Pomoc, pomoc, Globolinkové!

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pomoc, pomoc, Globolinkové!
Help, Help, the Globolinks!
Gian Carlo Menotti
Gian Carlo Menotti
Základní informace
Žánr dětská opera
Hudba Gian Carlo Menotti
Libreto Gian Carlo Menotti
Počet dějství 1 (prolog a 4 obrazy)
Originální jazyk angličtina
Datum vzniku 1968
Premiéra 21. prosince 1968, Hamburk, Staatsoper

Pomoc, pomoc, Globolinkové (v anglickém originále Help, Help, the Globolinks!, psáno též Help! Help! The Globolinks!) je dětská opera o jednom dějství a čtyřech obrazech italsko-amerického skladatele Giana Carla Menottiho na vlastní libreto z roku 1968 s prvky science fiction. Poprvé ji uvedla dne 21. prosince 1968 Státní opera v Hamburku, a to v německém překladu Kurta Honolky a v kombinaci s Menottiho starší dětskou operou Amahl a noční návštěvníci.[1][2]

Vznik a charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Pomoc, pomoc, Globolinkové byla zakázkou Hamburgische Staatsoper, kterou v té době vedl skladatel a impresário Rolf Liebermann. Menotti byl podle vlastního vyjádření k ději inspirován americkým Programem Apollo. K volbě námětu své dětské opery skladatel později poznamenal, že „bohužel se zdá, že se v dnešní době děti zajímají jen o mimozemšťanské věci – víly nebo skřítci jim jsou lhostejní“.[3] Označil své dílo – jehož pracovní název zněl Help, Help, the Astrolix! – jako „opera pro děti a ty, kteří jsou ještě mladí srdcem“ („for children and all those still young at heart[2]), ve volném německém překladu uváděno jako „opera pro děti a ty, kteří mají děti rádi“[4]. Opera má krátkou předehru a čtyři obrazy a trvá asi 70 minut.[2][5]

Menotti popsal Globolinky jako „děsivé, ale se špetkou humoru“. Elektronické zvukové efekty, které doprovázejí zjevení Globolinků, znějí, jako by byly vzaty ze špatného sci-fi filmu. Samotná stvoření jsou hrána přemrštěně, ne hrozivě. Rozhovor mezi učitelkou hudby a ředitelem je z dramatického i hudebního pohledu hrán jako čirá fraška. Madame Euterpova často slouží jako hlas Menottiho vlastního svědomí, když prohlašuje, že svět „zapomněl zpívat“. Ale také je vykreslena jako poněkud směšná a sobecká, což její mentorování zasazuje do perspektivy. Menotti se obával soudobé nové vlny elektronické hudby a hudebních experimentů a tázal se, zda tyto styly mohou nakonec nahradit drama a melodii tradiční opery. Proto jsou Globolinkové provázeni bizarními elektronickými zvuky a mohou být zastaveni pouze skutečnou živou hudbou, jako jsou Emilyiny housle.[6]

Podle moderní kritiky má tato opera „jasné (byť možná nezáměrné) ozvuky politického klimatu studené války. Děj vykazuje zjevné paralely k takovým filmům jako Invasion of the Body Snatchers (Invaze zlodějů těl) a pohled na neinformované děti pochodující, aby pokračovaly v boji s cizími nájezdníky, musel u publika 60. let 20. století rezonovat, zejména v poválečném Německu.“[7]

Světelná socha Nicolase Schöffera (Chronos 10B z roku 1980, před Evropským patentním úřadem v Mnichově). Podobné konstrukce vystupovaly v první scénické i televizní podobě Globolinků.

Futuristická a výtvarně výrazná výprava, jejíž součástí byly „světelné sochy“ Nicolase Schöffera, kostýmy Alwina Nikolaise a jeho experimentální choreografie, Menottiho dynamická režie a hudební různorodost a místy parodičnost značně přispěly k rozhodnému úspěchu opery u publika. Nejvýznamnější Menottiho díla vznikla kolem roku 1950 a z pozdější tvorby jen Globolinkové dosáhli skutečného úspěchu, a to jak u obecenstva, tak i zčásti u hudební kritiky. Kritik The New York Times Harold C. Schonberg napsal: „Je to nejlepší věc, kterou Menotti udělal za mnoho let, a některé dění na jevišti je okouzlující. … Všichni [operu] milovali, všichni sdíleli ducha jejího poselství. Jestliže reakce publika mají vůbec nějakou váhu, přišel Menotti s hitem.“[8] Někteří měli výhrady, ale přesto sdíleli nadšení: „... ačkoli hudba není příliš hluboká nebo velkorysá, přesto bych byl nerad částí hudebního světa, který by neměl čas zastavit se a strávit okamžik takového ryzího potěšení, jaké nabízejí Globolinkové“ (John Ardoin).[9] Už k první německé inscenaci se však objevily i komentáře mnohem střízlivější: „Ačkoli Menotti navazuje na motiv mýtu o Orfeovi – utišení zlé moci zpěvem – nenapsal žádnou zázračnou hudbu, nýbrž hrnul se od efektu k efektu: zkušený mistr umí téměř vše, jen nic úplně vlastního.“[10] Nicméně jak napsal Herbert Kupferberg, „[s]vou novou operou neučiní Menotti své kritiky nezaměstnanými, ale dělá na ně dlouhý nos s takovým uměním, jaké ocení i pouhopouhé dítě.“[5]

Stejně jako v době vzniku je i počátkem 21. století kritika zčásti rozdělena, i když se shoduje na tom, že Pomoc, pomoc, Globolinkové! nepatří mezi Menottiho nejlepší díla: podle některých kritikjů je „opravdově melodická a zábavná“[7], ale podle jiných „se zdá v jádru prázdná, postrádající skutečnou hudební inspiraci a divadelní důslednost“[7].

Inscenační historie[editovat | editovat zdroj]

Globolinkové jsou nejhranější z Menottiho pozdních oper. Ve Spojených státech amerických měli premiéru 1. srpna 1969 v Santa Fe Opera, následovalo amatérské / školní nastudování 21. listopadu 1969 na College-Conservatory of Music (Corbett Auditorium) v Cincinnati a 19. prosince pak newyorská premiéra v New York City Center.[11] V následující sezóně pak měli Globolinkové jen ve Spojených státech na třicet inscenací (a jak poznamenal kritik Herbert Kupferberg, „zaslouží si každou z nich“).[5] Ne trvale tak intenzivně, ale přesto soustavně se hrají ve Spojených státech dosud.[12]

Globolinkové zůstali na tradičním repertoáru německy mluvících divadel (1970 opět Hamburk, 1975 Schwerin, 1980 Freiburg im Breisgau a Vídeňská státní opera, 1987 Innsbruck, 1989 St. Gallen a Luzern, 1996 Annaberg, 1998 Gießen….). Premiéru ve francouzštině (překlad Jean-Pierre Marty) uvedlo 28. října 1971 ženevské Grand Théâtre de Genève, 16. června 1973 uvedlo britskou premiéru Midlands Art Centre for Young People v Birminghamu.[13]

Mezi nejnovější nastudování patří insccenace z roku 2011 v sicilském Palermu (Teatro Massimo)[14], z roku 2012 ve vestfálském Münsteru[15], z roku 2012 v aljašském Fairbanksu[16] nebo z roku 2013 v severokarolínském Greensboro[17].

Osoby a první obsazení[editovat | editovat zdroj]

Osoba hlasový obor světová premiéra (21.12.1969)[1] americká premiéra (1.8.1969) [18]
Emily, 14-letá dívka soprán Edith Mathis Judith Blegen
Madame Euterpova, učitelka hudební výchovy soprán Arlene Saunders Marguerite Willauer
Dr. Stone, ředitel školy St Paul's vysoký baryton Raymond Wolansky John Reardon
Tony, řidič autobusu baryton William Workman William Workman
Timothy, školník tenor Kurt Marschner Douglas Perry
Miss Penelope Newkirk, učitelka matematiky mezzosoprán Ursula Boese Jean Kraft
Mr. Lavender-Gas, učitel literatury baryton Franz Grundheber Clyde Phillip Walker
Dr. Turtlespit, učitel přírodovědy bas Noël Mangin Richard Best
12 dětí (sbor; některé mají malé sólové úlohy), Globolinkové (balet)
Dirigent: Matthias Kuntzsch Gustav Meier
Režie: Gian Carlo Menotti Gian Carlo Menotti
Choreografie: Alwin Nikolais Alwin Nikolais
Výprava: Nicolas Schoffer Willa Kim

Instrumentace[editovat | editovat zdroj]

Dvě flétny, hoboj, dva klarinety, fagot, dva lesní rohy, dvě trubky, zva pozouny, tuba, tympány, bicí souprava, klavír, smyčce; magnetofonová páska.

Alternativně: Flétna (pikola), hoboj, klarinet(basklarinet)/lesní roh, trubka, pozoun, tuba, bicí souprava, klavír, harfa, smyčce; magnetofonová páska.[19]

Děj opery[editovat | editovat zdroj]

Prolog[editovat | editovat zdroj]

V průběhu úvodní fugy zazní rozhlasové hlášení, že na zemi přiletěli nebezpeční mimozemšťané zvaní Globolinkové. Každý, koho se některý Globolink dotkne, ztratí schopnost řeči a promění se postupně sám v Globolinka. Následuje zděšený výkřik, že Globolinkové už jsou tady. Světelné věže vysílají blesky, elektronické zvuky přehluší hudbu z orchestřiště, všichni se snaží zachránit. Globolinkové vstupují na scénu.

1. obraz (Děti v obležení)[editovat | editovat zdroj]

Autobus se školní třídou, řízený Tonym, se vrací z velikonočních prázdnin; děti spí. V lese vůz postihne podivná porucha a zastaví se. V rádiu slyší Tony i děti hlášení o invazi Globolinků a o tom, že byli spatřeni v blízkosti. Mezitím se zjistilo, že Globolinky lze zahnat, ba zničit hudbou. Když se Globolinkové hrozivě přibližují k autobusu, podaří se je Tonymu nejprve udržet od těla pomocí houkačky (hraje noty G-E-C-G), což ale bude fungovat jen tak dlouho, než se vybije baterie. Je třeba přivolat ze školy pomoc. Bohužel si žádné z dětí nevzalo na prázdniny svůj nástroj, až na Emily, která má s sebou své housle. Nejprve se bojí vydat se sama na cestu, ale Tony i spolužáci jí povzbuzují, až sebere odvahu a stále hrajíc na housličky vyráží směrem ke škole.

2. obraz (Učitelé)[editovat | editovat zdroj]

V ředitelně školy St Paul si ředitel dr. Stone a školník Timothy dělají starost o děti, které už měly být dávno zpátky z prázdninové cesty. Ke všemu sem ještě vtrhne učitelka hudební výchovy Madame Euterpova a plamenně hrozí výpovědí. Děti prý mají málo zájmu o hudbu a nyní zjistila, že nechaly své nástroje přes prázdiny ve škole, ač si je měly vzít s sebou. Takové pohrdání hudbou zde už nemůže snášet. Stone nebere učitelku až tak vážně, mnohem více se teď strachuje o děti, ostatně hudební výchovu nepovažuje nejpodstatnější. Tímto tvrzením ohromené Madame Euterpové se navíc přizná, že neumí zpívat, a posílá ji pryč, vymlouvaje se na příšerné bolení hlavy. Zatímco si na chvilku unaven zdřímne, objeví se několik Globolinků. Stone je zažene tím, že spustí školní zvonek, ale pozdě: jeden z nich se ho už dotkl. Nyní dr. Stone vydává jen elektronické zvuky (magnetofonový pásek puštěný pozpátku). Madame Euterpova přichází jako zachránkyně v nejvyšší nouzi, dr. Stona naučí vydávat alespoň jeden lidský zvuk („la, la“) a zbytek učitelského sboru vybaví různými nástroji, které najde, včetně bubnu a suzafonu. Poté vede svou improvizovanou kapelu a všichni vyrážejí hledat děti.

3. obraz (Záchrana)[editovat | editovat zdroj]

Školákům v havarovaném autobusu hrozí čím dále větší nebezpečí. Globolinkové si na zvuk houkačky pomalu zvykli a začínají čím dál více dorážet. V tom okamžiku se přibližují učitelé se svými pramálo sladěnými hudebními nástroji a Globolinkové mizí. Jen Emily, která se vydala na cestu lesem, chybí. Dr. Stone, který se již stal napůl Globolinkem a odhaduje tak nejlépe jejich taktiku, ji má zachránit. Ostatní učitelé jej následují.

4. obraz (Ocelový les)[editovat | editovat zdroj]

Emily se poté, co ji ohrožovaly světelné věže šlehající blesky, v lese zabloudila. Stále hraje na své housle, brzy však vysílena klesá. Nato jí Globolinkové seberou housle a rozbijí je. Emily hledá pomoc a obrací se na dr. Stona, kterého mezi Globolinky rozezná. Ale namísto lidského hlasu, po kterém touží, jí pan ředitel může nabídnout jen své „la, la“ a malou ochranu. V posledním okamžiku přicházeí muzicírující učitelé se spolužáky a Emily je zachráněna. Globolinkové přerušují svou invazi a odvádějí s sebou hudbynemilovného dr. Stona, který se stává definitivně Globolinkem. Madame Euterpova vyzývá všechny, aby hlasem, rukama nebo nástroji provozovali hudbu, a odvádí svou veselou armádu zpět do školy.

Diskografie a filmografie[editovat | editovat zdroj]

  • 1969 (DVD) Zpívají: (Emily) Edith Mathis, (Madame Euterpova) Arlene Saunders, (Dr. Stone) Raymond Wolansky, (Dr. Turtlespit) Noël Mangin, (slečna Newkirková) Ursula Boese, (pan Lavander-Gas) Franz Grundheber, (Timothy) Kurt Marschner, (Tony) William Workman. Hamburg Philharmonisches Staatsorchester řídí Matthias Kuntzsch. Režie Gian Carlo Menotti. Záznam televizní inscenace. Zpíváno v němčině.
  • 1998 (CD Newport Classics NPD 85633), Zpívají: (Emily) Erin Windle, (Madame Euterpova) Rachel Josenson, (Dr. Stone) Paul Radulescu, (Dr. Turtlespit) Kenneth Church, (slečna Newkirková) Terry Kiss Frank, (pan Lavander-Gas) Bert Adams, (Timothy) Mark Schmandt, (Tony) David Small. Sbor opery v Madisonu a Madison Symphony Orchestra řídí John DeMain.[20]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b CASAGLIA, Gherardo. Amadeus Almanacco - Help, Help, the Globolinks [online]. Paragon, [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (italsky) 
  2. a b c HIXON, Donald L. Gian Carlo Menotti: A Bio-Bibliography. Westport : Greenwood, 2000. 360 s. ISBN 978-0313261398. S. 154. (anglicky) 
  3. UNGER, Arthur. Menotti talks of opera on TV: it works -- sometimes. The Christian Science Monitor. 26. červen 1981. Dostupné online. (anglicky) 
  4. TROJAN, Jan. Dějiny opery. Praha a Litomyšl : Paseka, 2001. ISBN 80-7185-348-8. S. 419. (česky) 
  5. a b c KUPFERBERG, Herbert. Bleeps in the night. Life. 19. prosinec 1969, roč. 67, čís. 25, s. 14. Dostupné online. (anglicky) 
  6. FEENEY, Ann. All Music Guide to Classical Music: The Definitive Guide to Classical Music. [s.l.] : Hal Leonard Corporation, 2005. Dostupné online. ISBN 978-0-87930-865-6. S. 833. (anglicky) 
  7. a b c MCKINNON, Arlo. Menotti: Help, Help, the Globolinks. Opera News. červenec 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Schonberg, Harold C. "Menotti's 'Globolinks' Invades Santa Fe." / "Did Menotti Beat 'The Devils'?" Opera Journal 2, 4 (1969), s. 33-35, citováno v Hixon, s. 155-157.
  9. Ardoin, John. "Santa Fé – Five Operas in Four Days." Opera (England) 20 (listopad 1969), s. 977-978, citováno v Hixon, s. 157.
  10. JACOBI, Johannes. Durch Musik vertrieben. Die Zeit. 27. prosinec 1968, čís. 52. Dostupné online. (německy) 
  11. Hixon, s. 158.
  12. Hixon, s. 158-164.
  13. Hixon, s. 160-164.
  14. Help, help, the Globolinks! (TM Archivo – Stagione 2011) [online]. Palermo: Fondazione Teatro Massimo, 2011, [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (italsky) 
  15. SCHULTE IM WALDE, Christoph. Invasion der Außerirdischen (Hilfe, Hilfe, die Globolinks! Gian Carlo Menotti) [online]. Münster: theater:pur, 2012-04, [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (německy) 
  16. AK. Opera Fairbanks Announces the production of Help, Help The Globolinks! [online]. Fairbanks: Alaska Business Monthly, 2012-10-02, [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Greensboro Opera and UNCG Opera Theatre Present: Help, Help, The Globolinks! by Gian-Carlo Menotti [online]. Greensboro: Greensboro Opera, 2013, [cit. 2013-03-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Gian Carlo Menotti : Help! Help! the Globolinks [online]. Santa Fe: The Santa Fe Opera, [cit. 2013-03-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Gian Carlo Menotti : Help, Help, the Globolinks [online]. OPERA America, [cit. 2013-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Hixon, s. 164.