Pointilismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Detail Seuratovy La Parade (1889) zobrazuje kontrastující body, které jsou typické pro pointilismus
Paul Signac, Aiguillage Bois-Colombes

Pointillismus je technika malby, která kombinací malých od sebe vzdálených bodů základních barev vytváří dojem složité barevnosti. Technika je založena na schopnostech vnímání oka a mysli, které míchají jednotlivé body do celé škály barev a blíží se divizionismu, ještě techničtější varianty. Tento pracný styl malby mnoho malířů nepoužívalo. Tvořili tak především Georges Seurat, Paul Signac a Henri-Edmond Cross. (Viz však také raná díla Andyho Warhola a Pop Art.) Termín byl poprvé použit uměleckými kritiky na konci 80. let 19. století jako posměšné označení děl těchto umělců, avšak v současnosti již ztratil svůj původně hanlivý význam.[1] Hnutí zahájené Seuratem pracujícím touto technikou je známé jako neoimpresionismus. Divizionisté používali podobnou techniku vzorů k tvorbě obrazů, i když s většími tahy silnějších štětců.[2]

Paul Signac, Ženy u studny, 1892, zobrazující detail se základními barvami
Henri-Edmond Cross, Večerní vzduch, kolem 1893

Technika[editovat | editovat zdroj]

Tato technika závisí na schopnosti oka a mysli diváka smíchat barevné skvrny do plnější škály tónů. Souvisí to s divizionismem, odlišnou technickou variantou této metody. Divizionismus se zabývá teorií barev, zatímco pointilismus je více zaměřen na specifický styl štětce používaného k nanášení barvy.[1] Moho malířů tuto techniku nepoužívalo. Od roku 1905 do roku 1907 Robert Delaunay a Jean Metzinger malovali v divizionistickém stylu s velkými čtverci nebo „kostkami“ barvy: velikost a směr každého tahu dával malbě smysl pro rytmus, ale barva se měnila nezávisle na velikosti a umístění.[3] Tato forma oddělení pointilismu od divizionismu byla významným uměleckým pokrokem. V roce 1906 umělecký kritik Louis Chassevent rozpoznal rozdíl a, jak zdůraznil historik umění Daniel Robbins, použil slovo „krychle“, které později převzal Louis Vauxcelles, aby tímto termínem pokřtil kubismus. Chassevent píše:

Metzinger tvoří mozaikou technikou stejně jako Signac, ale přináší přesnější řezání barevných kostek, které se zdají být mechanicky vyrobeny [...]“

—Louis Chassevent[4][5][6][7]

Praxe[editovat | editovat zdroj]

Praxe Pointillismu je v ostrém kontrastu s tradičními metodami míchání pigmentů na paletě. Je analogický čtyřbarevnému procesu tisku CMYK používanému některými velkými či barevnými tiskárnami, které umisťují tečky azurové, purpurové, žluté a klíčové (černé). Televize a počítačové monitory používají podobnou techniku k prezentaci barev obrazu pomocí červené, zelené a modré (RGB) barvy.[8]

Pokud se smíchá červené, modré a zelené světlo (primární aditiva), výsledkem je něco podobného bílému světlu (viz Prism (optika)). Malování je ze své podstaty subtraktivní, ale pointilistické barvy se často zdají jasnější než typické smíšené subtraktivní barvy. To může být částečně proto, že je zamezeno míchání pigmentů a protože někdy se ponechané bílé plátno může zobrazovat mezi aplikovanými tečkami.[8]

Technika malování použitá pro míchání barev v technice pointilismu je na úkor tradičního štětce používaného k vymezení textury.[8] Většina pointilistických obrazů je provedena v olejové barvě. Je možno použít cokoli, ale oleje jsou upřednostňovány pro svou hutnost a tendenci nestékat ani neslévat se.[9]

Běžná použití pointilismu[editovat | editovat zdroj]

Pointilismus se běžně používal v 17. století při úpravě složitého vázání ručně vyráběných přebalů knih,[1] pro výzdobu kovových zbraní a brnění a pro dekoraci ručně vyráběných střelných zbraní.

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Pointillismus se také se odkazuje na styl hudební kompozice 20. století. Tento typ hudby je také známý jako punctualismus. (viz Karlheinz Stockhausen)

Pozoruhodní umělci[editovat | editovat zdroj]

Vincent van Gogh, Autoportrét, 1887, technika pointilismu
Maximilien Luce, Ráno, interier, 1890, technika pointilismu

Pozoruhodné obrazy[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pointillism na anglické Wikipedii.

  1. a b c Pointillism [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ruhrberg, Karl. "Seurat and the Neo-Impressionists". Art of the 20th Century, Vol. 2. Koln: Benedikt Taschen Verlag, 1998. ISBN 3-8228-4089-0.
  3. Jean Metzinger, ca 1907, quoted in Georges Desvallières, La Grande Revue, vol. 124, 1907, as cited in Robert L. Herbert, 1968, Neo-Impressionism, The Solomon R. Guggenheim Foundation, New York
  4. Robert L. Herbert, 1968, Neo-Impressionism, The Solomon R. Guggenheim Foundation, New York
  5. Louis Chassevent: Les Artistes indépendantes, 1906
  6. Louis Chassevent, 22e Salon des Indépendants, 1906, Quelques petits salons, Paris, 1908, p. 32
  7. Daniel Robbins, 1964, Albert Gleizes 1881 – 1953, A Retrospective Exhibition, Published by The Solomon R. Guggenheim Foundation, New York, in collaboration with Musée National d'Art Moderne, Paris, Museum am Ostwall, Dortmund
  8. a b c Vivien Greene, Divisionism, Neo-Impressionism: Arcadia & Anarchy, Guggenheim Museum Publications, 2007, ISBN 0-89207-357-8
  9. Nathan, Solon. "Pointillism Materials." Web. 9 Feb 2010 [online]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-10-19. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]