Pomník svatého Václava
Pomník svatého Václava na Václavském náměstí v Praze patří mezi nejznámější sochařská díla v hlavním městě České republiky. Jeho autorem je nejvýznamnější český sochař přelomu 19. a 20. století, představitel monumentálního realismu a zakladatel novodobého českého sochařství Josef Václav Myslbek, který na něm pracoval více než třicet let. Spoluautory sousoší byli architekt Alois Dryák (architektonická úprava) a sochař Celda Klouček (ornamentální výzdoba). Sousoší je nejen symbolem české státnosti, ale též jakýmsi imperativně zdviženým prstem, ukazujícím na nezbytnost uchovávání základních kulturních a duchovních hodnot národa.
Historie
Poté, co byla v roce 1879 barokní jezdecká socha sv. Václava přenesena na Vyšehrad, vznikla potřeba vytvořit novou a moderněji pojatou sochu tohoto významného světce. Soutěž na vytvoření nové jezdecké sochy svatého Václava byla vypsána v lednu 1894 a zúčastnilo se jí osm sochařů. Výběrové řízení bylo přístupné jen umělcům, kteří se v Čechách narodili nebo zde žili. První cena nakonec nebyla v soutěži vůbec udělena a druhou cenu si rozdělil Josef Václav Myslbek a Bohuslav Schnirch. Oba však byli vyzváni k tomu, aby svá díla ještě vylepšili a upravili. Bohuslav Schnirch pojal jezdeckou sochu svatého Václava jako sochu světce, jedoucího na koni a žehnajícího davům, s výrazným praporcem s Mariánským obrazem (Paladiem země České). Myslbek naopak zvolil netradiční podobu svatého Václava jako bojovníka. Po vzrušených diskusích v kruzích odborné i laické veřejnosti, a také v kruzích politických, byla nakonec zakázka zadána Myslbekovi. Původní model byl následně mnohokrát změněn a časem byla jezdecká socha svatého Václava na modelu doplněna ještě čtyřmi sochami stojících světců. Původně se mělo jednat o sv. Ludmilu, sv. Prokopa, sv. Vojtěcha a sv. Ivana. Socha sv. Ivana byla nakonec nahrazena sochou sv. Anežky. Socha sv. Vojtěcha měla v prvních plánech stát na čelní straně podstavce, ale jelikož není dokonale provedena (při bližším pohledu soše jakoby chybí jedna noha) byla umístěna dozadu a v popředí se ocitla socha sv. Prokopa. Při tvorbě hlavní části pomníku se Myslbek inspiroval svatováclavským pokladem – přilbicí, mečem a drátěnou košilí. Velkou pozornost věnoval také podobám tváří všech světců, např. sv. Vojtěch má tvář arcibiskupa Františka Schönborna a sv. Prokop zase tvář samotného J. V. Myslbeka. Modelem pro sochu koně se stal sedmiletý hřebec Arda, patřící armádě. Kromě architekta Aloise Dryáka se na konečné podobě pomníku podílel ještě Celda Klouček (architektonický dekor na soklu). Do bronzu pomník odlila firma Bendelmayer.
Letopočet 28. 10. 1918, zasazený do dlažby před pomníkem, byl odhalen 27. října 1935. Ozdobný bronzový řetěz kolem pomníku byl instalován v roce 1979 a vyhotovil ho akademický sochař Zdeněk Kolářský. Ze řetězu v současnosti zbyly jen sloupky s lipovými listy.
16. srpna 1995 byl pomník nařízením vlády prohlášen národní kulturní památkou.[1]
K 28. říjnu 2005 bylo dokončeno dvouleté restaurování pomníku, prováděné akademickým sochařem Andrejem Šumberou a René Šefrem ve spolupráci s odbornými pracovišti památkové péče a s firmou Olympus (kamerové sondy uvnitř sochy).[2]
Popis
Celý monument tvoří sousoší patronů české země, jemuž vévodí nejvýznamnější z nich, svatý Václav. Skládá se z mohutného kvádrového podstavce, na němž je umístěna vlastní jezdecká socha a z postav sv. Prokopa, sv. Anežky české, sv. Ludmily a sv. Vojtěcha, stojících úhlopříčně ke všem rohům kvádru na samostatných pilířích, vycházejícím ze spodního, společného základního soklu. První tři z nich byly osazeny v roce 1912, socha sv. Vojtěcha byla doplněna v roce 1924. Celé sousoší měří na výšku i s Václavovým kopím 7,2 metru. Vlastní socha sv. Václava váží něco kolem 5,5 tuny. Sousoší je zhotoveno z bronzu. Na pomníku nalezneme nápis: SVATÝ VÁCLAVE VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ KNÍŽE NÁŠ NEDEJ ZAHYNOUT NÁM NI BUDOUCÍM, na chodníku před pomníkem potom datum: 28. X. 1918.
Umístění
Původně měla být socha umístěna na rampě Národního muzea, proti čemuž J. V. Myslbek protestoval a odborná veřejnost mu nakonec dala za pravdu. Dílo je tak umístěno na vrcholu otevřeného prostoru protáhlého obdélníku náměstí, jehož horní stranu tvoří impozantní budova Národní muzea. Tím bylo docíleno velmi působivé kombinace, která vyvolává jak pocit přirozené sounáležitosti obou jeho hlavních prvků, tak vizuální potenciaci dojmu ve smyslu jejich dominantního postavení ve struktuře k nim postupně se zvedajícího prostoru náměstí.
Společenský a historický význam
Socha sv. Václava je nejen urbanisticky významnou dominantou města – je také jeho přirozeným středem, který je oblíben nejen jeho obyvateli jako nejčastější místo setkání lidí, a to jak ryze soukromým (neformálně si dávají sraz pod ocasem, pod koněm), tak těm, která jsou určena k hromadným manifestacím nejrůznějšího druhu. U paty pomníku jsou (28. září). V prostoru před sousoším probíhají často veřejné demonstrace nejrůznějších společenských a politických hnutí či aktivit. 28. října 1918 byla u pomníku v 11. hod. dopoledne vyhlášena První Československá republika.
16. ledna 1969 se poblíž pomníku na protest proti sovětské okupaci upálil Jan Palach.
Sochař David Černý vytvořil parodickou parafrázi sochy, která visí v Lucerně.
Odkazy
Reference
- ↑ Monumnet.npu.cz [cit. 2011-11-20]. Dostupné online.
- ↑ Pomníky a sochy [online]. Pražská informační služba [cit. 2011-11-20]. Odstavec Sv. Václav. Dostupné online.
Literatura
- MÁDL, Karel B. Myslbekův svatý Václav. Zlatá Praha. Září 1899, roč. 16, čís. 47, s. 553–557. Dostupné online.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pomník svatého Václava na Wikimedia Commons - Pražské pomníky a sochy na webu provozovaném Pražskou informační službou
