Podjednotková vakcína

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Podjednotková vakcína je vakcína, která obsahuje očištěné části patogenu, které jsou antigenní nebo nezbytné k vyvolání ochranné imunitní reakce.[1][2] Neobsahuje celý patogen, na rozdíl od živé oslabené nebo inaktivované vakcíny, ale obsahuje pouze antigenní částice, jako jsou proteiny, polysacharidy[1][2] nebo peptidy. Vzhledem k tomu, že vakcína neobsahuje živé složky patogenu, neexistuje žádné riziko zavlečení onemocnění; podjednotková vakcína je tedy bezpečnější a stabilnější než vakcína obsahující celé patogeny.[1] Mezi další výhody patří dobře zavedená technologie a vhodnost pro lidi s imunodeficiencí. Nevýhody zahrnují relativně složitou výrobu ve srovnání s výrobou některých jiných vakcín (jako je RNA vakcína), případně potřeba adjuvans a posilovací injekce a potřeba času na prozkoumání, které antigenní kombinace mohou fungovat nejlépe.[2]

Mechanismus[editovat | editovat zdroj]

Podjednotkové vakcíny obsahují fragmenty patogenu, jako je protein nebo polysacharid, jejichž kombinace jsou pečlivě vybírány tak, aby vyvolaly silnou a účinnou imunitní odpověď. Protože imunitní systém interaguje s patogenem omezeným způsobem, je riziko nežádoucích účinků minimální.[2]

Účinná vakcína by měla vyvolat imunitní odpověď na antigeny a vytvořit imunitní paměť, která umožňuje rychlé rozpoznání patogenů a rychlou reakci na budoucí infekce.[1]

Nevýhodou je, že specifické antigeny používané v podjednotkové vakcíně mohou postrádat molekulární vzory spojené s patogenem, které jsou společné pro třídu patogenů. Tyto molekulární struktury mohou být použity imunitními buňkami k rozpoznání nebezpečí, takže bez nich může být imunitní odpověď slabší. Další nevýhodou je, že antigeny neinfikují buňky, takže imunitní odpověď na podjednotkové vakcíny může být zprostředkovaná pouze protilátkami, nikoli buňkami, a v důsledku toho je slabší než imunitní odpověď, kterou vyvolávají jiné typy vakcín. K posílení imunitní odpovědi lze s podjednotkovými vakcínami použít adjuvans nebo mohou být vyžadovány posilovací dávky.[2]

Typy[editovat | editovat zdroj]

Přehled typů podjednotkových vakcín[1][2]
Typy Popis Příklady
Proteinová podjednotka Obsahuje proteiny izolované z patogenů (virů nebo bakterií). hepatitida B, acelulární vakcíny proti černému kašli
Polysacharid Obsahuje řetězce polysacharidů (molekuly složitého cukru), které se nacházejí v pouzdru patogenu, jako jsou buněčné stěny některých bakterií. pneumokoková polysacharidová vakcína, meningokoková vakcína prevence onemocnění Neisseria meningitidis skupiny A, C, W-135 a Y
Sdružené Obsahuje polysacharidové řetězce vázané na nosné proteiny, jako je difterický a tetanový toxoid, k posílení imunitní reakce. pneumokoková konjugovaná vakcína, haemophilus influenzae typ b konjugovaná vakcína, meningokoková konjugovaná vakcína

Proteinová podjednotka[editovat | editovat zdroj]

Výroba podjednotkové vakcíny zahrnuje vložení genu antigenu z cíleného viru nebo bakterie do jiného viru (virový vektor), do kvasinky (kvasinkový vektor), jako v případě vakcíny proti hepatitidě B, nebo do oslabené bakterie (bakteriální vektor) k vytvoření rekombinantního viru nebo bakterie, které slouží jako důležitá složka rekombinantní vakcíny. Rekombinantní vektor, který je genomicky modifikován, bude exprimovat antigen. Antigen (jedna nebo více podjednotek proteinu) je extrahován z vektoru.[3] Stejně jako podjednotkové vakcíny bude antigen produkovaný rekombinantním vektorem pro pacienta představovat malé nebo žádné riziko. Tento typ vakcíny se používá proti hepatitidě B[3] a také se používá ve výzkumu vývoje nových vakcín proti virům (ebolavirus a HIV).[4]

Polysacharidová podjednotka[editovat | editovat zdroj]

Příkladem je vi kapsulární polysacharidová vakcína (ViCPS) proti tyfu způsobenému Typhi sérotypem Salmonella enterica.[5] Namísto proteinu je Vi antigen polysacharid bakteriální kapsle, tvořený dlouhým sacharidovým řetězcem spojeným s lipidem.[6] Kapsulární vakcíny jako ViCPS mají tendenci být slabé při vyvolávání imunitních reakcí u dětí. Výroba konjugované vakcíny spojením polysacharidu s toxoidem zvyšuje jejich účinnost.[7]

Částice podobné virům[editovat | editovat zdroj]

Vakcíny s částicemi podobnými viru (VLP) používají VLP, což jsou proteiny, které napodobují skutečné virové částice.[8]

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • Nemohou se vrátit k virulenci, což znamená, že nemohou způsobit nemoc, před kterou se snaží chránit[9][10]
  • Bezpečné pro pacienty s oslabenou imunitou[11]
  • Odolávají změnám podmínek (např. teplota, vystavení světlu, vlhkost)[9]

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Subunit vaccine na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e MODULE 2 – Subunit vaccines - WHO Vaccine Safety Basics. vaccine-safety-training.org [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  2. a b c d e f What are protein subunit vaccines and how could they be used against COVID-19?. www.gavi.org [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b Recombivax (Hepatitis B Vaccine (Recombinant)): Uses, Dosage, Side Effects, Interactions, Warning. RxList [online]. [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Vaccines. web.archive.org [online]. 2003-06-10 [cit. 2021-11-08]. Dostupné online. 
  5. RAFFATELLU, Manuela; CHESSA, Daniela; WILSON, R. Paul. The Vi Capsular Antigen of Salmonella enterica Serotype Typhi Reduces Toll-Like Receptor-Dependent Interleukin-8 Expression in the Intestinal Mucosa. Infection and Immunity. 2005-06, roč. 73, čís. 6, s. 3367–3374. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. ISSN 0019-9567. DOI 10.1128/IAI.73.6.3367-3374.2005. PMID 15908363. (anglicky) 
  6. HU, Xiaomei; CHEN, Zhijin; XIONG, Kun. Vi capsular polysaccharide: Synthesis, virulence, and application. Critical Reviews in Microbiology. 2017-07-04, roč. 43, čís. 4, s. 440–452. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. ISSN 1040-841X. DOI 10.1080/1040841X.2016.1249335. (anglicky) 
  7. LIN, Feng Ying C.; HO, Vo Anh; KHIEM, Ha Ba. The Efficacy of a Salmonella typhi Vi Conjugate Vaccine in Two-to-Five-Year-Old Children. New England Journal of Medicine. 2001-04-26, roč. 344, čís. 17, s. 1263–1269. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. ISSN 0028-4793. DOI 10.1056/NEJM200104263441701. (anglicky) 
  8. NOAD, Rob; ROY, Polly. Virus-like particles as immunogens. Trends in Microbiology. 2003-09, roč. 11, čís. 9, s. 438–444. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. DOI 10.1016/S0966-842X(03)00208-7. (anglicky) 
  9. a b c BAXTER, D. Active and passive immunity, vaccine types, excipients and licensing. Occupational Medicine. 2007-12-01, roč. 57, čís. 8, s. 552–556. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. ISSN 0962-7480. DOI 10.1093/occmed/kqm110. (anglicky) 
  10. a b c MOYLE, Peter Michael; TOTH, Istvan. Modern Subunit Vaccines: Development, Components, and Research Opportunities. ChemMedChem. 2013-03, roč. 8, čís. 3, s. 360–376. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. DOI 10.1002/cmdc.201200487. (anglicky) 
  11. a b c VARTAK, Abhishek; SUCHECK, Steven. Recent Advances in Subunit Vaccine Carriers. Vaccines. 2016-04-19, roč. 4, čís. 2, s. 12. Dostupné online [cit. 2021-11-08]. ISSN 2076-393X. DOI 10.3390/vaccines4020012. PMID 27104575. (anglicky)