů určují kvalitu dopravy, realizovaný počet a trasy spojů přímo souvisejí s náklady na dopravní výkon. Výhodnost je tedy dána tím, že cestující mají k dispozici velkou nabídku přepravních možností, ale nevyužitá část nabídky není uskutečněna.[3] Společnost pro veřejnou dopravu ve své zprávě z roku 2009[3] datuje vznik konceptu poptávkové dopravy do doby „před několika desítkami let“.[3] V USA a Kanadě je poptávková doprava již od 70.let a je zde přes 2000 systémů[4] . Typickými formami poptávkové dopravy v západní části Evropy je vlakotaxi (svoz k vlakům nebo rozvoz od vlaků podle momentálních požadavků) nebo radiobus či spoj na zavolání (pevně stanovené spoje jedoucí pouze v případě potvrzení zájmu). Ve velké části světa mají nejrůznější formy sdíleného nebo linkového taxi pod místními názvy (maršrutka, dolmuš, sdílené taxi aj.) dlouhodobou tradici a mnohde tvoří základ místní veřejné dopravy. V době internetu nabývají na významu i komunitní systémy umožňující vytížení osobních automobilů formou spolujízdy. Příklady provozování poptávkové dopravy ve světě i v České republice jsou uvedeny například ve zprávě SPVD[3] a v textu níže.

Varianty poptávkové dopravy[editovat | editovat zdroj]

  • veřejná (pro kohokoliv) / neveřejná (pro vybrané skupiny - např. pro handicapované (Paratranzit) nebo pro zaměstnance firmy či úřadu či pro školáky)
  • objednávaná bezprostředně en:Immediate Request Service / s předstihem en:Advanced Request Service (telefonicky, internetem) / ad hoc (na znamení = dolmuš, to je ale spíš sdílené taxi)
  • s pevnou trasou a časem / s proměnnou trasou anebo časem
  • s určenými zastávkami en:curb to curb / dům od domu en:door to door
  • oblast působnosti: město en:DRT in urban areas / venkov en:rural DRT
  • dispečink poptávkové dopravy zajišťuje: zadavatel (např. magistrát, KÚ, zaměstnavatel) / dopravce sám / externí společnost (organizátor)
  • zohledňující ostatní dopravu (např. jako doplněk k pravidelné linkové dopravě) / autonomní

Dělení má význam při srovnávání jednotlivých systémů a určuje jeho vlastnosti. Tyto a další možnosti specifikace systému poptávkové dopravy jsou podrobně zpracované v[4].

Veřejná poptávková doprava v ČR[editovat | editovat zdroj]

Ve formě veřejné dopravy je poptávková doprava používána po celém světě. V posledních letech se objevují projekty i v České Republice i přesto, že poptávková doprava není dosud ve veřejné dopravě legislativně nijak podporována (stav v roce 2016).

MHD[editovat | editovat zdroj]

Všechny uvedené systémy poptávkové dopravy v MHD fungují na principu spoje na zavolání s předem určenými zastávkami a časy, na které je třeba se předem zarezervovat, aby vyjely

  • Rychnov nad Kněžnou, Týniště a Kostelec nad Orlicí - první veřejná poptávková doprava v České republice, provozuje Audis Bus s. r. o. Systém nese název Radiobus od roku 2004. Dispečink si zajišťuje dopravce sám.

meziměstská veřejná linková doprava VLAD[editovat | editovat zdroj]

Všechny uvedené systémy VLAD také fungují na principu spoje na zavolání

  • Zbirožsko: některé méně vytížení spoje veřejné autobusové dopravy od léta 2011. Dispečink si zajišťuje dopravce sám. [5].
  • okolí Milevska: některé méně vytížení spoje veřejné autobusové dopravy od léta 2011. Dispečink si zajišťuje dopravce sám. [6][7] i východních Čechách.[zdroj?] V červnu 2011 zavedl ČSAD Autobusy České Budějovice a. s. v oblasti Milevska systém spojů na zavolání, které ve venkovských oblastech navazují na páteřní regionální linky.
  • podhůří Orlických hor mezi roku 2012 a 2014 provozoval dopravce Audis Bus na stejném principu jako MHD v Rychnově (výše) RadioBUS - spoje na zavolání ve veřejné dopravě
  • Liberecký kraj od roku 2012 v rámci integrovaného systému IDOL jsou zastávky na zavolání použity u 68 spojů na 24 linkách dopravce Busline a.s., 43 spojů 9 linek ČSAD Liberec a další spoje dopravce ČSAD Česká Lípa a.s., dispečink byl provizorně na dopravcích s tím, že bude převeden pod Krajského koordinátora KORID, ale zatím se tak nestalo a dopravci provozují tedy roztříštěně a na vlastní náklad (stav k 4/2016).
  • Semily: Od prosince 2012 byla poptávková doprava zavedena na některých linkách v okrese Semily[8] .

ostatní systémy[editovat | editovat zdroj]

  • Berounsko a Příbramsko: od roku 2004 pouze pro zaměstnance a od roku 2009 i pro ostatní veřejnost, funguje podniková doprava organizovaná Dispečinkem hromadné dopravy[9]. Jedná se o venkovskou poptávkovou dopravu s určenými zastávkami, variabilními časy, doplňující linkovou dopravu, objednávanou s předstihem i bezprostředně. Dopravci používáme místní podle potřeby. Jízdné se hradí bezhotovostně a odvíjí se od tarifu SID. V současné době je tento systém nabízen pro použití v ZDO, kde by mohl přinést úspory bez nutnosti omezování obslužnosti[10][11]. V produkční špičce v roce 2008 jsme touto formou vypomáhali i s dopravou pro Cooper Standard ve Žďáru nad Sázavou, která nemá jinak žádnou podnikovou dopravu DHD ve Žďáru nad Sázavou

Neveřejná poptávková doprava v ČR[editovat | editovat zdroj]

  • V Praze je od 1. března 2009 v rámci Pražské integrované dopravy provozována čistě poptávková doprava zdravotně handicapovaných osob mikrobusy dopravce Societa o. p. s.
  • Centrální dispečink autobusové přepravy (CDAP)[12])

Poptávková doprava ve světě[editovat | editovat zdroj]

Odkaz na některé z tisíců systémů ve světě je např zde DRT by Country (anglicky).

Legislativní podmínky v ČR[editovat | editovat zdroj]

Nevýhodou většiny forem veřejné i neveřejné poptávkové dopravy v České republice je, že nespadají do definice linkové osobní dopravy ani taxislužby ve smyslu Zákona o silniční dopravě, a tudíž vesměs spadají pod pojem příležitostné osobní silniční dopravy (§ 2 odst. 10 zákona). Protože zákon byl několika novelizacemi upraven tak, aby bránil nekalé konkurenci taxislužby a obcházení podmínek pro provozování taxislužby, je příležitostná osobní doprava svázána mnoha omezeními. Mezi ně patří například to, že objednávka přepravy musí být provedena předem v sídle nebo provozovně (osobně, telefonicky, přes internet atd.) a nesmí být přijímána ve vozidle (což je například v případě rozvozu od vlaku formou vlakotaxi výraznou komplikací). Rovněž je při této formě dopravy zakázáno vybírat od cestujících jízdné ve vozidle, takže v souladu se zákonem je možné dopravu provozovat buď bezplatně, nebo na základě časového předplatného či jízdenek z předprodeje.

Provozovatelé a propagátoři poptávkové dopravy dlouhodobě usilují o uvolnění podmínek pro poptávkovou dopravu a její zrovnoprávnění s hromadnou linkovou dopravou, současně však trvá tlak provozovatelů taxislužeb a měst, která za stav taxislužby odpovídají, aby formou příležitostné dopravy nebylo možno obcházet přísné podmínky a regulace platné pro taxislužbu. Problematické je, že zatímco místní a regionální hromadná doprava je tradičně vysokým podílem dotována, klasická taxislužba si uchovává ve srovnání s hromadnou dopravou vysoké tržní ceny a funguje zásadně bez dotací, jen v některých městech je regulována maximálním cenami. Poptávková doprava jakožto smíšený model se pohybuje mezi těmito dvěma krajnostmi a na sporech o ni se projevuje špatná ekonomická kompatibilita dosavadních dvou striktně oddělených systémů veřejné dopravy.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ZELENÁ KNIHA Na cestě k nové kultuře městské mobility [pdf]. Brusel: Komise evropských společenství, 2007-09-25. Dostupné online.  
  2. Strategie podpory dopravní obsluhy území [doc (Word)]. Praha: Ministerstvo dopravy České reupublky, 2005. Dostupné online.  
  3. a b c d FÁBERA, Ondřej, a kol. Alternativní způsoby zajišťování veřejné dopravní obsluhy ve venkovských regionech – Roční výzkumná zpráva – Projekt VaV MD ČR 1F81C/021/190 [doc (MS Word)]. Plzeň: Společnost pro veřejnou dopravu, 2009-01. Dostupné online.  
  4. a b Guidebook for Rural Demand-Response Transportation: Measuring, Assessing, and Improving Performance [pdf]. Bethseda (MD), USA: Transportation Research Board, 2009. Dostupné online.  
  5. Novinka POVED: Autobus na zavolání bude sloužit cestujícím na Zbirožsku od 6. 3., BUSportál.cz, 3. 3. 2011, dabra
  6. Klára Černá: Radiobusy nejsou žádné taxíky, Písecký deník, 9. 2. 2011
  7. [1], ČT 10.6.2011
  8. KORID LK, spol. s r.o.. Změny jízdních řádů 12/2012 [online]. 2012-11-27, [cit. 2013-09-02]. Dostupné online.  
  9. Dispečink hromadné dopravy, s. r. o.
  10. Využití poptávkové dopravy [pps (MS Powerpoint)]. Dispečink hromadné dopravy, s.r.o., 2010. Dostupné online.  
  11. KOBLÍŽEK, Robert. Možnosti použití optimalizačních metod pro smluvní dopravu ve veřejné dopravě [doc (MS Word)]. Dispečink hromadné dopravy, s. r. o., 2009-11. Dostupné online.  
  12. CDAP, Centrální dispečink autobusové přepravy, Praha

Související články[editovat | editovat zdroj]

organizované[editovat | editovat zdroj]

peer-to-peer[editovat | editovat zdroj]